Opìrné pilíøe dìtského sebevìdomí jsou budovány od samého poèátku ¾ivota. Èlovìk øe¹í své problémy podle toho, jak v raném dìtství reagoval na „… obtí¾né situace, a zejména podle toho, jak tyto zku¹enosti zpracovával. Setká-li se dospìlý se situací, s ní¾ se vyrovnával v dìtství… navrací se ke svým nejranìj¹ím zku¹enostem se sebedùvìrou, ke zpùsobu, jak se formoval, uplatòoval a prosazoval.“, popisuje své zku¹enosti dìtské terapeutky Marie-Bernard Chicaud v knize Sebedùvìra.

Nesmazatelný odraz výchovy

Výchova v rodinì se nesmazatelnì zapisuje do dìtského sebevìdomí. Podstatným faktorem je, jak k dítìti pøistupují dùle¾ité osoby jeho ¾ivota a hodnocení, kterého se mu od nich dostává. Na základì zpìtné vazby si vytváøí pozitivní sebepojetí, které je u¾ od raného dìtství pøedpokladem kladného vztahu k sobì samému.

Rodinná atmosféra, vztahy mezi rodièi, bezpeèné zázemí, projevy pochopení a zájmu o dìtské problémy a také mo¾nost mít pøed oèima pozitivní vzory, jsou pro dítì nesmírnì dùle¾ité. Rodina je modelem mezilidských vztahù. Dítì k ní cítí nejen pøíslu¹nost, ale vnímá ji také jako zdroj emoèní opory.


Kdy¾ se malý jedinec sna¾í zorientovat ve svìtì a najít v nìm své místo, vnímá to, co na nìm rodièe odmítají èi pøijímají, jako hodnocení. Podle toho si nastavuje vlastní hodnotu. „Má-li dítì pocit, ¾e ho takové, jaké je, akceptují rodièe, uèitelé a dal¹í dospìlí, pomù¾eme mu nalézt sílu a odvahu k sebepøijetí.“ øíká k tomu Marie-Bernard Chicaud.

Nejlépe sami sebe hodnotí lidé z rodin s dobrými vztahy, kde výchova nebyla ani pøíli¹ benevolentní ani pøíli¹ striktní. Láskyplná atmosféra v rodinì s laskavým pøístupem rodièù, pøirozenou autoritou a taktním øízením, postaveném na vzájemné dùvìøe, utváøí k sobì samému dobrý vztah, který si pak neseme a¾ do dospìlosti.

Nebojme se dát dìtem to, co jsme sami nedostali

Nevhodný výchovný styl mù¾e èlovìka poznamenat na celý ¾ivot. Kdo z nás to neza¾il na vlastní kù¾i? Jsme mistry ve vnímání chyb a nedostatkù, kritizujeme a hodnotíme. Èasto ani netu¹íme, o co nám v ¾ivotì jde, v èem jsme dobøí a jak mù¾eme nejlépe prospìt svìtu. Tì¾ko pak budeme v této oblasti dítìti vzorem. Na¹e vlastní zku¹enost nám ale pomù¾e porozumìt tomu, co se v nìm odehrává.


Zvy¹ujme vlastní zdravou sebedùvìru, na¹e dítì dostane pøíle¾itost to od nás okoukat. Berme své dítì tak vá¾nì, jak chceme být bráni sami. Vìøme jeho schopnostem a respektujme ho. Není hloupìj¹í, proto¾e je men¹í. Pøiznejme si, ¾e je to nìkdy naopak. Dejme mu mo¾nost vyjadøovat svùj názor. Uème ho sdìlovat, co chce, i kdy¾ pøedpokládá nesouhlas.

Dejme mu svou lásku bez podmínek. Pøijímejme ho takové, jaké je. Dávejme mu najevo, jak je pro nás dùle¾ité. To jsou základní pøedpoklady jeho zdravého vývoje. Sna¾me se vyhovìt jeho chápání souvislostí, ne tìm na¹im. Podpoøíme tak jeho vztahovou a emoèní inteligenci. Pro¾ije snadnìj¹í a radostný ¾ivot.

Investice, která se vyplatí

Podpora sebevìdomí vlastního dítìte je investice na celý ¾ivot. Najdìme si na své dítì èas. Vìnujme se mu a buïme tu pro nìj. Sednìme si s ním za zavøenými dveømi. Ptejme se ho, co chce a jak si to pøedstavuje. Pak pozornì poslouchejme. Na poprvé to staèí. Ve skuteènosti je to více, ne¾ si doká¾eme pøedstavit. U¾ „jen“ proto, ¾e jsme ho vyslechli a nesdìlovali mu své argumenty, ¾e jsme se o nìj opravdu zajímali, nám bude vdìèné. A bude ¹»astné, ¾e má takového tátu nebo mámu. Dìti od nás nejvíce potøebují jistotu, ¾e jsme tu za v¹ech okolností s nimi.