Na¹í magiètí pøedkové Slované

Roky postupnì ubíhaly a tak se Slované rovnomìrnì roz¹iøovali z prarodiny dál, v¹ude tam, kde dneska známe jejich existenci. A jak se roz¹iøovali a postupnì vyvíjeli, asi se zaèali pìknì nudit, nebo, kde se to v nich vzalo? Vytvoøili si nìjaká bo¾stva, nebo se snad ta bo¾stva na nì svalila sama. A od té doby se tìm bo¾stvùm vìøícnì modlili. A ta bo¾stva se smilovala a obdaøila Slovany nadlidskou mocí a tak prostí a stále se vyvíjející lidé, zaèali v sobì objevovat magické schopnosti a otevøela se jim té¾ brána k poznání pøírodních vesmírných sil. Tyto síly podpoøené bo¾skou mocí Slovanùm zev¹ednily a zaèaly pøecházet z generace na generaci v podobì pevnì stanovených zvykù, rituálù a mystických obøadù. Nìkteré z tehdej¹ích slovanských obøadù známe.

Mezi lidmi se provádìjí dodnes, akorát pod jinými názvy a nìkdy jsou i transformované do svátkù pohanských. Tøeba pálení èarodìjnice – døíve slovanský svátek vítání jara a pálení kruté báby zimy. K transformaci svátkù do¹lo velmi logicky a jasnì, tehdy, kdy¾ se Slované roz¹íøili do témìø støední Evropy a na zelených pláních Pohanù, mezi Slovanùm neznámými pahorky se s nimi, snad v dobrém, støetli. Zaèali se mezi sebou rùznì mísit, kulturnì se navzájem obohacovat a dostali se i na rituály a mystické praktiky, nìkteré z nich si navzájem znaènì promíchali. Od té doby je v¹ak mìli za své a historicky jim byly té¾ èestnì uznány.



Mystický svátek síly plození, lidovì svátek Jana Køtitele, nebo Ivana Kupaly

Je to starodávný slovanský, pozdìji pohanský rituál, který je v dne¹ní dobì stále uznáván a pøíznivci Slovanù uctíván. Tento magický den patøí hlavnì omladinì, které jednodu¹e hara¹í. Chlapci a dìvèata vybìhnou ven do vsi a polévají se navzájem vodou a shazují do rybníèkù. V¹echna vzájemná provokace se provádí s vírou v plodivou sílu vody a sílu daného dne. Mysticky nabitá atmosféra doká¾e nìkteré dívky a chlapce uvést do podivného transu, díky kterému se nejedna panna dostane do po¾adovaného (po¾ehnaného) stavu. No není to opravdu krásný zvyk, nabitý silnou mocí?

Rituál velké skliznì

Provádìní této mystické praktiky vy¾adovalo od Slovanù v jejich víøe v boha Velese, ke kterému vzhlí¾eli ka¾dý podzim, obìtování plodného a mohutného zvíøete, nejlépe dojné krávy. Velké obìtování se provádìlo na kamenném oltáøi v hluboké noci, nejlépe za svitu mìsíce. Tento tehdy velmi dùle¾itý obøad se provádìl v¾dy na podzim, kdy dozrávala úroda. Plodonosná a nasycená krev hrála velkou roli. Slované vìøili, ¾e se zemì nabije plodivou energií a ¾ádali od boha ochránce, aby pøí¹tí rok zemì plodila dál. Dnes se tento obøad ji¾ nevyu¾ívá, ponìvad¾ mystickou moc zamìnila agrární vìda o plodinách a hnojivech.



Vì¹tecké praktiky

Vì¹tìní u Slovanù se pova¾ovalo za nejsilnìj¹í a nejtemnìj¹í mystickou moc. Kdy¾ se po slovanském vì¹tci, nebo vì¹tkyni vy¾adovalo pøedvídání budoucnosti, museli se tito zdatní mágové obrátit na zlé a jiné pøírodní duchy. Vìt¹inou se vì¹tec vydal, v hlubokém transu, do svìta nehmotného a nìkdy i do dalekého záhrobí a tam prosil síly a rady zemøelých osob a rùzných démonù, díky kterým po návratu mohl sdìlit konkrétní budoucí událost. Vì¹teckou sílou byly v¹ak obdaøeny nìkdy i mladé neposkvrnìné panny, které se za temných nocí vydávaly k rybníèkùm a jezírkùm, aè v létì, èi v zimì, zaøíkávali vodu v¹e¾ivitelku a prosili ukázat tváø ¾enicha osudem souzeného. Obèas se v¹ak stávalo, ¾e se dívky z této vì¹tby nevrátily. To mo¾ná vodníèek, nebo lesní mu¾ièek, byl rychlej¹í, ne¾ mladíèek vytou¾ený, anebo zaleknutí ducha zlého dívky do vody lapilo. To dneska nikdo jistì neví.