Opravdový kamarád - Astrohled - Kartáøi a Astrologové jen pro Vás!

Opravdový kamarád

Známých míváme hodnì. Èasto jim øíkáme pøátelé. Ale tìch skuteèných, opravdových pøátel za ¾ivot poznáme jen pár. Tento pøíbìh je o jednom takovém.



Bylo nás pìt. Tedy ne, jako u pana Poláèka. Ètyøi kluci, spí¹e mladí mu¾i, a jedna dívka. Parta, která vznikla za èasù na¹ich vysoko¹kolských studií v Praze. Zvlá¹tní bylo, ¾e ka¾dý z nás studoval jiný obor a dohromady nás svedla menza. Z hlavního mìsta jsme nebyli ani jeden a Miro byl dokonce doma na Slovensku, a¾ v Ko¹icích. Pøesto nám po studiích nabídla pracovní uplatnìní právì metropole a na¹e pøátelství se tak mohlo upevòovat dál.

Miro byl prima kluk

Povídat si ale budeme o Mirovi. Stal se z nìj ¹pièkový programátor. Mnozí tvrdili, ¾e typického aj»áka nepøipomínal. Pivo skoro nepil a kouøil jen pøíle¾itostnì. Do své práce byl za¾raný. U poèítaèe mohl prosedìt dny, jedl a nìkdy u nìj i spal, a kdyby pro bì¾né lidské potøeby nemusel obèas od stolu vstát, dávno by s ním srostl.

Kdy¾ jsme ale Mira obèas vytáhli do hospody, mohli jsme si být jistí, ¾e o zdroj zábavy a smíchu máme postaráno. Na na¹ich táccích pøitom èárek úspì¹nì pøibývalo, on cucal poøád jen to jedno dávno zvìtralé. Pusa se mu ale nezastavila a omraèoval nás jednou anekdotou za druhou. Bránice nás bolela je¹tì celý druhý den.

Ani ve svých pìtadvaceti nemìl ¾ádnou vá¾nou známost. Pøitom byl pøita¾livý a spoleèenský. Potí¾ byla v tom, ¾e jakmile dívka, se kterou se Miro seznámil, poznala jeho ¾ivotní styl, rychle mizela z obì¾né dráhy mo¾ných adeptek na souputnici ¾ivotem. Ale nezdálo se, ¾e by si z toho dìlal nìjaké vrásky.



Blesk z èistého nebe

Jedno na¹e spoleèné posezení skonèilo ¹okem. Miro nám øekl, ¾e se vrací domù na Slovensko. V Ko¹icích dostal pracovní nabídku, která se prý neodmítá. Jako kdyby nás polil studenou vodou. Nic takového jsme neèekali. Miro byl kamarád a ka¾dý z nás vìdìl hned, ¾e nám bude chybìt. Smál se a ¾ertoval, ¾e maily a sociální sítì fungují i pøes hranice a ¾e z Prahy do Ko¹ic to sice není zrovna blízko, ale na druhou stranu není východ Slovenska konec svìta (ve skuteènosti víme, ¾e je).

Èas bì¾el

Èlovìk si zvykne na v¹echno. I na nepøítomnost kamaráda. Na¹e pra¾ská ètyøka se scházela dál a u piva jsme na Mira èasto vzpomínali. Také jsme si vzájemnì postì¾ovali, ¾e zmìnil svùj telefon i mailovou adresu a fungoval jen na Facebooku. My ètyøi jsme na sociální sí» pøispívali pilnì a Miro skoro v¾dycky na¹e zprávy lajkoval. Jen¾e my na zeï vì¹eli spoustu fotek, Miro ani jednu. Ob¹írnìji se nám ozval vlastnì jen hned po svém odjezdu. Na Facebooku napsal, ¾e se seznámil se senzaèní dívkou, Zorkou. Pøekvapilo nás to, ale pøáli mu to.

Divné SMS

Jednou, bylo u¾ po pùlnoci, jsem se dostal do postele a nemìl daleko k usnutí, kdy¾ mne probralo pípnutí mobilu. Esemeska. "Jak se ti vede? Miro". Chtìl jsem mu odpovìdìt, ale zapomnìl jsem na to ve chvíli, kdy jsem ucítil podivný zápach. Plyn! Zpotil jsem se pøedstavou, co v¹e se mohlo stát. Pøíhodu jsem hodil za hlavu a vrátil se k ní, kdy¾ Jenda, dal¹í z na¹í party, zaèal vyprávìt, co se stalo jemu. Hodnì pozdì se vracel z práce a kdy¾ se chystal pøejít pøes ulici, zapípal i jemu mobil. Psal mu Miro. Ptal se: "Jak jsi na tom?" To si ale Jenda pøeèetl a¾ pod lampou, kam se pohnul, aby na displej lépe vidìl. A v tom okam¾iku prolétnul místem, kde do té chvíle stál, au»ák a narazil do stromu. Nebýt pípnutí, byl by vùz Jendu k tomu stromu pøimáèkl...



Cesta do Ko¹ic

Nìjaký ten mìsíc na to poslala dal¹ího na¹eho spoleèného kamaráda slu¾ební cesta do Ko¹ic. Milan chtìl pøi té pøíle¾itosti Mira nav¹tívit, ten ale na spojení nereagoval. Bylo to mrzuté, ale zdaleka to nebylo v¹echno. Ko¹ické leti¹tì, které le¾í ve ètvrti Barca, je jen 10 minut cesty autem od centra. Cestujícím je k dispozici autobusová linka i taxislu¾ba. Autobus Milanovi ujel pøed nosem a na taxíky stála fronta. Zaøadil se a jak tam stál, padla mu do oka neveliká ¾ulová deska s dvojicí fotek. Stála opodál pod stromem u autobusové zastávky. Podíval se na ni zblízka a dostal málem infarkt! Na jedné z tìch fotek se usmívala hezká èernovláska a na té druhé byl – Miro!

Smutný pøípad

"Tak co, pojedete?" vytrhl Milana z ¹oku øidiè volného taxiku. A¾ kdy¾ u¾ byl uvnitø a oknem se dál díval na desku, kolem které projí¾dìli, povyprávìl mu øidiè smutný pøíbìh: "Ten kluk na fotce hned po pøíletu dobíhal autobus, kdy¾ si v¹iml, jak se trojice chlapù montuje do toho dìvèete. Vrátil se, ¾e se jí zastane. Do¹lo ke strkanici a v jejím dùsledku skonèil on i ona pod koly projí¾dìjící cisterny. Mrtví byli na místì oba..."

* * *

Dobrý èlovìk zùstane v¾dycky dobrým èlovìkem. V jakémkoliv mìstì a jekékoliv zemi. A opravdový kamarád je v¾dycky pøipraven pomoci. A to i tehdy, kdy¾ je jinak nedosa¾itelný!

Do nedávna je¹tì platilo, ¾e tetování je vhodné leda tak pro lidi z podsvìtí. Zastaralý pohled. Nìkteré kérky mù¾ou být i osudové... Pøeètìte si dal¹í z neuvìøitelných pøíbìhù: Osudová kérka