Byli na¹imi pøedky Kyklopové?

Podle starých mýtù a legend existoval je¹tì pøed prvními starými národy jeden národ, u nìho¾ se lidé vyznaèovali vysokým vzrùstem a je¹tì jedním nápadným znakem, a to okem uprostøed èela. Pokud si nyní namáháte mozkové závity ve snaze pøedstavit si na oblièeji tøi oèi, pak zbyteènì – mìli toti¾ pouze jedno.

To také staèilo, proto¾e stejnì vìt¹ina vìcí, co vidìli a cítili, byla bì¾ným oèím neviditelná. Teprve vývojovými zmìnami se podle jistých teorií postupnì vyvinuly u lidí dvì oèi, aby mohli hledìt do reálného svìta, zatímco tøetí, intuitivní oko se bezpeènì ukrylo do dutiny lebeèní.

Co v¹echno umí tøetí oko

Na to, co v¹echno umí tøetí oko, se u¾ sna¾ila a sna¾í odpovídat i vìda. Ta tøetí oko z mýtù a legend ztoto¾nila s ¹i¹inkou mozkovou, malým útvarem v mozku, který má za úkol dnes u¾ jenom produkci hormonù a hlídání biorytmù, pøesto¾e obsahuje napøíklad fotoèidlové buòky. „Zakrnìlé oko“ toho v¹ak umí mnohem více.



V souvislosti s fotoèidlovými buòkami se hovoøí o vnímání svìtelných podnìtù, jakémsi intuitivním vidìní, kterého mohou dosáhnout napøíklad i slepci. Také se dosti hovoøí o tzv. molekulách du¹e, které ¹i¹inka uvolòuje napøíklad ve spánku, pøi denním snìní, meditaci, u¾ívání halucinogenních látek, nebo také pøi zá¾itcích souvisejících s pøe¾itím vlastní smrti, kdy jedinci popisují zá¾itky jako prùchod tunelem, vidìní svìtla, nebo zpìtné promítání ¾ivota.

Ti, kteøí mají blí¾e k metafyzice, o tøetím oku ji¾ dávno hovoøí jako o oku do jiných sfér. Skrze tøetí oko mù¾eme vnímat jiné svìty, jsme spojeni s vlastní intuicí, mù¾e se nám pøed tímto tøetím okem odehrávat minulost nebo budoucnost, a to nejen souèasná. Ti, kteøí mají tøetí oko aktivované, vidí napøíklad také auru (jemnì hmotnou energii) lidí, zvíøat, vìcí i míst.

Rituály, kterým se radìji vyhnout

U¾ v minulosti se nìkteøí sna¾ili vyu¾ít potenciálu tøetího oka, ov¹em ne v¾dy na to ¹li právì ¹»astnì. Jedním z rituálních nástrojù, kterým je záhodno se radìji vyhnout, byla napøíklad trepanace. Trepanace byly u¾ od doby kamenné jednou z mo¾ností, jak se díky vyhloubení otvoru do lebky léèila napøíklad bolest hlavy nebo rùzné psychické poruchy.


Poèet pøe¾iv¹ích se sice pohyboval kolem nìkolika málo procent, pøesto se této metody pou¾ívalo rovnì¾ pøi rùzných rituálních obøadech pro probuzení potenciálu tøetího oka. Je zará¾ející, ¾e dokonce i v pomìrnì moderní dobì se na¹li tací, kteøí si trepanaci lebky provedli dobrovolnì s tím, ¾e se jim lépe bude okyslièovat mozek, který nebude utlaèován lebkou.

Pøitom existují mnohem spolehlivìj¹í a pøirozenìj¹í metody, jak spící tøetí oko probudit. Mezi nad¹enci pro tuto tématiku vede pøedev¹ím cvièení se zrcadlem, do kterého je tøeba se upøenì dívat, zhruba do míst, mezi oboèí a dva prsty nad koøenem nosu, kam je tøetí oko tradiènì situováno. Po nìkolika minutách by mìl cvièící vnímat teplo proudící zezadu od krku a dal¹í individuální vjemy.

Tøetí oko je ale mo¾né probudit i v souvislost s rozvíjením duchovna, pøedev¹ím praktikováním meditací, kdy nìkteøí popisují vnímaní, jakého si tlaku nìkolik centimetrù nad koøenem nosu. Tento tlak má podle nìkterých teorií ukazovat na zvìt¹ující se, nebo ji¾ aktivní, tøetí oko. O tøetím oku se navíc také mluví jako o dal¹í èakøe, její¾ stav odpovídá na¹emu aktuálnímu duchovnímu rozvoji.