Pøedháníme se v tom, kdo si na druhé vymyslí nejlep¹í ¾ertík. Tomu, kdo se zapomene podívat do kalendáøe a nechá se napálit, pak øíkáme: „Apríl“. Po mìstech bìhají dìti v ¹ílených barevných pøevlecích a tropí hlouposti. Dokonce u¾ nemù¾eme vìøit ani tomu, co dnes èteme v novinách nebo vidíme v televizi, v¾dy» co kdyby to byl zas nìjaký aprílový ¾ertík?

První duben je toti¾ Dnem Bláznù – jediný den v roce, kdy se mù¾eme chovat, jako kdybychom opravdu ze¹íleli – tak proè si toho poøádnì neu¾ít? Pokud se v¹ak ptáte, kde se tenhle ¹ílený zvyk vzal a proè je tady, odpovìï není snadná.

Jisté je, ¾e nás provází ji¾ nìkolik staletí a ¾e k nám pøi¹el za západní Evropy. Mo¾ná napodobuje poèasí, které právì panuje – ztøe¹tìné a promìnlivé, kdy chvíli snì¾í, pak zas pr¹í, svítí sluníèko nebo fouká vítr. Tenhle svátek nemá svùj pùvod v ¾ádném nábo¾enství, i kdy¾ v rùzných kulturách svìta také existují dny bláznù, kdy je v¹e povoleno – pøipadají v¹ak na rùzné dny v roce.

Bláznovství dovoleno

Snad je tady Apríl proto, ¾e kdyby si èlovìk nemohl alespoò jednou za èas dovolit chovat jako blázen, tak by se z toho urèitì zbláznil. Proto na chvíli zkuste nebrat sami sebe pøíli¹ vá¾nì! A mimochodem – tenhle èlánek zaruèenì neobsahuje ¾ádný aprílový ¾ertík!