Tým profesora Davida Bittmana pracoval na vykopávkách severnì od Jeruzaléma v oblasti Galileje. Jeho tým narazil na základy pradávného obydlí. Nic moc. A¾ do chvíle, kdy jeden z asistentù obejevil cosi, co kdysi muselo být nejspí¹ studnou. Zvlá¹tní bylo, ¾e byl její otvor skryt pod neprody¹nou klenbou a zasypán silnou vrstvou písku. Jak tedy studnu lidé minulosti u¾ívali a proè k ní pøístup zazdili? Dál je pøekvapila do skály naprosto hladce vytesaná a pøesná kruhová díra o prùmìru devadesáti centimetrù. Hloubka se odhadnout nedala. Musela být ale obrovská, proto¾e svìtlice zmizela rychle v hlubinì a kdy¾ se nad ní první zvìdavci naklonili, vidìli jen èernou tmu a cítili, jak zezdola stoupá pøímo mrazivý vzduch.

„Taková lednièka,“ trefnì pronesl jeden ze studentù, kteøí Bittmanovi pomáhali. Hned také navrhl, ¾e by se to mìlo vyzkou¹et. Profesor pøekvapivì souhlasil. „Vyzkou¹et se to mù¾e. Dejte pár plechovek a lahví s vodou do vìdra a na provaze o nìjaký ten metr spus»te ní¾.“

Dìsivé experimenty

Experiment s chlazením nápojù v¹echny vydìsil. Umìlohmotné vìdro znatelnì vybledlo. Byl na nìm nános prachu, stejnì tak PET láhvích s vodou a plechovky se zmìnily v cosi pokrytého rzí! V¹e vypadalo, jakoby to nebylo spu¹tìno dolù do studny pøed hodinou, ale pøed mnoha roky!



David Bittman vydal kategorický pøíkaz se ke studni vùbec pøibli¾ovat. Souhlasil v¹ak s dal¹ím experimentem. Spustí dolù po lanì silnou lampu. Snad jim pomù¾e odkrýt alespoò kousek tajemství. Nepovedlo se. Silná lampa se dostala sotva do pìtimetrové hloubky, kdy¾ zhasla. Vytáhli ji zpátky a znovu u¾asli. Zestárla. Baterky se promìnily v prach. Sklo reflektoru popraskalo. Kov zrezivìl. V¹e obalil nános èasu!

Kolem vykopané studny natáhl profesor Bittman osobnì pásku a co nejpøísnìji komukoliv z expedice zakázal vkroèit za ní. K tomu oznámil, ¾e hned nazítøí zajede do Jeruzaléma a neobvyklý nález neprodlenì nahlásí.

Vìc vzala neèekané obrátky

Stalo se. Po konzultaci v prostorách Archeologického ústavu se rozeznìly telefony v øadì institucí. K vykopávkám se profesor následnì nevracel sám. Doprovod mu dìlal ¹éf ústavu a dva neznámí mu¾i. Kdy¾ dorazili na místo, vidìli, ¾e do¹lo k nìjaké tragedii. Pár studentù nerespektovalo zákaz a vypravili se ke studni s novým experimentem. Geza Adler, drobounký a ¹ikovný studentík tøetího roèníku, pøesvìdèil pár pøátel a nechal se spustit do studny. V pìtimetrové hloubce je¹tì vykøikl, ¾e v¹e je v poøádku, ale kdy¾ ho spustili ní¾, odmlèel se. Rychle ho tedy vytáhly, odhadem tak ze sedmi metrù. To, co bylo pøivázáno na konci silnì zpuchøelého a kdysi silného lana u¾ ale Geza Adler nebyl! Byla to jen lidská kostra ve zbytcích vetchého obleèení!



Ani ne za hodinu byl prostor obsazen izraelskými vojáky. Archeologové se museli okam¾itì sbalit a byli odvezeni pryè. Z místa odvezla dvojice zvlá¹tních expertù i oba vìdce. Zamíøila s nimi pøímo do centrály Mosadu. Právì tam, ve zvlá¹tním oddìlení, byl pozdìji ulo¾en spis z dal¹ího vy¹etøování, opatøený razítkem Pøísnì tajné!. Mimo jiné v nìm stálo, ¾e pøi jednom z vy¹etøujících pokusù se nechal jeden z agentù spustit do studny. Byl jen metr hluboko, kdy¾ se mu udìlalo ¹patnì. Vytáhli ho. Místo pìtadvacetiletého agenta pøed nimi stál staøík!

* * *

A studna? Tento zvlá¹tní urychlovaè èasu, co jiného to mohlo být, byl uzavøel v betonovém sarkofágu. Okolí obehnáno dvojitým ostnatým plotem, v¹e støe¾eno armádou...