Biblický omyl

Nejspí¹ si na první dobrou vybavíte biblický pøíbìh o Adamovi a Evì a o jejich fatálním pøestupku, který vedl k vyhnání z Ráje a následnému pernému ¾ivotu na této zemi. V¹ak to v¹ichni známe, v potu tváøe chléb svùj dobývati musejí u¾ nejen mu¾i, ale i ¾eny, máme pøece emancipaci, no a nìkteøí mu¾i také zkou¹ejí rodit dìti, co¾ se jim pøíli¹ nedaøí. Ale pozor! V Knize knih a její Genesis není uvedeno jméno stromu ani plodu, který Adam s Evou utrhli a snìdli. Mohla to být zrovna tak dobøe hru¹ka, ¹vestka èi, co my víme, pomeranè, ale jablko nafasovalo povìst zakázaného ovoce zøejmì kvùli pøekladu v latinì. Malus je výraz oznaèující jablko, a malum znamená zlo. Jedno písmenko, a co to udìlá.

Jablko vìèného ¾ivota

Jablka v¹ak byla obsa¾ena v legendách dávnìj¹ích, ne¾ jsou biblické pøíbìhy. Severská bohynì Idun, její¾ jméno znamená „Dárkynì mládí“, byla velmi úspì¹nou pìstitelkou a na Zemi ¾ivitelce by jistì získala mnoho uznání, byla toti¾ strá¾kyní zlatých jablek, je¾ zaruèovaly národu bohù Ásù mládí a nesmrtelnost. Obøi jim závidìli, vyzvali Idun, a» se jablíèky pochlubí a je¹itnou pìstitelku, jak se dalo èekat, i s jablky unesli. Bohové museli vynalo¾it mnoho lstivosti, aby Idun i s cennými jablky získali zpátky.


Avalon

Keltové mìli svùj vysnìný ráj, do kterého se vchází branou smrti. Øíkali mu Zahrada bo¾ských jablek nebo Jabloòový sad. Také ostrov, na který po smrti odplul bájný král Artu¹, se nazývá Avalon, vel¹sky Afalon, co¾ znamená Jabloòový ostrov. Je to výraz pro svìt, kde neexistuje smrt a kde ka¾dý ¾ije tak, jak si pøeje. Místo radosti a odpoèinutí. Keltové nosili jablíèka na hroby mrtvých a zahrabávali je tam jako pokrm, který má posílit jejich drahé na cestu do onoho svìta. Jak je mo¾né, ¾e od dob, co se èlovìk postavil na nohy, má pro nìj jablko a jabloò takový význam?

Jablko sváru

Jako by Keltové znali øecké báje o zlatých jablkách. Gaia, na¹e matka zemì, darovala bohyni Héøe jablonì, které plodily zlatá jablka nesmrtelnosti. Hlídaly je nymfy Hesperidky. Nejvìt¹í silák svìta, Héraklés, dostal mnoho úkolù, a jedním z nich bylo donést zlaté jablko ze zahrady Hesperidek. Byl na nejzápadnìj¹ím cípu zemì, kam chodí Slunce spát. Do této zemì nesmrtelných nikdo nesmìl, ale Hérakles byl nejen silný, ale také chytrý, a tak obelstil Boha Atlase, aby mu je donesl, a mezitím za nìho podr¾el nebeskou klenbu. Nejspí¹ tak se dostalo bo¾ské jablko nesmrtelnosti do dal¹í øecké legendy, v ní¾ se pohádaly tøi bohynì, jedna krásnìj¹í ne¾ druhá, která z nich má obdr¾et zlaté jablko jako titul „Té nejkrásnìj¹í.“ Rozhodnout to mìl princ Paris, odmítl dary Héry i Athény a vybral si úplatek bohynì lásky Afrodíty, která mu slíbila nejkrásnìj¹í ¾enu svìta – trojskou Helenu. A to byl zaèátek trojské války.


Jablko jako znak moci

Jak víme, k rituálu korunovace patøí nejen koruna a ¾ezlo, ale udìlení královského jablka. Je zlaté a pou¾ívali ho u¾ pohan¹tí panovníci. Ti køes»an¹tí na nì jen pøidali místo stopky køí¾. Jak to, ¾e právì tento plod získal tak velký symbolický význam? Jablko je kulaté, tvarem pøipomíná Slunce, dárce ¾ivota a první symbol bo¾ství. Odtud také zlatá barva. Jeho úèinky na lidské zdraví jsou opravdu zázraèné. Je mo¾né, ¾e kdybychom jedli jedno jablko dennì, do¾ijeme se v dobré formì vysokého vìku, nebo» ¾ádné jiné ovoce tak vynikající úèinky nemá.

Magie jabloní

Jako je lípa mateøská, tak je jabloò bo¾ská. Mezi stromy má zvlá¹tní postavení. Ochraòuje poní¾ené, zranìné, zdeptané, lidi bez nadìje, oslabené strachem nebo zahanbené vlastními èiny. Dává odpu¹tìní, vrací sebevìdomí a odvahu ¾ít. Spojuje vnitøní mír a rozhodnost. Uèí znovu milovat sám sebe, vá¾it si sebe, ocenit se. Zkuste si pod ni lehnout, kdy¾ kvete. Jemná vùnì proèistí va¹i mysl, jabloòové kvítky, které pomalu padají ve vìtru, jako by vás posvìtily a ¾ehnaly vám. Staré jablonì nemusí být velké vzrùstem, ale jsou velké a silné svou energií. Jabloòový sad starých stromù vás pøímo dr¾í v náruèi. Lehnìte si, nespìchejte, není kam. Prostoupí vás pocit klidu. Zazpívejte si písnì o jabloních èi jablíèkách, abyste se vyladili na energii stromu. Stromy rozumí jazyku emocí a pocitù, nikoliv slov a pojmù. Ona má nìco, co vìt¹inì z nás chybí, po¾ádáte-li ji o to, co nemáte, dá vám to. Poproste jabloò, a» vás vyladí na vlnu klidu a ¹tìstí.

První, úvodní èlánek - Rozhovory ze stromy - najdete ZDE: ROZHOVORY ZE STROMY: OTEVØETE SE!