S úctou ke stromu

Mluvit s lípou mù¾ete, a je pravdìpodobné, ¾e i chcete. Není na svìtì èlovìk, který by vùni lipových kvìtù nemìl rád. Oslovuje nìco prazákladního v nás, co máme v¹ichni spoleèné. V èem je to tajemství ¾ivota, ¾e kdy¾ lípy zaènou kvést a my se dostaneme do okruhu jejich sladké, medové, trochu citronové vùnì, jsme jako omámení, zdá se nám, ¾e jsme v máminì náruèi, ¾e jsme zase malí, ¾e nemusíme nic a kdosi velký a silný na nás dává pozor, ¾e na¹e víra v ¾ivot a ochranu na¹ich rodin je obnovena, uvìdomíme si, ¾e nemusíme v¹e zvládnout sami, v¹e nespoèívá na na¹ich bedrech, ale nìkde vý¹e, ¾e jsme nìèí dìti, toho mocného a silného stvoøitele, jen¾ na nás dává pozor, a ¾e se mù¾eme na nìho i na Matku Zemi zcela spolehnout… Zní to neskuteènì, jako báchorka? Jen jdìte a nadechnìte se lipové vùnì. Uvidíte, co s vámi udìlá. S lípou mù¾ete mluvit, jen je potøeba mít úctu k tomu stromu, který ¾ehná obrovskému okruhu zemì, od støedu, kde roste. Mìjte úctu, mìjte lásku, a promluvte si s ní. Nìkam vás posune.


Magický kruh

Nevíme, odkdy se traduje, ¾e tam, kde najdete kruh dvanácti lip, za¾ijete nìco mimoøádného, magického. Ví se to odpradávna. Pokud máte trápení, opustí vás, pokud jste nemocní, zlep¹í se to. A kdy¾ jste naprosto èilí a zdraví, i tak to bude zajímavé, proto¾e mù¾ete mít pocit otevøené brány do nového svìta, který sousedí tak tìsnì, pøes tenkou blanku, s na¹ím svìtem, a je tak jiný, a tak ¹irý. Svìt, kde ¾ijí víly a skøítci a rusalky. A bytosti skal a studánek a du¹e stromù a bohové lesù a také lidé, kteøí kdysi ode¹li z na¹eho svìta, ale pøesto jsou nìkde blízko. Jsou nám stále nablízku a kruhem lip projdou oni k nám a my k nim. Tak zkuste slunovrat nebo úplnìk nebo nov, ale je to jedno, kteroukoli noc nebo den spoèinete ve støedu dvanácti lip, právì ta chvíle to mìla být. Vìzte, ¾e vás sem pøivedla bohynì Freya (ta je od Keltù) nebo ®iva èi Vesna (ty jsou od Slovanù), a hlavnì, je jí úplnì jedno, jak jí øíkáte. Ona je ¾enský, mateøský princip vycházející z Matky Zemì a je tu pro vás, pøipravena vás obejmout. Lípa je její kaplí, svatyní, ztìlesnìním.

Jak nechat ¾ít starý strom

Dnes se tì¾ko hledá kruh dvanácti lip, proto¾e tam, kde stály, u¾ zestárly, podlehly poèasí, houbám, ¹kùdcùm, a hlavnì lidem. Proè lidem? Lidé jsou invazivní, do v¹eho zasahují a v¹e kolonizují. Pokud vidí krásný starý strom s korunou, která poskytuje pøíbytek kolonii ptákù, zvíøátek a broukù, èlovìka nenapadne: To je ale nádherný, silný, svatý strom! Èlovìka napadne: Kdyby se ulomila vìtev a padla na mì, nespí¹ by mì zabila. Proboøila by mi díru do støechy. Spadla by mi a¾ do postele. Padla by na mé auto a znièila by je. Padla by na silnici a nikdo by nemohl projet… S prominutím, napadají nás blbosti. Kdysi, a není to zas tak dávno, napadalo lidi pøi pohledu na starou lípu: „Hle, matka. Poprosím ji ochranu, stulím se k ní, povím jí o svých starostech a ¾alech a radostech. Pomodlím se k ní.“ Pøed jistými èasy ¾ily lípy dlouho, mnoho staletí, ale dnes ¾ijí v¹echny stromy krátce. Dvì stì let, a u¾ tu máme starý strom, pøitom on teprve dorùstá z puberty a dostává obèanku. Stromùm je od Stvoøitele urèen del¹í ¾ivot. (I nám je urèen del¹í ¾ivot.) A my to v hloubi du¹e víme, jen se pokrytecky tváøíme, ¾e to nevíme. Tam, kde je¹tì neztratili lidé cit pro mateøské lípy, neøe¾ou jejich korunu, která se rozprostírá jako obøí de¹tník nad krajinou. Pokud se uøe¾e i s kusem kmene, do stromu shora pr¹í, a on hnije. Je dobré oøezávat mohutné lípy tak, aby listy stále bránily prùniku kapek do kmene. Pokud lípa praskne a vytvoøí se v ní dutina, je dobré pou¾ít kovové pláty, aby se nerozvalila, cement, aby se zacpala díra do koøenù. Je známo mnoho lip, které ¾ijí po staletí s dutinou, do ní¾ se vejde nìkolik lidí. Není to rána, je to náruè lípy pøipravená nás obejmout.


Rozhovor s lípou

Mo¾ná se vám stane, ¾e pùjdete jen na lipový kvìt do èaje, taková praktická, obyèejná vìc. Léèí ka¹el, zánìt prùdu¹ek, depresi, úzkosti, paniku a strach, nespavost, neklidná miminka, co málo spí. Prostì jako máma. A najednou se pøistihnete, jak øíkáte: „Ty jsi ale hodná. Dìkuju, ¾e mi svoje kvìty dává¹. Netrhám je jen tak, bude z nich èaj, ví¹. Ty jsi ale krásná, tak nádhernì kvete¹.“ Nevíte proè to øíkáte, ale je vám u toho moc dobøe. To lípa u¾ s vámi navázala kontakt. Pokud zazpíváte pár lidových písnièek a pak si pod ní v tichu sednete a budete jen dýchat její vùni a vnímat vìtvì jako rozpa¾ené ruce velké náruèe, pak… Pravdìpodobnì usly¹íte v hlavì hlas. Øekne vám, ¾e svoje dary má pro vás. Øekne vám, a» se nebojíte vèelek, ¾e je dost kvìtù pro vás i pro nì, a pokud toto máte v mysli, vèelky vám uhnou z cesty. Øekne vám svoje jméno a bude chtít vìdìt to va¹e, a poté vám sdìlí nìco, co jen a jen pro vás osobnì. Chcete to sly¹et?

Jak hledat a najít

Nìkteøí lidé hledají staré kruhy dvanácti lip, ale nenacházejí. U¾ je nikdo do kruhu nesází a staré stromy zemøely pod pilou èlovìka. Ale v¾dy je zpùsob! Jisté vìci vznikly, ani¾ by tvùrce vìdìl, èemu slou¾í. Hledejte v parcích a na námìstích. Tam, kde lidé vysadili lípy, nìkdy vznikne náhodou kruh lip. Je schovaný mezi domy a jinými stromy a lavièkami a høi¹ti, ale je tam. Hledejte a naleznete.

A pokud si lehnete mezi dvì nebo tøi lípy, i tam, v jejich støedu, pocítíte jejich moc. Vyléèí va¹e ¾aly a nemoci. Usnìte tam – a budete se divit, co se vám bude zdát. A vysázejte na své zahradì ten kouzelný kruh a budete mít jejich po¾ehnání nav¾dy…

První, úvodní èlánek - Rozhovory ze stromy - najdete ZDE: ROZHOVORY ZE STROMY: OTEVØETE SE!