Pøesto¾e v dne¹ní dobì jsme se ji¾ od tohoto vnímání svìta hodnì vzdálili díky bohaté nabídce v supermarketech, urèitì nebude na ¹kodu, kdy¾ si nìco z tradic na¹ich prapøedkù pøipomeneme. Díky nim toho mù¾eme více pochopit i o nás samotných a o na¹ich vlastních osudech.

Kdy¾ se pøesuneme v èase asi o tisíc let zpátky, ocitneme se v dobì, kdy na na¹em území ¾ili na¹i pøímí pøedkové – staøí Slované. Na konci podzimu byl èas vzdát vdìènost Zemi za úrodu. Je¹tì pøed pøíchodem køes»anství uctívali na¹i pøedkové bohyni jménem Moko¹a nebo také Moko¹, která byla patronkou úrodné Zemì – ale také mocnou paní, která ovládala osudy lidí a které pøízeò bylo radno si zachovat. Osud je symbolizován nití a Moko¹a je pøadlenou, která urèuje, jak dlouho bude ná¹ pozemský ¾ivot trvat a jak se budou proplétat nitky na¹ich osudù s jinými lidmi.


Moko¹a byla nejen ochránkyní ¾en obecnì, ale také patronkou èarodìjnic a magie, proto¾e èarodìjné schopnosti se odedávna spojovaly pøedev¹ím se ¾enským pohlavím, snad díky typické ¾enské intuici. Byl jí zasvìcen pátek stejnì jako antické Venu¹i, co¾ èiní z tohoto dne nejvhodnìj¹í èas pro èarování a vì¹tìní.

A jak si bohyni osudu nepohnìvat? Nejen o svém svátku byla Moko¹a vdìèná za obìtiny v podobì jídla, které se jako dar pro mocnou bohyni zakopávaly do zemì. Kromì toho nebylo radno z jakýchkoliv dùvodù kopat v zimním období do zemì a naru¹ovat tak Moko¹in posvátný spánek. V zimì toti¾ podle tradice zemská bohynì odpoèívá a ten, kdo by ji vyru¹il, by mohl dopadnout ¹patnì. Moko¹a byla také patronkou vì¹tìní, proto si ji èasto volaly na pomoc vesnické vìdmy a èarodìjky. Je velmi zajímavé, ¾e tento zvyk pøe¾íval je¹tì dlouhou dobu po pøíchodu køes»anství, snad a¾ do novovìku, a to i navzdory poèetným zákazùm a trestùm ze strany církevní moci.