Ove Edlund dr¾el v ruce horolezecký cepín. V rukách mladého ©véda pùsobil nepatøiènì. Ruce talentovaného sochaøe byly spí¹e zvyklé na kladivo a dláto. K tomu, co se chystal udìlat, by se sice kladivo hodilo, ale cepín do ledových stìn se mu zdál pøíhodnìj¹í. Chladnokrevnì a bez emocí se rozpøáhl a »al do hlavy pøízraènì bílé postavy pøed sebou. Úder to byl devastující. Ove zasypával tìlo dal¹ími a dal¹ími údery. Nemilosrdnì a bez váhání. Vìdìl, co dìlá a dìlal to peèlivì...

Policie v koncích

Toho léta zamìstnávalo policii i karabiniéry odlehlé èásti Itálie øádìní sériového vraha. Ve dvoutýdenním intervalu mu za obì» padlo u¾ ¹est mu¾ù. V¹echny obìti si byly podobné. Vesmìs ¹lo o vysoké blonïaté cizince se skandinávskými rysy. V¹ichni byli u¹krceni, potvrzovaly to otisky silných prstù kolem jejich hrdel. Pátrání nevedlo nikam. A to ani ve chvíli, kdy po uplynutí ètrnácti dnù po poslední objevené vra¾dì, u¾ k ¾ádné dal¹í vra¾dì nedo¹lo.

Mu¾ s prostøelenou hlavou

Pøibli¾nì v dobì, kdy Italové zredukovali pátrání po neznámém maniakovi, proto¾e jeho øádìní jakoby ustalo, byli jejich ¹véd¹tí kolegové v Uppsale povolání do sochaøského atelieru v hospodáøské èásti jedné z usedlostí na okraji mìsta. V tratoli¹ti krve tam s prostøelenou hlavou le¾el mu¾. Zjevná sebevra¾da. Pistoli, ze které vy¹el výstøel, mìl v ruce, na stole, mezi v¹elijakým náèiním, le¾el dopis na rozlouèenou. Nic zvlá¹tního, pokud by se ov¹em ne¹»astník nedoznával k odpovìdnosti za italskou sérii tajemných vra¾d...


Sochaø v akci

Ove Edlund byl sochaø a velký obdivovatel antických mistrù. Uèarovalo mu zejména helénistické období, charakterizované milostí, idylièností, sentimentalitou a znaènou dávkou smyslnosti. Snad nejlépe tento sloh vystihovalo zpodobování sochy bohynì Afrodity, neboli Venu¹e. Nìkolik jich u¾ Ove vytvoøil. S ka¾dou novou byla jeho díla dokonalej¹í. Dokonce se nìkteré z nich objevily v mezinárodním katalogu. To byl také dùvod, proè se Ove Edlund stìhoval do Itálie. Jeden z tamních boháèù si od nìj objednal Afroditinu sochu. Mìla zdobit zahradu u jeho nové vily.

Práce se daøila. Vznikalo dílo témìø dokonalé. Mo¾ná ale a¾ moc. Mladého sochaøe zpoèátku mátlo, ¾e výraz tváøe bohynì jakoby se v èase mìnil. Pøipadalo mu, ¾e je stále smyslnìj¹í. Také její oèi byly èím dál zvlá¹tnìj¹í. Jakoby mu socha dávala zjevnì najevo svoji náklonnost. Za ¹tìstí to nepova¾oval. Naopak se sochy zaèal bát. V jejím pohledu a výrazu vidìl spí¹e varování. Jakoby øíkala, ¾e pokud nebude city opìtovat, zle se mu mramorová kráska odvdìèí. Samozøejmì to bylo hloupé. Jak si mìl ale vysvìtlit, ¾e po èase zaèal na jejich dokonale hladkých chodidlech nacházet kousky hlíny? Jakoby bohynì za nocí o¾ívala a mizela kdesi venku.

Práci dokonèil, honoráø obdr¾el a pøed odletem se ¹el se svou bohyní rozlouèit. Byla dokonale krásná. Neodolal a pohladil ji. Pohla se! Zvedla pa¾e a sna¾ila se ho k sobì pøitáhnout. Zdì¹enì a vèas uskoèil. Stála pøed ním, jako døív, jen z jejich oèí se na nìj dívala náhlá nenávist. Co nejrychleji se vrátil domù do ©védska.



Musel ji zastavit

Kdy¾ se i z domácích novin dozvìdìl o sériových vra¾dách Seveøanù v místech, kde svoji Venu¹i zanechal, pochopil, co se dìje. Neznámým maniakem byla jeho Afrodita. Hledala ho a mstila se na mu¾ích, co mu byli by» jen vzdálenì podobní. Tajnì se proto do Itálie vrátil. Vyzbrojen cepínem pak uprostøed nocí svoje nejkrásnìj¹í dílo znièil. Bylo dokonalé a¾ pøíli¹.

* * *

Majitel sochy její znièení policii nahlásil. Hledání vandala pøineslo nulový výsledek. Podnikatel chtìl okam¾itì náhradu. Do Uppsaly ale volal marnì. Ove Edlund se zastøelil

Agatha Christie, ¾ena narozená pod vládou Panny byla pevnì ukotvená v realitì, ale v srdci mìla sny, kterým vìøila a ¹la za nimi. Stala se nejprodávanìj¹í a nejznámìj¹í spisovatelkou detektivek, více v èlánku ZDE...