Bill Asher sedl do auta hned druhý den po oslavì svých devatenáctin. Vyrazil na skoro 200 mil dlouhou cestu do vysoko¹kolského kampusu, který se mu stal domovem na studiích. K cíli zbývala sotva tøetina, kdy¾ zaèal motor vynechávat. Do nejbli¾¹ího mìsteèka to je¹tì dotáhl, ale pøed servisem místního mechanika auto zhaslo definitivnì. Oprava bude mo¾ná, ne hned a bude to stát 500 dolarù. Tolik Bill nemìl.

Cítil se trapnì

Bill u¾ stál v telefonní budce, vytoèil èíslo a ve sluchátku usly¹el tátovo: „Tady Asher, èím mohu pomoci?“. Neøekl nic a zavìsil. Stydìl se øíct rodièùm o dal¹í peníze. Platili mu studia, sami museli poøádnì utáhnout opasky. Máma se o tom nechtìnì zmínila. Jak po nich chtít za dané situace nemalou sumu?

Bez cíle procházel mìsteèkem, co se pomalu noøilo do noèní tmy. Na to, kde slo¾í hlavu nemyslel. Zamìstnávala ho jen ta jedna my¹lenka. Kde se¾ene peníze?! Usedl na lavièku naproti spoøe osvìtlené benzínky. Pravou nohou o nìco zavadil. Sklonil se a zvedl pistoli. Nechápal, kde se tam vzala. Vypadla nìkomu z kapsy? Ponechal ji tu nìkdo zámìrnì? Je vùbec nabitá? Byla...



Najednou se øe¹ení finanèní tísnì nezdálo tak nemo¾né. Chce to jen trochu odvahy. Pøejít pustou silnici. Vejít k pumpaøi. Namíøit a vynutit si pøedání obsahu kasy. To pøece zvládne..

Svìdomí v tu chvíli roli nehrálo. Vlastnì si na nìj ani nevzpomnìl. Øe¹il detaily, jak to celé provést tak, aby se nikomu nic nestalo a on se dostal rychle k penìzùm, které potøeboval. Ano, zkusí to. Zvedl se z lavièky. Vtom ale u stojanù zastavilo auto. Pumpaø, který vy¹el ven, byl zjevnì starý mu¾. Dokonce ¹patnì chodil. Mo¾ná i kulhal. Bill si byl rázem jistìj¹í. ©edivý dìda pøeká¾kou nebude, na odpor se jistì nepostaví. Vstal, protáhl se, pøe¹el silnici a je¹tì ne¾ se dostal do svìtel pumpy, stáhl si k¹iltovku více do èela. S pistolí v kapse ve¹el dovnitø...

Bylo to tak neèekané

Na pozdrav pumpaøe jen kývl hlavou. Ze sledování vìdìl, ¾e mezi regály, nabízejícími základní zbo¾í, nikdo není. Pøesto se mezi nì vydal. Najednou za sebou usly¹el kroky. Vùbec nebyly ¹ouravé. Naopak. Tak nìjak energické, urèitì ne dìdkovské. Polekanì se otoèil. Jen¾e nikoho nevidìl! Byl tam jen on a dìda u kasy. „Hloupost!“ vynadal si v duchu a pomyslel si, ¾e z toho zaène je¹tì bláznit. Sáhl po zbrani, ale nechal ji dál schovanou v kapse.



Schválnì zaka¹lal. Chtìl, aby se dìda otoèil. Tomu to trvalo nìjak moc dlouho... …kdy¾ tak uèinil, Bill málem vyjekl. Nebyl to ten dìda, kterého vidìl venku. Oblièej, co se na nìj díval, dobøe znal. Byl to jeho táta! Koukal se na nìj smutnì, tak nìjak vyèítavì. Mlèel. Jen odmítavì kroutil hlavou.

Na víc neèekal. Vrhl se ke dveøím, vyrazil ven. Utíkal a do tmy odhodil proklatou pistoli. Dobìhl k telefonní budce. Vytoèil domov a je¹tì hodnì udýchaný si tátovi øekl o peníze. A o tom, co se ale právì stalo, pomlèel. Stra¹nì se stydìl. V¾dy» staèilo tak málo a svezl se po ¹ikmé plo¹e. Jen¾e andìl strá¾ný byl proti.

Mnoho lidí vìøí, ¾e si pro nì v hodinì smrti pøijde andìl. O tom jak vypadá, jak se projevuje a jaký vlastnì je, se ale nemluví. Tìch, kteøí se s ním setkali a mohli nám o tom podat svìdectví, je zoufale málo. Více ZDE...