Jako ka¾dý keltský svátek zaèínal vpøedveèer slavného dne, tedy pøesnì 30. dubna. Pøipomíná vám to nìco? Ano, tolik „profláklé“ èarodìjnice, které se ve zkreslené podobì slaví dodnes. My vlastnì slavíme jen povrch celé vìci, vzpomínku na publikum, které døíve oslavovalo ten skuteèný magický svátek. Díky církvi jsme si zapamatovali jen to, ¾e na kopcích se scházely mladé dívky a pálily ohnì, konaly tak zvaný sabat. Tak to prezentovala inkvizice a tak zjednodu¹enì nám to ve vzpomínce zùstalo. Svátek je samozøejmì mnohem hlub¹í a krásnìj¹í.

Belenùv posvátný oheò

To, co vadilo inkvizici, byly oslavy pùvodního svátku, kterých se krátce po oficiálním pøijetí køes»anství lidé v Èechách nechtìli vzdát. Byl to nejvìt¹í lidová slavnost a k novým obøadùm je¹tì nepøilnuli. Po pùl roce vlády tmy a zimy vítali lidé svìtlo, slunce, jaro a ¾ivot. Ohnì na kopcích mìly za úkol odstranit svým svìtlem z lidí, zvíøat i polí v¹e temné a chmurné, vyhnat smrt. Beltain znamená „Belenùv oheò“.

Bùh Belen mìl po¾ehnat v¹emu ¾ivému, aby se milovalo a mno¾ilo, aby dobytek mìl mláïata, pole úrodu a rod co nejvíce potomkù, proto¾e v tom byla jeho síla. Samozøejmì se svátku úèastnili v¹ichni, nejen dívky a ¾eny, ale i mu¾i, starci a dìti. Skoky pøes oheò mìly zajistit, aby vliv posvátného ohnì opravdu vstoupil do èlovìka. Belen svým ohnìm ¾ehnal vztahùm, proto mu¾i a ¾eny odcházeli pøímo od ohnì do lesù pod posvátné stromy, kde milováním zpeèetili svou lásku a vìøili, ¾e právì posvátná noc dá jejich vztahùm plody. Na tìlesné lásce nebylo v hlavách lidí nic zakázaného, naopak to byla èinnost, která je bohy po¾ehnaná. Zde má pùvod slavný Máchùv 1. máj. Je to tradice, která je nám stále blízká, aèkoliv vìt¹inou nevíme proè.


Obìtní koláè

V hluboce pøedkøes»anských èasech patøily u Keltù k tomuto svátku i lidské obìti. Na rozdíl od povídaèek to v¹ak byly obìti dobrovolné. Jeden èlen rodu obìtoval svùj ¾ivot, aby ostatní byli po¾ehnáni a mohli pøe¾ít na tváøi Zemì nav¾dy. Jak tento obøad probíhal? ®eny upekly velký koláè, kolem nìho¾ se ve¹lo dokola nìkolik lidí. Byli to mu¾i, kteøí byli pøipraveni k posvátné obìti. Kdesi v koláèi byla zapeèena mince, tak zvaná keltská duhovka, pøípadnì keltská sklenìná perla. Kdo si ukousl takto oznaèené sousto, byl urèen k obìti.

Rituální zpùsob usmrcení byl trojí: Probodnutím, utopením a obì¹ením, aby svou obì» dostaly v¹echny tøi hlavní ¾ivly: zemì, voda a vzduch. (Oheò byl v jiné kategorii, nebo» se musel rozdìlat a jeho prostøednictvím se ctili bohové.) Samozøejmì chápeme obì» jako barbarský zvyk, ale jeho dobrovolnost ukazuje i vzne¹enost obìti: Dát vlastní ¾ivot za ostatní, se mnou spøíznìné. V¹ak také Keltové znali od Øímanù pøíbìh Je¾í¹e a sami ho nazývali „nejvy¹¹ím druidem“. Mìli ho ve velké úctì.

Vítejte tedy se starými Kelty zaèátek sluneèné èásti roku, pøíchod lásky, svìtla a mno¾ení. Zapalte svíci, rozdìlejte oheò, milujte se se svou láskou. A mìjte na pamìti, ¾e dùvody tìchto oslav jsou veskrze oslavou ¾ivota, nikoli temnou magií.