Tradice Velkého pátku

V tento den se voda stává v pøeneseném významu Kristovou krví. Proto se v ní nemá prát a máchat prádlo, ale lidé se mají jít opláchnout do potùèku nebo do øeky, aby byli celý rok zdraví. Je to chápáno jako po¾ehnání. Ze stejných dùvodù se plavili konì v øece èi jezeøe.

V tento den se také nemá orat, sít ani okopávat. Má to opìt nìco spoleèného s Kristovým tìlem, které bylo v této den zranìno. Zemì a pùda je brána jako tìlo Bo¾í. Velká pozornost se vìnuje stromùm v sadu, hospodáøi jim chodili ¾ehnat a pomodlit se u nich, aby daly dobrou úrodu. Také stromy jsou brány symbolicky, jako køí¾, který nejprve nesl Je¾í¹ na Golgotu a který potom naopak nesl spasitele po ukøi¾ování. Pùvod tìchto symbolù a rituálù je u¾ pøedkøes»anský, ale lidová tvoøivost a úcta k pøírodì propojila tyto zvyky docela hezky s køes»anstvím.


Ukryté poklady

Podle lidové povìsti se také právì na Velký pátek otevírají jeskynì, sklepení nebo sama zemì se zakopanými a ukrytými poklady. Stává se tak ji¾ po pùlnoci v èasných hodinách. Pokud by se „lovec pokladù“ ve skále zapomnìl opojen bohatstvím, takzvanì „pøesèas“, zùstane uvìznìn ve skále do pøí¹tího roku. Podle této legendy vznikla balada Poklad v Erbenovì Kytici. Erben posouvá poselství je¹tì dál. Matka zapomene dítì v jeskyni a rychle nese domù zla»áky. Z tìch se pak stane jen smetí a listí, ale dítì zùstane zavøené ve skále. Za rok spìchá ne¹»astná matka do jeskynì, dítì zde najde ¾ivé a zdravé. Tentokrát je chytí do náruèe a odnese domù, na zla»áky nedbá. Jejím pokladem je její dítì. Jejím ziskem je její poznání.

Sami si mù¾eme na Velký pátek nechat projít hlavou, zda se pùjdeme podívat do lesa na pár skal – èi co je na¹ím skuteèným pokladem?