Kde se vzala?

Slavila se v¾dycky. Kelti, Slované a ve¹keré pohanstvo v¾dy pálilo velké ohnì, tanèilo, pilo, jedlo, hodovalo a také milovalo. V tuto noc se v¹echno smí. Jaký to má dùvod? Jedná se o ukonèení slavnosti Slunovratu. Nástup Slunovratu (keltská Litha, slovanská Kupadla) se vypoèítal podle hvìzd a pøipadl, stejnì jako dnes, na 20. nebo 21. èervna. Nástup svátku se slavil více duchovnì, podìkováním Slunci a Zemi za dar ¾ivota a posvátnými rituály. Slavnosti trvaly zpravidla tøi dny a byly èím dál odvázanìj¹í.

Oslava lásky

Na rozlouèenou se Slunovratem se lidé u¾ zcela rozdovádìli, kolem posvátného ohnì se hodnì pilo, a» u¾ medovina, pálenka nebo pivo, kouzlo letní noci a hvìzd zapùsobilo, a proto¾e se slavil dar ¾ivota a rozmno¾ování, tvoøily se páry. Nìkteré na jednu noc, jiné tøeba i napoøád. Milování mu¾e a ¾eny bylo tuto noc od bohù po¾ehnané a bylo souèástí rituálu. Není divu, ¾e se devìt mìsícù po této noci rodilo nejvíce dìtí.


Poklady na dosah

V tuto magickou noc se otevíraly brány mezi na¹í realitou a pohádkovým svìtem. Souèástí toho byly také poklady dávných panovníkù a bojovníkù, které se ji¾ kdysi dávno podle legend propadly hluboko do zemì nebo je tam nìkdo zakopal. Kouzelné bytosti tak zkou¹ely lidské jedince, zda si poklad zaslou¾í a zda má v jejich oèích pøednost mamon nebo lidský ¾ivot a láska. Ti dobøí dostali v¹e, ti zlí na svou hami¾nost doplatili. Pohádkové bytosti Velkou roli hrály v tìchto legendách víly, skøítkové a elfové. Staré národy cítily pøírodní energie a duchy mnohem více ne¾ my. Kdo ví, jak to s tìmi bytostmi je? Pro jistotu dejte pozor, a» je nena¹tvete, jejich nepøízeò bývá stra¹ná. Své o tom vìdìl jistì i William Shakespeare, kdy¾ psal Sen noci svatojánské. V toto pøíbìhu ovlivòují kouzelné bytosti osudy lidí. Tøeba pøijdou na pomoc i vám?


Devatero kvítí

O svatém Jánu mají dívky trhat devatero kvítí. Vìnec z kvìtin uvitý jim prozradí, kdo se stane jejich man¾elem. Musejí v¹ak dodr¾et pøísné podmínky: Trhat v bílých ¹atech, nepromluvit celou dobu ani slovo, neotoèit se, i kdyby za sebou sly¹ely kdovíco, ka¾dou bylinu trhat na jiném místì. Pak si vìneèek ulo¾í pod pol¹táø a ve snu spatøí tváø své pravé lásky. Pokud nejste svobodná dívka, neznamená to, ¾e by vám svatojánská noc také nìco botanického nedala. Druidové a vìdmy trhaly devatero léèivých bylin. V tuto noc mají toti¾ nejvìt¹í sílu. Nezapomeòte matce zemi pìknì podìkovat a na místì nechat jako dar bílý ¹átek, med, chléb nebo mléko. A které kvítky a byliny máte trhat? Máme pro vás bezva zprávu – v¹echny seznamy, které jste kdy vidìli, neplatí. Trhejte to, co ve va¹em okolí roste. Tak to dìlali i Kelti a Slované.

Odívání vody

Svatý Ján je taky svátkem podìkování vodì. Jak u¾ stojí v názvu slovanského svátku Kupala èi Kupadla, lidé se oplachovali v pramenech a studánkách, nìkde i jen v rose, aby byli celý rok zdraví a silní a také plodní. Odívání studánek spoèívalo v házení kytièek a vìncù do vody za zpìvu písní, studánky se obcházely v protismìru hodinových ruèièek. Voda byla v tuto noc svatá a postøikovaly se jí i pole a ovocné stromy.


Proè zrovna svatý Ján?

Církev se sna¾ila zamezit slavení pohanských svátkù, ale lidé je dr¾eli dál zároveò s chozením do kostela. Nejlep¹ím receptem tedy bylo nahradit pohanské svátky køes»anskými. Proto i na tuto bujnou noc nastolila církev slavení svátku sv. Jana, proroka Kristova, jen¾ se slaví vpøedveèer tohoto svátku. Jak u¾ to bývá, svátek nezmizel, jen se mu dostalo nového pojmenování. Láska k ¾ivotu, k zemi a k pøírodì, kterou vyjadøuje, je pro nás mo¾ná aktuálnìj¹í ne¾ kdykoli døív.