Boris a Arkadij byli dlouholetí pøátelé. Spojovala je nejen spoleèná práce ve mìstì, ale také lovecká vá¹eò. Ka¾doroènì jí obìtovali èást dovolené. Letadlo je odvezlo daleko na severovýchod, o dal¹í kus je poponesl vrtulník, nakonec se terénním autem dostali do neveliké vesnièky uprostøed nekoneèných lesù. Ves byla centrem obrovského revíru tamního mysliveckého sdru¾ení. Odtud pøátelé vyrá¾eli s kulovnicemi a plnými batohy se zásobami mezi smrky, borovice, modøíny, mokøady, ra¹elini¹tì i vìènì zmrzlou pùdu. Políèeno mìli na nìjakého toho jelena, Boris také tou¾il slo¾it losa, jeho¾ paro¾í by ozdobilo nový zahradní domek za rodným mìstem. Poèítat museli se setkáním s vlky, ale také velikými skoro pùltunovými medvìdy. Lovecká sezóna zaèala ne tak dávno a zvíøata tajgy si na pøítomnost lovcù teprve zvykaly.

Na úspì¹nou ránu museli poèkat

První den z pu¹ek ani nevystøelili. Vrátili se do provizorního tábora, vlastnì jen ke stanu a ohni¹ti. Poèasí pøálo, v noci ani moc velká zima nebyla. Po poøádné snídani se vydali hloubìji do lesa. ©li podél nevelikého potoka. V¹imli si, ¾e je plný pstruhù. Opatrnost byla na místì. Tolik ryb bylo jistì velkým medvìdím lákadlem. Ti se v¹ak neukázali. Nato¾ losi nebo jeleni. Zahlédli jen rysa na lovu srnèího, nìjakou tu li¹ku a v uctivé vzdálenosti se v lesním ¹eru ukázal jeden nebo dva vlci. Zkrátka opìt ¾ádný cíl.


Teprve ètvrtý den jim Diana, bohynì lovu, pøála. Arkadij slo¾il statného jelena a Boris se doèkal vytou¾ené losí trofeje. Zpracování ulovené zvìøe trvalo déle, ne¾ èekali. Kdy¾ bylo hotovo, pøi¹el veèer. Zorientovali se a smìrem ke svému táboøi¹ti vyrazili správným smìrem. Slunce ale zapadlo hodnì rychle a oba moc dobøe vìdìli, ¾e do tmy návrat nestihnou. U¾ u¾ si to chtìli navzájem øíct a dohodnout se, ¾e pøespí pod hvìzdami na pøíhodném místì, kdy¾ spoleènì uvidìli pøicházet dva stíny.

Ze zad shodili batohy, pøipravili pu¹ky. Ty stíny se nedaly rozeznat. Jen se pøibli¾ovaly. ©elmy, lidé, kdo? Byli to lidi! Dva lovci, jako oni. Oddechli si a pøíchozí Borisi s Arkadijem popøáli k úspì¹ný lov. A hned také nabídli útoèi¹tì ve svém nedalekém srubu.

Kdo to byl?

Vova a Alexandr, tak se ti dva pøedstavili, nelhali. Sotva po pùlhodinì chùze tmou, ve které se hostitelé orientovali a¾ zázraènì, dorazili na slibované místo. Brzy se rozhoøel oheò a zavonìlo pøipravené jídlo. Lahvinka, vlastnì dvì, chybìt nemohly, a tak úvod noci probìhl v dru¾né zábavì.

Ráno je pøivítalo odrazem slunce v kapkách rosy. Vøele se rozlouèili, Vovu s Alexandrem záhy pohltily husté vìtve smrkoví, jejich hosté zamíøili ke svému táboru. Boris si v kapse nesl Sa¹ovu vizitku, proto¾e ten byl z jejich mìsta a slíbili si, ¾e se v civilizaci záhy uvidí.



Dal¹í dny, a¾ na nìjakého toho støeleného zajíce, èi trofejního srnce, u¾ tolik lovu nepøály. Navíc se zhor¹ilo poèasí. Pr¹elo a dé¹» sliboval, ¾e jen tak nepøestane. Vrátili se tedy do výchozího støediska. Za¹li do domku, kde sídlilo øeditelství místního mysliveckého sdru¾ení, kde bylo nutné dostát nezbytným formalitám. Èlovíèek, který mìl do knih zapsat ulovenou zvìø a vystavit pøíslu¹né papíry, na místì nebyl. Ne¾ se dostavil, èetli si znudìnì na nástìnce, co visela na chodbì, rùzná oznámení. Najednou objevili fotografie lidí, kteøí svého èasu ode¹li do tajgy, a ta je u¾ zpátky nepustila. Mezi pohøe¹ovanými poznali i tváøe Vovy a Sa¹i. Prý je les pohltil u¾ pøed tøemi mìsíci! Okam¾itì oznámili, ¾e se s nimi pøed pár dny vidìli v jejich srubu. Lovci ze vsi se na nì ale dívali divnì. Nevìøili jim a mìli k tomu dùvod. Zmizelé lovce toti¾ zhruba pøed mìsícem na¹li hluboko v tajze! Nejen podle dokladù to byli oni, identifikovali je i pøíbuzní, kteøí si jejich tìla odvezli.

Boris se nevzdával. Jako dùkaz setkání vytáhl darovanou vizitku. Jistì, pokývali hlavou, Alexandr Chmelnikov byl jedním z tìch mrtvých! ©okovaný Boris vytáhl mobil a vytoèil èíslo z toho kousku tvrdého papíru. Ale abonent byl nedostupný...

®IVOT SI S VÁMI KRUTÌ ZAHRÁVÁ? Svìøte se mi, spolu v¹e vyøe¹íme! Zavolejte mi na tel.: 906 701 701 nebo mi po¹lete SMS ve tvaru SMS BEDA na 904 30 44! Numerolog Béda