Na okraji Nové Paky si novoman¾elé pronajali hospodu. Stála u silnice a plánovali ji promìnit na motorest. Nezbytná rekonstrukce bì¾ela jak po másle. Pøi úpravì sálu narazili na zvlá¹tní vìc. Objevili zazdìné dveøe. Komùrka za nimi byla malièká. Sotva ètyøi metry ètvereèní. Na stole, který se tam sotva ve¹el, na¹li pod silným nánosem prachu svícen s nedohoøelou silnou svící, jakousi døevìnou tabulku s písmeny abecedy a èísly, starobylou døevìnou slánku se ztvrdlou solí a dávno uschlou snítku èehosi, co vypadalo jako ¹alvìj. Jako dekorace se mohla hodit snad ta slánka, mo¾ná i svícen, nad tabulkou váhali. Spálit ji v kamnech nebo povìsit na stìnu?

Zaèalo to drobnostmi

Brzy po otevøení motorest objevili turisté smìøující do Krkono¹ a na náv¹tìvnost si provozovatelé stì¾ovat nemohli. Problém, kterého si ze zaèátku nev¹ímali, èi mu nepøidávali dùle¾itost, tam ale byl od prvního dne. Vlastnì noci. Kdy¾ ráno otevøeli, nebyly nìkteré vìci tam, kam je veèer ulo¾ili. Hrnec z police stál na zemi, láhve baru pøeházené, sem tam nìjaká pøevrácená ¾idle. ®ádné pravidlo v tom nebylo a nedìlo se to v¹e najednou. Jediné, co se opakovalo ka¾dièké ráno, byla døevìná tabulka na zemi pod skobou ve zdi. Vyøe¹ili to tak, ¾e místo ní na stìnu povìsili podobiznu Krakono¹e a tabulku umístili do jinak pustého výklenku. Legraèní bylo, ¾e ráno ji v¾dycky na¹li polo¾enou lícem dolù. Vtipkovali, ¾e za tím bude nìjaký domácí skøítek, který se s její pomocí uèí èíst.



Smích vystøídala nervozita

Smích je pøe¹el zhruba po mìsíci. Zaèalo to tím, ¾e ráno na¹li rozbité láhve z baru rozházené mezi stoly. Zavolali policii. Ta ¹kodu nafotila, toèila se kolem zámkù dveøí i oken, konstatovala, ¾e na násilné vniknutí to nevypadá a doporuèila vymìnit zámek. Kdy¾ nazítøí na¹li roz¹típané dvì ¾idle, dali na policejní radu a zámky opravdu vymìnili. Následovalo rozházené kuchyòské nádobí. Potom mouka, sùl, rý¾e i cukr rozsypané po podlaze. U¾ to nebyla legrace, spí¹e vztek na útoky neznámé konkurence. Za pomoci kamarádù se rozhodli pro noèní hlídky. Nesly¹eli, nevidìli nikdy nic a nikoho. Jediné, co kromì hluku pøemís»ovaných vìci zaznamenali, byl podivný chlad, co pøicházel a následnì mizel naprosto neèekanì a velmi rychle.

O tom, ¾e v motorestu stra¹í, si lidé v okolí zaèali povídat brzy. Majitelé tomu uvìøili a¾ ve chvíli, kdy jednou pozdì veèer, kdy¾ u¾ bylo dávno zavøeno, na vlastní oèi vidìli, jak se ten z nejvìt¹ích hrncù sám zvedl, prolétl kuchyní a narazil do lednic naproti. Pøíjemné poznání to rozhodnì nebylo.

Znalý in¾enýr Bláha

Rozhøe¹ení pøi¹lo neèekanì. Vzalo na sebe sportovnì vyhlí¾ejícího penzistu, který si pøi polívce a èekání na játra na cibulce s rý¾í, v¹iml toho, co stálo ve výklenku. Hlasitì a nad¹enì zvolal: „Spiritistická tabulka!“ Bez dovolení se k ní vrhl, vzal ji do rukou a s rozjaøenýma oèima ji zkoumal. Slovo dalo slovo a pøíchozí se záhy dozvìdìl, jak majitelé k tabulce pøi¹li i to, co v komùrce, kde teï mìli slo¾ené rùzné restauraèní propriety, na¹li a co je vlastnì od té doby trápí. Pán, který se pøedstavil jako in¾enýr Bláha, mìl ve vìci jasno hned. „Vy jste asi vypustili zavøeného ducha. Víte, ono pùjde o zbloudilou du¹i nìkoho, kdo si poøád je¹tì nechce uvìdomit, ¾e jeho dny na tomto svìtì skonèily. Tápe, je na¹tvaný, mstí se. Posly¹te, nedocházelo v tomto domì kdysi ke spiritistickým seancím?“



„Máte recht!“ pravil staøík a místní ¹tamgast. „Vzpomínám si, ¾e mùj dìda øíkával, ¾e se tomu tady dokonce øíkalo U duchù. Ona toti¾ moje bába sem chodívala s místním spiritistickým spolkem vyvolávat du¹e zemøelých.“

Krásná povídaèka. Ale co s tím? In¾enýr Bláha mìl radu po ruce. „Vra»te v¹e, jak bylo!“ Poslechli. Do komùrky postavili starý stùl, na nìj dali svícen s bílou svíèkou, starou slánku s velkým kopeèkem soli, èerstvou snítku ¹alvìje a samozøejmì i tu døevìnou tabulku. Potom dveøe nechali zazdít a stìnu novì vymalovat.
Od té doby mìli pokoj.

Skrytý svìt pøírodních bytostí nás uvádí v tichý ú¾as nebo jej pova¾ujeme za pohádkové výmysly. Totální skeptiky pøivádí k nepøíèetnosti. Nenechte se znepokojit, více ZDE...