Tak se stalo i v onen osudný den, ve svátek svatého Konstantina a Heleny, ke konci kvìtna. Ponìkud otluèeným fiatem, co toho mìl u¾ dost za sebou, vyrazili krátce po desáté. Melina je¹tì pøed domem zavolala pøíbuzným, ¾e u¾ vyrá¾ejí, a» s nimi poèítají na obìd. Jen pár kilometrù za mìsteèkem se Melinin mobil ozval znovu. Volala teta Sofia, ¾e sousedé u¾ chystají bubny na veèer a strýc Stavros s chlapci pøipravují ¾havé uhlí, po kterém se bude po setmìní chodit. Za nìjakou pùlhodinku volala Sofia znovu. Chtìla vìdìt, kudy právì projí¾dìjí. Jen¾e odpovìdi se nedoèkala. Telefon vyzvánìl, nikdo ho ale nezvedal. Zkou¹ela to dál mnohokrát. Nìkdy telefon na druhém konci zvonil, jindy automatický hlas tvrdil, ¾e volaný je nedostupný.

Nazarios a Melina toho dne do vsi nedorazili ani k obìdu, ani k veèeøi. Zaèala po nich sháòka. Zalarmovaná policie nehledì na svátek projela trasu nìkolikrát. Nav¹tívila i prázdný dùm v Elatei, ale po Petridisových ¾ádná stopa. Hledání trvalo dlouhé tøi dny. Zapojila se i armáda. Poøád bez výsledku. Rozuzlení pøinesl a¾ ètvrtý den, kdy se na¹lo auto i tìla.

Bílý fiat stál v poli vedle silnice na pùl cesty mezi Elateiou a vesnicí. Vedla tudy rovná asfaltka. Støi¾ená jako podle pravítka. Stromy podél cesty nestály. Bylo to víc, ne¾ divné. Policejní hlídky tudy v rámci pátrání projely v noci i ve dne mnohokrát a nikdy si auta v poli nev¹imli. Pøitom pøehlédnout se prostì nedalo. Hlavou vrtal i fakt, ¾e se nena¹lo místo, kde auto z cesty sjelo. Stopy pneumatik prostì chybìly. Jakoby vùz cosi zvedlo ze silnice a postavilo ho do toho pole.



Tìlo Nazariose na¹li za volantem, Melina le¾ela asi deset metrù pøed vozem. Na tìlech nebylo ¾ádné viditelné zranìní, divné ov¹em bylo, ¾e oba mìli tváøe spálené a tam, kde poko¾ku nechránil odìv, byla kù¾e jakoby se¾ehnutá sálajícím sluncem. Pøitom kvìtnové sluníèko v místì takovou sílu rozhodnì nemá, nehledì na to, ¾e posledních pár dnù bylo pod mrakem.

Dal¹í záhadu pøinesla naøízená pitva. Oba Petridisovi zemøeli v dùsledku totální dehydratace organismu! Neuvìøitelné u¾ i proto, ¾e v kabinì auta se na¹ly dvì jedenapùllitrové láhve plné vody a také termoska s kávou. Navíc. Ani ne pìtset metrù dál stála benzínová pumpa s malým obèerstvením, otevøeným nonstop. Co se tedy ten osudný den stalo? Øekové nejsou nijak naklonìni mystice. Hledali racionální vysvìtlení. To se ale najít prostì nedalo. Nabízela se sice za vlasy pøita¾ená teorie o nechtìném cestování v prostoru a èase, ale kdo by ji vìøil? Øecká záhada tak dál zùstává otevøenou!