Ne¾ do¹lo na veèeøi...

Bìhem celého ©tìdrého dne se dr¾el pùst, a to nejen v dobì køes»anské, ale i v té pohanské, v ní¾ se zimní Slunovrat slavil od 21. prosince, a to celé tøi dny. (Zøejmì proto „¹oupla církev pozdìji tímto datem a¾ na neutrálního 24. 12., proto¾e Je¹ua z Nazaretu se narodil pravdìpodobnì v listopadu.) Z pohanských èasù se dochovala legenda o zlatém prasátku, které spatøí ten, kdo se poctivì postí. Èuník byl toti¾ symbolem hojnosti. Pokud se nacházel v domì nìjaký ten vepøík, nehrozila bída, byl naopak znamením blahobytu. No a vsouvislosti se zlatou barvou se stal také symbolem bohatství. To u¾ stálo za trochu odøíkání! Veèeøe se pak na celém na¹em území odehrávala v postním duchu. Chodù bylo i v nuzných rodinách nejmíò pìt a byly moc dobré, ale nejvìt¹ím kusem flákoty byl kapøík, maso na vánoèní stùl nesmìlo. Prostíralo se pro sudý poèet lidí, proto¾e smr»ák prý chodil poèítat talíøky. Pokud bylo prostøeno pro sudý poèet, dala tomu stavení na rok pokoj. ®e pak zùstalo jedno místo neobsazené, to se smrtka nedovìdìla. Penízky na celý pøí¹tí rok zaji¹»ovaly kapøí ¹upiny pod talíøem.

Srdce domu - pec

Pravým srdcem domu byla pec èi pozdìji sporák s pláty, kde se peklo a kde se vaøila v¹echna jídla. Od Keltù nám dlouho zùstával zvyk vánoèního polena, které se ozdobilo ma¹lí a vhodilo do pece jako obìtina a po¾ehnání pro dùm. (V anglicky hovoøících zemích tento zvyk trvá dodnes, poleno musí být obrovské a hoøí v krbu po celé svátky). V noci po ©tìdrém veèeru pak chodila mladá dìvèata poslouchat, zda se ozve z pece hlas. Pokud se ozvala hudba a zpìv, znamenalo to, ¾e do roka bude veselka. Pokud se ov¹em ozval hlas, který se modlí, znamenalo to pohøeb.


Jak je to s tím èesnekem a hrachem?

Tyto suroviny mìly ve slovanském svìtì obrovký magický význam, od Èeské kotliny a¾ po Balkán. Hrách byl symbolem èistoty a zdraví a èesnek odhánìl zlé síly. Nejen upíry, ale i v¹echny ostatní zlé duchy. Staøí Slované si dokonce na svátek zimního Slunovratu mazali èesnekem chodidla, hrudník a podpa¾í, aby se nic zlého nedostalo do tìla. I pozdìji se v mnoha domácnostech vaøila hrachová polévka a také v tradièním houbovém pokrmu zvaném „kuba“ hrál èesnek velkou roli. Magie ©tìdrého dne toti¾ propou¹tìla do svìta lidí v¹echny mo¾né síly, nejen ty dobré. A pøed tìmi zlými bylo tøeba se chránit. Èesnek a hrá¹ek se dával i zvíøatùm. Kohoutovi a psùm se dával èesnek, psi prý aby byli ostøí a hlídali a kohoutovi, aby byl zlý a nikdo ho neukradl. No, asi byly takovéto sousedské výpùjèky na denním poøádku. Jak ov¹em ten èesnek do ubohých zvíøat dostali, to je k nepochopení. Kravkám se dával med s oøechy, aby mìla sladké mléko a ¾luté máslo. A hrá¹ek se dával zobat slepicím, proto¾e ka¾dá hrachová kulièka znamenala jedno snesené vejce.

Mocné vánoèní pamlsky

Med a oøechy byly vánoèními pamlsky. Cukroví i koláèe se sladily medem, aby lidé mìli po celý rok sladký ¾ivot, oøechy fungovaly jako symbol plodnosti. Bylo pøece tøeba mít hodnì dìtí, aby pøevzaly hospodáøství a starost o rodièe, a také telátek, slepièek i hus. Rozinky jsou plody révy, o které se tak èasto mluví v Bibli. Réva je symbolem nových výhonù vinohradu – církve, kde koøenem je Bùh. Dìlal se na nich kapr naèerno a pou¾ívaly se do vánoèky a kuby. Kromì ji¾ zmínìného èesneku byly ochranou proti zlým silám a uhranutí také majoránka, kmín, dobromysl a bobkový list. Nejen¾e se pøidávaly hojnì do polévek a omáèek (i k rybám se toti¾ dìlávalon nìkolik omáèek a ryba se nepekla, nýbr¾ dusila), ale tyto bylinky se sypaly na ploténku jen tak, aby svou ochrannou vùní prosytily dùm. Postní jídlo se jedlo proto, aby se uctilo narození Bo¾ího syna a aby Bùh ¾ehnal domácnosti po celý dal¹í rok. Po veèeøi právì hospodáø první ze v¹ech lidí rozkrojil jablko a rozlouskl vla¹ský oøech, Tím zjistil, zda bude po celý rok ¾iv a zdráv a zda bude v domì hojnost.


Pochopitelnì hospodynì vybírala na vánoèní stùl jen krásná jablka a velké oøechy, ale ani tak nebylo jisté, co bude uvnitø. Zbytky od veèeøe se nosily do chléva a do kurníku kravám, slípkám i kachnám a husám, proto¾e pøed jídlem tomuto pokrmu ¾ehnal hospodáø a celá rodina se u nìho pomodlila. Proto bylo pokládáno za posvátné.

Magie vánoèních jídel

Houby symbolizovaly ¹tìstí a bohatství – tedy pozemské, nikoli duchovní hodnoty, ale i tìch bylo tøeba. Podle lidové povìsti je jejich „autorem“ svatý Petr. Kdy¾ si bral po cestì od lidí milodary, aèkoli to mìl zakázané od Pána, v¾dy kdy¾ se Je¾í¹ ohlédl, Petr sousto chleba nebo koláèe vyplivl, aby Je¾í¹ nevidìl, ¾e ¾výká. Pak prý Je¾í¹ vytvoøil zázrakem z ka¾dého vyplivnutého sousta houbu, aby chudí lidé mìli stále co jíst. Houby byly dùle¾itou souèástí kuby, kapra naèerno i hrachové polévky.

Vánoèním jídlem byl také oukrop – polévka z brambor, kmínu, èesneku, sádla a soli. Populární byla i jáhlová ka¹e slazená medem. Na Vala¹sku se jedla polévka ¹èedraèka, a ta byla, podr¾te se, z vaøených ¹ípkù! ©ípková rù¾e je toti¾ odvìkým symbolem Je¾í¹e Krista. Zvolte letos nìkteré z vánoèních magických jídel i vy.