Zaøíkávaè k tomuto úèelu dr¾í v ruce rituální pøeslen, dostane se do transu (toho lze dosáhnout rùznými prostøedky) a poté cestuje Devíti svìty, kde plní svùj urèený úkol. Ten obvykle mívá podobu proroctví, po¾ehnání èi kletby.

Seidr stojí nad osudem

Rituály seidru se konaly z dùvodu vì¹tìní i oèi¹tìní, pro nalezení tajemství skrytých v myslích i na fyzických místech, mìly pøivolat ¹tìstí i léèit nemocné. Tato magie také dokázala ovládat poèasí a pøilákat zvìø a ryby. Dùle¾ité bylo, ¾e pomocí ní bylo mo¾né pøivolat i opak vý¹e zmínìného – nìkoho proklít a pøekazit mu obchod, otrávit pùdu a uèinit ji neplodnou, pøivolat nemoc èi sdìlit fale¹né proroctví a svést tak jeho pøíjemce na stezku pohrom. Mo¾né je i pøivolat zranìní, zmrzaèení èi zabití v sousedských sporech a pøedev¹ím v boji.

Norny, Freya, Ódin

Nejmistrnìji seidr ovládají Norny, nordické sudièky Urd, Verdandi a Skuld. Osud sice mohou ovlivòovat i lidé a bohové, ale právì Norny mu dávají základní formu. Kromì nich jsou prùkopníky seidru i bo¾ské bytosti Ódin a Freya. Ty byly mu¾ským, respektive ¾enským archetypem zaøíkávaèe seidru.


Potulné vì¹tkynì

Freya byla pravzorem pro völvu, plnì nebo poloprofesionální potulnou vìdmu. Völvy, jakési severské obdoby støedomoøských Sibyl, putovaly od mìsta k mìstu, od statku ke statku a výmìnou za nocleh, stravu a èasto i jiné protislu¾by praktikovaly seidr, na nìj¾ byly uznávané odbornice. O jejich zvycích a schopnostech víme mnohé ze severských ság a legend. Jako jiní euroasij¹tí ¹amani, i völvy byly, v kladném i záporném smyslu, na “okraji spoleènosti“ – byly oslavované i obávané, vyhledávané a v nìkterých pøípadech i posílané do vyhnanství. V¹echny zdroje se ale shodují v tom, ¾e se völvy tì¹ily velké úctì.

Zpìvem do transu

Jak jejich zaklínání vlastnì vypadalo? Jeho prùbìh se samozøejmì bìhem vìkù mìnil, ale témìø v¾dy mu pøedcházela rituální hostina sestávající ze srdcí nìkolika druhù zvíøat. Poté völva usedla na vyvý¹enou pozici, zpravidla do døevìného køesla, a uvedla se do transu. Toho dosáhla opakovaným zpìvem posvátné písnì vardhlokkur. Jakmile upadla do transu, spojila se s duchy zemøelých a právì od nich získala potøebné informace. Nìkdy se dokázala spojit se samotnými bohy. Nìkteré völvy oplývaly pøímo jasnovideckými schopnostmi, jiné byly obdaøeny dovedností astrálního cestování.


Z¾en¹tilí èarodìjové?

Pøesto¾e archetypem pro mu¾ského èarodìje praktikujícího seidr byl sám Ódin, zdroje se shodují v tom, ¾e seidr nebyla èinnost, která by se k mu¾skému pohlaví úplnì hodila. V dobách Vikingù toti¾ bylo extrémnì poni¾ující a hanebné pøijímat ¾enské spoleèenské èi jiné role. Tím pádem byl mu¾ praktikující seidr svými soukmenovci èasto oznaèován jako ergi, co¾ ve staré sever¹tinì znamenalo doslova “nemu¾ný“. To byla mezi Vikingy jedna z vùbec nejhor¹ích urá¾ek. Pøesto¾e dùvodù, proè byl seidr pova¾ován za ¾enskou doménu, jistì existovalo nìkolik, tím hlavním byla jeho spojitost s pøedením, tradiènì ¾enskou èinností.

Ztráta presti¾e výmìnou za moc

Av¹ak ani to èetné mu¾e od praktikování seidru neodradilo, pro nìkteré byla tato forma magie i hlavním zdrojem ob¾ivy. Skutky nìkolika takových mu¾ù jsou zaznamenány v severských ságách. Nejvìt¹í z nich, Ódin, pochopitelnì nemohl být osoèen z nedostatku mu¾nosti. Obyèejní mu¾i se tomuto posmì¹ku samozøejmì vyhnout nemohli, ale seidr byl zdrojem obrovské moci, mo¾ná vùbec nejvìt¹í síly v kosmu, proto¾e pomocí nìj bylo mo¾né mìnit samotný osud. Obìtovat spoleèenskou presti¾ výmìnou za takové schopnosti tedy nemusel být ¹patný obchod.