Podzemní labyrint pod kaplí

Velmistr øádu templáøù, Jacob de Molay, se zdr¾oval na Veveøí roku 1304, dva roky pøed smrtí Václava III. V té dobì se templáø¹tí rytíøi rozprchli do celého svìta, aby se zachránili pøed èistkou francouzského krále Filipa Slièného, který se cítil kvùli templáøùm ohro¾en. Filip mìl jednoduchý plán pøesídlit centrum církevní moci – sídlo pape¾e – do Avignonu, podle jednoduché úvahy, kde je pape¾, tam je moc. Uplatit církev, aby mu vy¹la v jeho plánech vstøíc, to byla v té dobì opravdu dost drahá zále¾itost.

Filip Slièný byl pozdìji zklamán koøistí z templáøského majetku, tudí¾ pojal domnìnku, ¾e templáøi svùj vìhlasný poklad museli nìkam ukrýt. Podezøelé bylo, ¾e právì v tu dobu najalo bratrstvo na Veveøí dìlníky na stavební práce. Pod kaplí panny Marie vznikla tehdy sí» podzemních chodeb. Archeologové zde na¹li lidské pozùstatky, nìkteré i se pusou provrtanou v èelistech. Zøejmì zde templáøi likvidovali dìlníky, aby nemohli vyzradit umístìní tajných sklepení. Jiní byli zazdìní v dutinách za kamennými stìnami, dal¹í zakopaní v zemi. Proto se u¾ v této dobì zaèalo povídat, ¾e templáøský poklad z Francie by mohl být zde.


Kráde¾ klá¹terního pokladu

Dal¹í skandální událost vrhla na Veveøí stín. V noci ze 4. na 5. srpna 1306 vyjela z nedalekého klá¹tera Porta Coeli kolona vozù. Ka¾dý vùz táhli silní konì a mìli s vozy co dìlat. Bylo jich tøináct. Kolona zastavila na Veveøí a ozbrojenci zaèali z vozù vykládat postavy v ¾ivotní velikosti zahalené bílým plátnem. Nosili je do podzemního labyrintu. Jednalo se prý o støíbrné sochy apo¹tolù a Krista, které byly do té doby ukryté v klá¹teøe.

Bez vìdomí pape¾e se nesmìlo na tento poklad sahat, ale mladý král byl naveden, aby o poklad po¾ádal pro úèely polského ta¾ení. Dostal svolení. V osudnou noc za králem pøi¹li do Olomouce dva poslové, kteøí se prokázali klíèi od sklepù Porta Coeli. Prý pøijeli pøedat králi klíè od pokladu, aby si jej mohl vyzvednout. Jak to dopadlo, u¾ víme. Ti dva mu¾i s klíèi byli zrádci, krále zavra¾dili a klíèe od pokladu Porta Coeli pøedali templáøùm. Tøináct záøivì støíbrných soch prý spoèívá dodnes v podzemí hradu Veveøí mezi rakvemi templáøských rytíøù.

Plánky a stopy

To, ¾e se na Veveøí skrývá poklad nezmìrné hodnoty, vlastnì dokázali svým jednáním i nacisté, kteøí zde ubytovali svùj ¹kolící ¹táb, ba i komunisté, kteøí sem pou¹tìli pouze jednotky SNB. I oni zøejmì doufali, ¾e se jim po¹tìstí poklad objevit.


V sedmdesátých letech byla poblí¾ hradu vykopána mramorová deska s mosaznými body, mezi nimi¾ se prostíraly jakési souøadnice ve tvaru pavího ocasu. Mìla to být navigace, jak najít templáøský poklad. Dodnes je zachována fotodokumentace tohoto plánku, ov¹em mramorová deska se ztratila. Dr¾et ji v ruce bylo stejné, jako dr¾et templáøský poklad, a tak není divu, ¾e po ní byla sháòka. Kdo ji asi má? Je¹tì jeden èlovìk mìl poklad na dosah: Hrabì Prosper. V roce 1782 shodil blesk kovovou báò z vì¾e a po dvoøe se rozlétly plánky podzemí.

Mezi nimi byla i na pergamenu psaná báseò:
"Nyní ale chová poklad páv,
kdy¾ den noci nejménì je práv,
kdy¾ patnáctá je orloji
ohon páva na pokladu stojí."

Z tìchto ver¹ù lze vyvodit jisté závìry. Den je nejkrat¹í 21. 6. v dobì Slunovratu, tudí¾ je nejménì noci práv. Patnáctá hodina ve støedovìku znamenala patnáct hodin po západu Slunce, to vychází kolem desáté dopoledne. Pak je tedy zøejmé, ¾e kam ukazuje páv svým ocasem v letním Slunovratu v deset dopoledne, tím smìrem bychom mìli hledat poklady.

Hrabì Prosper, tehdej¹í majitel Veveøí, chápal plány i báseò jako ¹anci z nebes a provedl dùkladné pátrání. V podzemí objevil krypty s pochovanými templáøi a dvanáct rakví jepti¹ek, po støíbrných sochách v¹ak nena¹el ani stopy. Templáøský poklad na Veveøí na svého objevitele teprve èeká.