Srneèka vyjadøuje svou mírností a nìhou lásku Velkého ducha, kterou cítí ke ka¾dému svému stvoøení. Její mírné, hluboké, láskyplné oèi jsou bo¾ím pohledem na tento svìt. Indiáni si vyprávìjí legendu, jak srneèka chtìla Velkého ducha nav¹tívit.

S neochvìjnou dùvìrou se vydala na cestu a vùbec nepochybovala, ¾e se s bohem setká. Jako dítì, které miluje celý svìt, ¹la pøímou cestou a nepøipustila si ani na vteøinu, ¾e by na cestì mohlo èíhat nebezpeèí. Na konci cesty byla svatá hora, na ní¾ bùh sídlil, Srneèka se vydala po stezce vzhùru a tam èíhal démón. Ten namluvil v¹em lidem i zvíøatùm, ¾e Velký duch nerad pøijímá náv¹tìvy. Démonova moc byla toti¾ tím vìt¹í, èím ménì se lidé a ostatní bytosti setkávali s Velkým duchem. Ale srneèka se o øeèi nezajímala. Démon jí zastoupil cestu, vytáhl se do vý¹e a vydával hromové zvuky, aby ji zastra¹il, ale ona stála klidnì na místì a hledìla na nìho dùvìøivýma oèima. „Zabiju tì!“ volal démón, ale ona jen øekla „Proè bys to dìlal?“ Hledìla na démona s láskou v oèích. Démón pocítil, ¾e se scvrkává. Zmen¹oval se a zmen¹oval, a¾ jeho èerné srdce spadlo jako malý oblázek do prachu – a i ono nejprve zbìlalo. Srneèka ¹la dál a zanedlouho se setkala s Velkým duchem. Byl opravdu rád, ¾e mìl tak milou náv¹tìvu. Srneèka, ani¾ by o tom cokoliv tu¹ila, svou láskou ke svìtu a svou dùvìrou promìnila zlého démona v bílý oblázek, rozpustila jeho zlobu a zlá kouzla a on u¾ nemohl nikomu ublí¾it. Nì¾ná srnka je dùkazem, ¾e dìtská dùvìra a láska ke svìtu a v¹emu ¾ivému mìní kvalitu vìcí. To temné mìní v opak. To záøivé ¹íøí a odrá¾í dále do v¹ech srdcí kolem. SRNEÈKU nám pro toto období nabídly ¹amanské karty. Poradí nám, èemu se vìnovat a co naopak vynechat. Totemová zvíøata mají spojení s matkou zemí a v¹ím ¾ivým na planetì. Jsou to symboly, které znázoròují vitální síly pohybující se nejen v na¹em svìtì, ale i v tìch, které nás pøesahují. Jejich rady byly u¾iteèné pro dávné indiánské kmeny a mohou být u¾iteèné i nám, pokud umíme naslouchat.



Co nám chce nì¾ná srnka v tomto období sdìlit? Mo¾ná na na¹í cestì èíhá démón, který se nás sna¾í zastra¹it, vytahuje se do vý¹ky, kroutí se, napøahuje paøáty na¹ím smìrem a vydává hromové zvuky. U¾ víme, ¾e je to jen planý cirkus. Oè vìt¹í dìlá randál, o to men¹í z nìho bude bílý oblázek. Nenechme se zastra¹it démóny, nesvobodnými pokøivenými lidmi, nepøejícími du¹emi. Hlavnì ale sami nebuïme ani chvilku takoví. Nejprve osvoboïme své nitro od temnoty, vyme»me z koutù prach a otevøeme okna své du¹e. A¾ bude v¹ude v nás svìtlo, nemusíme se nièeho bát a mù¾eme vykroèit na setkání s Velkým duchem. Kohokoli na té cestì potkáme, ka¾dého promìníme. Bez vìdomí své síly a moci, zcela mimochodem, právì jako srneèka. Jen tento zùsob je správný, proto¾e jakmile bychom sami sobì øekli, jsem dobrá bytost a budu promìòovat druhé, nefungovalo by to. Pýcha není dobrým rádcem.

Radujte se ze ¾ivota, ze v¹eho kolem, z cesty pod na¹ima nohama, z potenciálu druhých lidí a celého svìta. Nermu»me se na tím zlým, proto¾e svým zármutkem bychom zlému jen dodávali sílu. Radujme se z dobrého a v¹e kolem nás se promìní. My¹lenka má tvoøivou sílu. Proto se o ní pí¹e ve v¹ech svatých knihách – Bùh pomyslí na krásný svìt a on se stane. Tuto bo¾í kreativitu máme i my, nebo» jsme jeho souèástí. On nám tuto sílu dal, vlo¾il ji do na¹í mysli pøi na¹em zrození. Mù¾eme ji pou¾ívat k dobrému i zlému, a proto bychom si mìli dát pozor, aby na¹e mysl byla èistá jako mysl nevinného nì¾ného zvíøete - srnky. Proste pramáti srnek v lehké meditaci, aby vám pomohla obnovit svou èistotu a nevinnost. Udìláte tím slu¾bu nejen sobì, ale i svìtu.

V¹eobecný èlánek o významu totemových zvíøat si mù¾ete pøeèíst ZDE: Totemová zvíøata – prùvodci na¹im ¾ivotem