Erhard Hackl jezdil do mìsteèka ka¾dé prázdniny. Nehledì na to, ¾e mu u¾ bylo sedmnáct. Mìl to tam rád a u prarodièù se cítil v¾dycky dobøe. Èas trávil s vrstevníky, no mo¾ná trochu víc s pøítomnými dìvèaty. Zvlá¹tì Inga se mu líbila. Vyrazil s ní i na místní diskotéku. Dobøe to nedopadlo. Domácí mìli za to, ¾e jim leze do zelí, pìt jich ho vytáhlo ven a docela tvrdì ho zbili.

Probral se zimou a netu¹il kde. V jakési èerstvì vykopané jámì. Byla hluboká. Poznal to podle obdélníku vysoko nad hlavou, posetém hvìzdami. Vy¹krábat se ven zkusil. Marnì. Stìny byly kolmé, zachytit se nebylo èeho. Volal o pomoc. Dlouho zbyteènì. Najednou usly¹el èísi kroky. Míøily jeho smìrem. Potom se v otvoru nad Erhardovou hlavou objevila zarostlá mu¾ská tváø.



„Co tady dìlá¹?“ zeptal se ten mu¾. Hlas mìl vyrovnaný, klidný.
„Mìl jsem men¹í konflikt s místními a ani nevím, jak jsem se ocitl právì tady.“
„Jo, tak je to teda. Ale co, podej mi ruku,“ vyzval kluka podle v¹eho silný zachránce a vytáhl ho snadno z jámy ven.

Teprve tam Erhard pochopil, ¾e jáma byl vykopaný hrob a s tím mu¾em stojí uprostøed noci mezi náhrobky. Trochu to jim otøáslo, na podìkování ale nezapomnìl: „Veliké díky, být dole do rána, asi bych umrzl,“ øekl, proto¾e se do nìj dala zase zima.

„Neumrzl. Pùda je teplá, zahøeje,“ odpovìdìl ten mu¾ a Erhard se ho zeptal, zda tu pracuje.
„Tak nìjak, u¾ tøi roky to tu hlídám. Ale dost øeèí. Pojï, zavedu tì k východu, brzy zakokrhají kohouti,“ odpovìdìl statný chlapík a vedl kluka po cestièce sypané drobnými kamínky. U pootevøené brány se zastavili.



„Pane, jsem va¹im dlu¾níkem. Jak se jmenujete a kde vás najdu. Musím se vám nìjak revan¹ovat,“ øekl Erhard.
„Co na to zále¾í, radìji u¾ bì¾.“
„Pøesto...“
„Johann Hofer a najde¹ mne tady, bude¹-li chtít,“ usmál se mu¾ na rozlouèenou.

* * *

Kdy¾ se s pøíbìhem svìøil v domku prarodièùm, babièka se polekanì a hned dvakrát pokøi¾ovala a dìda sáhl do kredence pro láhev ¹napsu a nalil si víc ne¾ ¹topeèku. A¾ poté se Erhard dozvìdìl, ¾e Johann Hofer byl velice dobrý èlovìk, pomoc nikdy nikomu neodmítl, byl i horský záchranáø a pøed tøemi roky, pøi jedné akci na Grossglockneru, tragicky zahynul.
„Bylo jeho posláním druhé zachraòovat a jak vidno platí to dál,“ øekla babièka a znovu se pokøi¾ovala. Tentokrát vdìènì.