Jasnozøivostí obdaøená Pýthie

Poutníci z daleka i z blízka míøili na horu, kde jim jasnozøivostí obdaøená Pýthie vì¹tila, co je èeká. Míøili k ní lidé slavní i chudí. Vládce zajímalo, jak to bude dále vypadat s jejich mocí a válkami, zatímco prostí lidé se èasto ptali na zdraví a lásku.

Pýthie v¹ak málokdy promlouvala jasnì, k tomu, aby lidé jejím vì¹tbám porozumìli, zde byl je¹tì knìz, který Pýthiinu odpovìï plnou nesrozumitelných slov pøednesl tázajícímu srozumitelnì, a navíc ve ver¹ích.

Ani tehdy v¹ak nemìl tázající vyhráno, pøedpovìï si pak musel mnohdy pøebrat je¹tì po svém. Na to doplatil napøíklad král Kroisos. Ten dostal dvojsmyslnou odpovìï na to, co se stane, kdy¾ napadne Persii – bylo mu øeèeno, ¾e padne velká øí¹e. Kroisos nelenil a Persii s vírou v pokoøení soupeøe napadl. Velká øí¹e pak skuteènì padla, bohu¾el právì jeho vlastní.


Dlouhý vì¹tecký proces

Vì¹tìní probíhalo tak, ¾e poutník po èasto strastiplné cestì, nìkdy a¾ z dalekých Athén, doputoval do vì¹tírny na skále. Nejprve se musel rituálnì oèistit v nedalekém posvátném prameni, a pak mohl teprve stanout pøed knìzem.

Ani tehdy v¹ak je¹tì nemìl vyhráno, musel zaplatit stanovený poplatek za vì¹tìní. Následnì dostal od chrámového knìze destièku, na kterou musel napsat svùj dotaz. S dotazem pak knìz ¹el k moudré Pythii do vì¹tecké svatynì. Pýthie se na¹tìstí nebránila ¾ádné otázce, naopak její odpovìdi, jako by byly seslány z vy¹¹ích míst.

Vì¹tecký trans na dva zpùsoby

Pýthie obvykle odpovìï vyjevovala poté, co se pøivedla do vì¹teckého transu. Do toho se podle oèitých svìdkù dostávala nìkolika zvlá¹tními zpùsoby. První tkvìl v kouzelných bylinách, Pýthie toti¾ zjistila, ¾e se mù¾e pøivést do transu, pokud bude pojídat vavøínové listy. Druhá byla o poznání nebezpeènìj¹í a byla spojená se specifièností místa, kde stála vì¹tírna. Z nìkolika míst zde toti¾ unikaly jedovaté vulkanické výpary, a právì jejich vdechováním se Pýthie pøivádìla rovnì¾ do vì¹teckého transu.


Znovuobjevení bájné vì¹tírny

I kdy¾ to v¹e vypadá jako legenda, bájná vì¹tírna v Delfách skuteènì existovala. Potvrzují to dne¹ní výzkumy, kdy se francouzským archeologùm podaøilo v místì najít obvodové zdi slavné vì¹tírny. Tento objev je o to více fantastiètìj¹í, kdy¾ uvá¾íme, ¾e na daném místì a¾ do 19. století stála obyèejná vesnice a posvátné vì¹tecké místo postupnì upadlo v zapomnìní. O zmizení Delfské vì¹tírny v propadli¹ti dìjin se zaslou¾il køes»anský císaø Theodosius ve 4. století na¹eho letopoètu. Ten se rozhodl nechat vì¹tírnu, kde vládly magické síly, které nebyly vùbec v souladu s køes»anským uèením, zru¹it.

Posvátné místo potom pozvolna chátralo, a¾ ho zcela pohltila zemì. Kdy¾ jeho obvodové zdi zmizely v nánosech pùdy, byla zde zalo¾ena ji¾ zmínìná vesnice, které tu fungovala a¾ do 19. století. Zajímavé je, ¾e i ji ale postihl neblahý osud, proto¾e byla 1892 celá zbourána. Díky tomu sem ale o pár desítek let mohli vyrazit za svými objevy archeologové a bájná vì¹tírna tak mohla být po mnoha staletích znovuobjevena.