Portrét kníratého mu¾e

Na starém Juditinì mostì, který strhla povodeò roku 1342, byl na tøetím mostním oblouku vyobrazen mu¾. Vá¾ná tváø, mohutný knír, kulatá dobová èapka nebo snad ple¹… Kdy¾ Juditin most ponièila povodeò, zaèal Karel IV. ihned pracovat na projektu nového mostu. Nazýval se Kamenný a a¾ pozdìji mu Pra¾ané dali jméno podle Otce vlasti – Karlùv. Oba mosty, pokud bychom si je pøedstavili vedle sebe, by vypadaly trochu jako dva smìry dvouproudé dálnice. Juditin most vedl vpravo pøi pohledu do Staromìstské mostecké vì¾e. Kdy¾ Juditin most pøestal existovat, zùstal reliéf mu¾ského oblièeje, kterému Pra¾ané øíkají Bradáè, celá staletí v dochovaném mostním oblouku, ale pøi pøestavbì Køi¾ovnického námìstí roku 1848 byl pøesazen do kamenné stìny nábøe¾í pod Køi¾ovnickým námìstím. Hledí na øeku v pøesnì stejné vý¹i jako døív. Umístìní je dùle¾ité, je to toti¾ vodomìrný znak. Pra¾ané øíkávali: „Kdy¾ voda k Bradáèovým vousùm posahuje, tu ona Pra¾anùm a¾ po krk jde, a kdy¾ Bradáèovi do huby teèe, tu je z bytu vyhání. Kdy¾ pak jen ple¹ka z Vltavy èní, bidlo vem a pramici a pluj lovit kapry na Staromìstský rynek.“


VYU®ÍVÁ VÁS PARTNER? Zaslepila vás láska? Pomohu vám tuto situaci vyøe¹it! Zavolejte mi na tel. 906 701 701! Kartáøka Ariela


Kdo je Bradáè?

Kdo byl tak dùle¾itým mu¾em, ¾e jeho podobizna byla vsazena nejprve na Juditin most a poté ke Karlovu mostu? Dodnes je to záhada a zøejmì i nadále bude. Existuje nìkolik teorií, ale dovolíme si je v¹echny vyvrátit! První hypotézou je to, ¾e reliéf vousatého mu¾e je italský stavitel Juditina mostu, jeho¾ jméno se bohu¾el nedochovalo. Jeho identifikaci vyvrací jednak knír, který se v románské éøe nenosil, jednak materiál, ze kterého je reliéf zhotoven, a tím je pískovec. Ze sta románských reliéfù není ani jediný z pískovce. Dal¹í teorie øíká, ¾e oblièej patøí staviteli Karlova mostu a Svatovítské katedrály Petru Parléøovi. Navádí k nìmu hlavnì jeho podoba – dlouhý knír, holá hlava. Dokonce i pískovec se kromì opuky v Karlovì mostì vyskytuje. Av¹ak – proè by potom nebyl vsazen portrét Parléøe pøímo na viditelné místo Karlova mostu, ale na málo viditelné místo do oblouku, který zbyl z Juditina mostu? To nedává smysl a naprosto to neodpovídá dobovým zvyklostem. Kromì toho, podívejme se, jak je Parléø zobrazen pøímo na fasádì katedrály. Nejde tu o podobu, ale o mistrovství tehdej¹í doby. Bradáè je proti Parléøovì katedrální bustì jednoduchý, neumìlý, a¾ primitivní. Ne ne, musel jej vyrobit nìkdo dávno døív. Mávnutím ruky mù¾eme odbýt my¹lenku, ¾e jde o velmistra køi¾ovnického øádu – byl by pøece na fasádì konventu køi¾ovníkù, a ne v mostì. Stejnì tak odmítáme teorii, ¾e jde o Je¾í¹e Krista, neexistuje ani jedno zobrazení Krista, kde by byl kníratý, v¾dy má plnovous, jak ®idé jeho doby nosili. Víme, kdo to není. Ale KDO TO TEDY JE?


Zaèíná jaro - Slunce vstupuje do znamení Berana. Energický Beran nám pøiná¹í nové zaèátky a nabije nás svì¾í jarní sílou!


Mocný Muk

Staøí Slované øíkali vodnímu démonovi Vodjanoj nebo také Muk. Po¾íval obrovského respektu, proto¾e mohl pomáhat nebo ¹kodit, dokonce i zabíjet, nièit celá mìsta vodním pøívalem a vìznit lidské du¹e. Zapomeòte na komického vodníka zobrazovaného v televizi Josefem Dvoøákem. Nemá s Mukem nic spoleèného! Slovanský vodní démon byl mocný a stra¹livý, mohl na sebe brát podoby zvíøat, anebo lidí. V lidské podobì míval ple¹ a dlouhý knír. Pøesnì jako ná¹ Bradáè! Aby u¹etøil rybáøe, mlýny a obyvatele poblí¾ øeky, pøiná¹ely se mu v pøedkøes»anské dobì velké obìti. Démonickému vodníkovi patøila v¹echna èerná zvíøata, tak¾e mu lidé pøiná¹eli k øece èi jezeru nejen èerné slepice, ale obìtovali i èerné voly a konì. Na blahovùli vodního ducha byly toti¾ závislé ¾ivoty v¹ech kolem vody. Èím vìt¹í vodní zdroj, tím mocnìj¹í vodník. No a ten vltavský musel být nìco jako jejich král – v¹ak o tom svìdèí stovky legend. I po pøíchodu køes»anství byli Èe¹i natolik nasáklí svými staletými pohanskými zvyky, ¾e je provozovali tajnì, proti vùli køes»anských knì¾í. Podle primitivnosti provedení Bradáèe je mo¾no soudit, ¾e je prastarý a jeho vznik pøedchází zrod Juditina mostu. Jednoduchostí zobrazení pøipomíná dobu mísení Keltù a prvních Slovanù na na¹em území. Dobovì by se dal pøiøadit snad ke vzniku prvního slovanského hradi¹tì na Vy¹ehradské skále. Místo v bøehu, kde pùvodnì byl, by v tom pøípadì oznaèovalo, kam nosit øíènímu bohu obìtiny. Krev obìtin by pak stekla pøímo do øeky, tedy tam, kam byla urèena. Proto¾e se lidé neodvá¾ili na¹tvat vodníka tím, ¾e by obìtní místo pøi stavbì Juditina mostu zru¹ili, zasadili jej do prvního oblouku mostu. Pøedkládáme vám tedy teorii, která mo¾ná nejlépe odpovídá pravdì. Èerné voly u¾ zde nikdo neporá¾í, ale pokud Bradáèovi donesete napøíklad barevnou stuhu nebo kvìtinu, je mo¾né, ¾e bude na Pra¾any hodnìj¹í a nepustí velkou vodu do ulic. Senzibilové také øíkají, ¾e je zde silná energie vody, která pøi pohledu na noèní Vltavu, zvlá¹tì za úplòku, mù¾e vyvolat stav, kdy spatøíte toho, jen¾ je vám partnersky souzen. Nepøipomíná vám to prastaré zvyky, které zobrazuje napøíklad Erbenova Kytice? Co kdy¾ na nich nìco bude…