Pøíbìh mi vyprávìl Gregorz, polský kamarád ze studií. Jako témìø ka¾dý Polák byl hluboce vìøícím katolíkem. Proto nemìl rád v¹elijaké duchaøské povídaèky, jimi¾ se obyèejnì lidé vzájemnì pro zábavu stra¹í. Takových besed se neúèastnil. A¾ mnohem pozdìji se mi svìøil proè.

Bylo to nìkdy v ¹edesátých letech, spí¹e jejich zaèátkem. Gregorz bydlel s rodièi ve starobylém mìstì Rzeszów. V té dobì u¾ mìsto na jihovýchodì Polska u¾ zacelovalo novými sídli¹ti pozùstatky války, která ho pøipravila o celou jednu tøetinu obyvatelstva. Vìt¹ina tamních ®idù skonèila v koncentraèním táboøe Bel¼ec. Místní starý mìstský høbitov stál na místì více ne¾ dvì a pùl stovky let a Gregorzùv dìda tam dìlal strá¾ného. V rodinì se moc velké pøízni netì¹il. Za v¹e mohla jeho náchylnost k pití. Zvlá¹tní bylo, ¾e nejvíc lahví vodky, èi zubrowky si v sí»ovce z konzumu na høbitov nosil o adventu, zvlá¹tì pokud mìsto pokryl první sníh.

Divné pøípravy

Osud to tak zaøídil, ¾e kdy¾ bylo Gregorzovi ètrnáct, odjeli rodièe na pár dnù na druhý konec Polska ke známým. Jako naschvál záhy ulehl s horeèkami a dìdovi nezbylo, ne¾ vzít nemocného vnuka na noc do svého obydlí uprostøed høbitova. Jak u¾ to tak zkraje prosince bývá, pøichází tma brzy. Jen co se ujala vlády a dìda uzavøel vrata høbitova a mezi stromy s holými vìtvemi se vrátil do domeèku, zaèal s nìjakými podivnými pøípravami. Ze zásuvky vytáhl jakási stará sluchátka, ¹punty do u¹í a chuchvalec vaty. V¹e to postavil na stùl a pøidal vymytou sklenici od hoøèice. Potom sáhl do sí»ovky, vytáhl jednu z pøinesených lahví, sklenici naplnil vodkou po okraj a na dva, tøi dou¹ky ji celou vypil. Mlaskl, høbetem ruky si utøel ústa a podíval se na vnuka.



Potom zaèal vysvìtlovat: „Synku, a¾ pùjdeme spát, vezmi tady tu vatu a poøádnì si zacpi u¹i. Hlavnì se ale nièeho neboj! Prostì si zacpi u¹i a a» u¾ se za dveømi nebo za okny ozve cokoliv, nelámej si s tím hlavu a nereaguj. Stává se to jen v tuto dobu. Dlouhého trvání to nemá. Jen co se rozední, tak to zmizí. Jen¾e veèer se to ozve zase, tak po celý advent a¾ do vánoc. Hlavnì se ale neboj, tady uvnitø je bezpeèno!“

Strach

Gregorz nevìdìl, co si o tom myslet. Stra¹í ho dìda, anebo s vypitými sklenkami staøíka opou¹tí zdravý rozum? Dìda pil, klábosili o nièem, Gregorz se pak pøed spaním pomodlil, ulehl do dìdovi postele a nechal ho u láhve na ¾idli u stolu. Usnul. Bylo kolem pùl druhé, kdy¾ ho probudilo slabé klepání na dveøe. Udivenì se posadil na posteli a vylekal ho dìs, který se dìdovi objevil ve tváøi. A pak to usly¹el. Tichounký, slabouèký, dìtský hlásek! Ne¹lo ho nesly¹et. Monotonnì a úpìnlivì opakoval poøád dokola: „Pus»te mne dovnitø...Je mi zima...V¹e mne svírá...Tam, kde jsem, je moc chladno...“

Gregorz mi vyprávìl, ¾e nikdy pøedtím a ani nikdy potom nepoci»oval takový ledový a ¾ivoèi¹ný strach, jako té noci. Hlásek za dveømi znìl poøád. Jako dìsivý kolovrátek. Úniku pøed ním nebylo. Zmizel a¾ s prvními paprsky zimního studeného slunce. V tu dobu u¾ zpitý do nìmoty dìda spal s hlavou na stole a jeho vnukovi se vrátila jakás takás odvaha. Oblékl se, obul a opatrnì vykoukl ze dveøí. V¹ude le¾el sníh. Slabá vrstva, ale dìtské stopy v nìm vidìt byly. Opatrnì se nechal jimi vést. Dovedly ho a¾ do nejstar¹í èásti høbitova. Nápisy na obrovském náhrobku, kde náhle konèily, ji¾ dávno setøel èas. Hrobu dominovala socha andìla s køí¾em v rukách. Mìl a¾ nepøirozenì veliká køídla a, co bylo nejzvlá¹tnìj¹í, takový divný, mo¾ná a¾ smyslný výraz tváøe.


Nikdo nic nevìdìl

Dìda a ani nikdo z pamìtníkù nechtìl k tomu hrobu nic moc øíct. Tvrdili jen, ¾e je prokletý. Prý patøil nìjaké ¹lechtické rodinì a ulo¾en v nìm byl i malý chlapec, kterého snad zabil nìjaký ¹ílený pøíbuzný. Autor podivného andìla zùstal neznámý a dnes u¾ na høbitovì ta socha ani není. Padla za obì» vandalùm.

* * *

No a dìda pøítele Gregorze brzy poté zemøel. Jeho domek na høbitovì osiøel. Zájemce o práci hlídaèe høbitova se najít nepodaøilo.

ZASADIL VÁM ®IVOT TÌ®KÉ RÁNY? Nevíte, jak dál? Jsem tu, abych vám poradila! Kartáøka Helga na tel.: 906 701 701 nebo mi po¹lete SMS ve tvaru SMS HELGA na 904 30 44.