Mohu dál?

Kdy¾ datel zaklepe svým zobákem na kmen stromu, zdá se, ¾e se ptá, zda mù¾e dál. Stromy jsou nejen podle Indiánských národù, ale v¹ech dávných kmenù a kultur, duchovními bytostmi. Stromy také mohou léèit a mluvit s lidmi (viz Rozhovory se stromy), pokud jsou zdravé a silné. Ale i doktor potøebuje doktora, a tak za stromy, du¹emi ve døevì, pøichází datel, aby jim pomohl. Pro uzdravení musí nejprve udìlat do døeva otvor, a to nìkdy dost velký. Strom roní mízu, svou stromovou krev, ale dává vnitøní souhlas této „operaci“, proto¾e jinak by ho vetøelec, hmyzí parazit, zabil. Pokud tedy chceme umìt pomoci svým blízkým, poprosme praotce v¹ech datlù, velkého Datla, aby k nám sestoupil a pomohl nahlédnout pod povrch, do jejich nitra. Je zbyteèné peskovat na¹e blízké za to, co vidíme na povrchu. Mo¾ná vidíme, ¾e málo spí, moc pracují, nezdravì jedí, moc pijí èi kouøí, berou hodnì prá¹kù, obìtují se pro svého partnera a staví se do pozice obìti. Nevìøí si, podceòují se, jsou pesimistiètí nebo naopak moc frajeøí, pøedvádìjí se èi riskují. Nezlobme se proto na nì. Zvý¹ený hlas a výtky nepomáhají, èlovìk se naopak více zatvrdí a zakope se v pozici, v které ho neradi vidíme. Ptejme se, co je za tím projevem, co je vespod, co je pøíèinou. Proè se tak ná¹ blízký èlovìk chová. Ptejme se, zda mù¾eme dál.


Legenda o velkém Datlu

Praotec v¹ech datlù, velký Datel, prý jednou vyléèil prastarou sekvoj, která byla posvátným stromem Yavapajù. Do té doby Indiáni tohoto kmene vìøili, ¾e strom je nesmrtelný. U ohòù se vyprávìlo, ¾e dokud bude sekvoj ¾ít, bude existovat i národ Yavapajù. Sekvoj byla na svìtì u¾ tøi tisíce let a pøe¾ila v¹echna sucha i nálety ¹kùdcù. Náèelníci a ¹amani kmene si k sekvoji chodili pro radu a ona jim v¾dy poradila dobøe. Lidé a strom byli spojeni. Jednou v¹ak udeøilo velké sucho a strom vìdìl, ¾e buï svými obøími koøeny musí vysát zbytek vody z øeky, kde u¾ tekl jen malý pramének, nebo sám zahyne. Pro vodu toti¾ chodily Indiánky Yavapajù – a toto byl poslední pramének v okolí. Strom poruèil svým koøenùm, aby u¾ více vody nebraly. Sekvoj tedy chøadla a usychala, aby Indiáni mohli ¾ít. V tu chvíli pøiletìl jeden jediný brouk, který se ¾ivil døevem sekvoje. Tak malièký brouk a tak velký strom, zdálo by se, ¾e jej nemù¾e nijak ohrozit. Ale brouk vìdìl své. Vyvrtal do kmene malou dírku, nakladl do ní vajíèka, a zatím co èekal, a¾ se vylíhnou, pochutnával si na døevu sekvoje. Sníme tì, myslel si brouk. Budou nás stovky, tisíce a z tebe nezbude ani kùra. V minulosti v¾dy sekvoj zalila dírku s broukem svou mízou a brouka utopila. Ale bylo sucho a sekvoj se zøekla vody, aby lidé mohli ¾ít. Z vajec brouka se vylíhly larvy a z nich dal¹í brouci. Za chvíli byl strom provrtaný tisícem chodbièek. „Vezmi si zbytek vody z øeky a zalij brouky mízou,“ radil sekvoji velký Datel, bùh v¹ech datlù. Ale strom odmítl. Velký Datel tedy povolal v¹echny datly z celého svìta. Bu¹ili do lesního velikána, který byl jako mrakodrap, svými zobáky, a¾ v¹echny brouky i larvy pochytali. Strom byl samá díra a cítil bolest, ale datli byli jeho jedinou nadìjí. Jeho bolest byla tak velká, ¾e Wakantanka, nejvy¹¹í bùh, shlédl z nebe, aby se podíval, kdo to tak trpí. „Podívejme, ta obrovská sekvoj, která roste skoro do nebe, chtìla zemøít, aby lidé mohli ¾ít. Ti lidé musejí stát za to!,“ øekl si. Seslal tedy dé¹», aby pomohl sekvoji i lidem. A tak sekvoj pøe¾ila a Yavapajové si k ní mohou dál chodit pro radu.


Meditace o Datlu

Po¾ádejte velkého Datla o pomoc jen ve své pøedstavivosti. Pomù¾e vám nahlédnout do nitra blízkých, ale i do svého vlastního, abyste se mohli zbavit toho, co vás u¾írá a co vám ¹kodí.

Sednìte si nebo lehnìte a dýchejte zhluboka. V duchu pohlédnìte do vìtví nekoneènì vysoké sekvoje. Na modrém nebi vidíte pøilétat otce datlù. Usedá a léèí obøí strom svým zobákem. Poproste ho, aby vám pomohl nahlédnout do hloubi du¹e své i ostatních tak, abyste na¹li vnitøního ¹kùdce. Za nìkolik dní se vá¹ pohled prohloubí a vy doká¾ete pomoci.