Jako bych byl nechtìným divákem. Vidìl jsem svoji mlad¹í sestøièku. Byla uplakaná, vydì¹ená, zoufalá a naprosto nahá. Dorá¾eli na ni tøi chlapi. Opilí násilníci. Nejen¾e v¹ichni tøi dosáhli svého, ale ten tøetí ji je¹tì kousl do levého prsu tak, ¾e z nìj krvácela. Pak se se smíchem odpotáceli. Sestøièka zùstala le¾et na zemi, sténala, ale já sly¹el, jak mne volá, abych ji pomohl.

K tomu jsem se nedostal. Nìkdo mne ne¹etrnì vzbudil. Probudil jsem se a pochopil, ¾e jsem na policejní stanici. Prostì jsem jen usnul ve slu¾bì. Byly dvì po pùlnoci a kdo mìl nohy, musel rychle ven. Z nedaleké vìznice uprchli dva vìzni. I my se mìli zapojit do pronásledování.

Po nìjaké dobì jsem zjistili, ¾e se uprchlíci rozdìlili. Udìlali jsme toté¾ a já byl ve skupinì, která postupovala za mu¾em, co hledal úkryt v nedalekých skalách. Honièka trvala je¹tì chvíli. Pak se najednou ozval výstøel a vìtvièka nad mojí hlavou praskla. Jako ostatní jsem zalehl a sáhl po pistoli.

„Proè nám nikdo neøekl, ¾e je uprchlý vìzeò ozbrojen?“ pomyslel jsem si vztekle. Ale na hledání odpovìdi nebyl èas. Ozvaly se dal¹í dva výstøely. Jeden zpùsobil kdosi z na¹ich, druhý byl dílem uprchlíka. Bylo to blízko… sotva pár metrù.



Náhle stál pár metrù pøede mnou. Zbláznil se. Spí¹e mu ale bylo v¹echno jedno. ©el proti mnì, svojí pistolí peèlivì míøil na moji hruï. Byl jsem rychlej¹í.

Zabil jsem. Poprvé v ¾ivotì jsem míøil na ¾ivého èlovìka, stiskl spou¹» a on zemøel. Je jedno, ¾e to bylo kdo z koho. Divný pocit. S nièím jiným se porovnat nedá.

Pár hodin na to si mne ¹éf zavolal do kanceláøe. Sáhl do skøínì, vytáhl láhev a nalil mi ¹tìdrou dávku. „Pij, je to rozkaz.“ Poslechl jsem a potom sáhl po deskách, které pøede mne ¹oupl po stole. Byla to slo¾ka uprchlého vìznì. Listoval jsem v ní. Zaèetl jsem se a¾ do rozsudku. Hlava se mi roztoèila. Stálo v nìm, ¾e ob¾alovaný se kromì jiných zloèinù dopustil skupinového znásilnìní mladistvé N.N. !

Pøed oèima mi bì¾ely vìty se známými adresami, jmény svìdkù, vèetnì sestøiných kamarádek. Nic z toho jsem od rodièù a tím spí¹e od ne¹»astné sestøièky nevìdìl. Nemluvili o tom. Bylo to jen v tom mém snu. Byl opravdu zvlá¹tní. Vì¹tecký ne, pøibli¾oval minulost. Tu, o které jsem vlastnì nevìdìl a mo¾ná ani vìdìt nemìl.