Pro Barèu a Veroniku to byl poslední tábor. Dávné kamarádky konèily sedmou tøídu, mìly se u¾ za sleèny pro táborové hry odrostlé. Dr¾ely se tak nìjak stranou, po¹ilhávaly po star¹ích vedoucích a zvlá¹tì pak po Davidovi. To byl kluk o rok star¹í a do táborového kolektivu vlastnì nepatøil. Bydlel v nedaleké vsi a své mámì neoficiálnì pomáhal v táborové kuchyni. Bára s Veronikou o jeho pøízeò soupeøily a vedly si zatím nerozhodnì. Rozhodnutí mìlo padnout jednoho horkého dne pozdì veèer.

Odvá¾nìj¹í Barèa

David navrhl, ¾e bude po veèerce èekat na kraji lesa a s tou, která na místo schùzky dorazí jako první, pùjde k Èertovì skále, co stála vysoko nad stanovým táborem. Kolem èerné skály vedla cesta do vsi, David ale slíbil, ¾e zná docela pohodlnou stezku, kudy se dostanou na její vrchol a odtud se budou dívat na hvìzdy.

Dívèí soutì¾ vyhrála Barèa. Veronika nena¹la dost odvahy k tomu, aby se tajnì a v houstnoucí tmì vydala na místo srazu a poru¹ila tím v¹echna mo¾ná táborová pravidla. Kamarádku dokonce pøemlouvala, ¾e risk za to nestojí. Neúspì¹nì.

David èekal na smluveném místì. Pøekvapilo ho, ¾e pøi¹la Barèa. Tipoval její kamarádku. Slovo ale bylo slovo a to je nutné dodr¾et. Po docela pohodlném chodníèku vedl dívku pomalu vzhùru. Pod smrky byla tma je¹tì hust¹í, ale bát se nebylo èeho, a tak postupovali za tichého hovoru o v¹em mo¾ném stále vý¹.


Zvuk, co pøinesl strach

Kdy¾ u¾ stáli na úpatí holé skály, usly¹eli zvlá¹tní zvuk. V tìch místech nemìl co dìlat. A nedal se vysvìtlit. Ve tmì ani náznak toho, kdo ho vydával. Jasné bylo jen, ¾e se blí¾í. Øinèení øetìzu, nìjakého poøádného øetìzu. Na pøivázání psa by byl moc tì¾ký, snad tak na konì. Ale kde by se v tìchto místech vzal pasoucí se kùò? Zvuk se stále blí¾il, øinèení sílilo. Pøedchozí bezstarostnost tála. Do srdíèek se zaèal vkrádat strach. Kupodivu víc do toho Davidova!

V¹e se zhor¹ilo, kdy¾ èerná tma je¹tì více zèernala. Bez varování se zvedl nepøíjemnì studený vítr, oblohu rozèísl blesk a skálou zesílený hrom zaburácel. David náhle pustil Barèinu ruku, která se v té jeho ocitla s pøicházejícím strachem, otoèil se k ní a panicky zavelel: “Utíkáme!“

Samozøejmì byl rychlej¹í a Barèu stálo hodnì sil, aby ho neztratila z dohledu. Hnal ji ale dìs. Øinèení øetìzu sly¹ela za zády blí¾ a blí¾. Pøidala. Vzdálenost k prchajícímu Davidovi se zkrátila. Mìla ho pøed sebou u¾ jen pár metrù. V¹imla si, ¾e se na ni èas od èasu ohlí¾í, ale silnì vykøikla a¾ ve chvíli, kdy scénu osvítil dal¹í blesk. Davidova tváø byla zkøivená nepopsatelným dìsem. U¾ nekøièela, pøímo øvala a jak se nedívala pod nohy, zakopla a rozplácla se na zemi. Hluk bouøky bez de¹tì nebyl tak stra¹ný, jako øinèení ¾eleza nad ní. Pøímo nad ní! Schoulila se, zavøela oèi, dál køièela úzkostí a jen èekala, co neodvratného se v nejbli¾¹ích okam¾icích stane.



Co vidìl David

Trvalo to krátce, vlastnì jen chvíli, pro Barèu v¹ak celou vìènost. Znenadání jako kdy¾ utne. Vítr ustal a bouøka utichla, jak ¹vihnutím bièe. Najednou v¹ude kolem bylo hrobové ticho. Jen David, který kleèel pár metrù dál, slabì vzlykal. Ti¹e plakala i Barèa. Pøesto to byla ona, kdo se vzpamatoval první. Vstala, na nohy pomohla i Davidovi. Na pokraèování dobrodru¾ství nemìl náladu ani jeden z nich. Zvlá¹tní. David se za svùj strach pøed o rok mlad¹í holkou ani nestydìl. Jen nìkolikrát opakoval, ¾e vùbec netu¹í, jak to, ¾e je Barèa je¹tì poøád na ¾ivu.

Nerozumìla mu. A¾ na kraji lesa ji øekl, ¾e kdy¾ le¾ela na zemi, vidìl, jak se pøímo nad ní sklání nìjaká bytost, snad pøízrak s velikým øetìzem, který ji chce omotat kolem krku!

* * *

S dìsivým noèním zá¾itkem se Barèa Veronice nesvìøila. A David se u¾ v táboøe neukázal. Jen bojovky, co se mìla odehrávat poblí¾ Èertovy skály, o které vedoucí øíkal, ¾e podle místních se tam za nocí dìjí zvlá¹tní vìci, se Barèa nezúèastnila. A Veroniku od hry také odradila.

®havé slunce, mazlení u vody, flirtování na diskotékách, ¾eny v minisukních a pánové bez trièek. Tohle v¹echno vybízí k sexu na jednu noc a prázdninovým pletichám. Jak jste na tom vy? Více v èlánku ZDE...