Z jednoho svátku dva

Lithu známe hlavnì od Keltù, ale slavili ji Germáni i Slované. I po pøíchodu køes»anství do Èech se tohoto svátku prostý lid dr¾el a nehodlal jeho slavení vzdát. Proto církev zaèala slavit svátek svatého Jana 24. èervna. (Jde o zcela stejný postup jako u dne¹ních Vánoc, kdy církev nechtìla, aby narození Krista mìlo cokoli spoleèného se zimním slunovratem 21. prosince, proto nechala tøídenní svátek Keltù a Slovanù dobìhnout a církevní svátek stanovila ihned poté.) Èe¹i se v¹ak odjak¾iva rádi veselili a shodli se na tom, ¾e není dùvod, proè je neslavit oba.

Pøání v oblázku

Pro Kelty byla Litha velká sláva, jeden ze ètyø ohòových svátkù, kdy se pálily vatry na kopcích. Èím vìt¹í oheò, tím silnìj¹ího spojení s nebem èlovìk dosáhl. Prosba k bohùm svìtla a ohnì mìla podobu oblázku. Ve dne hledali Keltové kamínek, který jim pøesnì a hladce zapadl do dlanì. Pak do nìho modlitbou vlo¾ili své pøání. Veèer u posvátného ohnì hodili kamínek i s pøáním pøímo do nitra plamenù. Bylo pak na bohu v¹ehomíra Svarogovi a jeho synovi – bohu svìtla Lughovi, jak s va¹ím pøáním nalo¾í. Pozdìji namísto kamínku slou¾ila té¾ keltská mince zvaná duhovka.


Svátek rovnováhy

Litha je ale i svátkem harmonie pøírodních sil, spojení ohnì a vody, svátkem rovnováhy mezi nebem a zemí, ¾ivotem a smrtí, bohy a lidmi. Proto je oslavována i voda a její duchové. Toho dne se vily vìneèky a házely se do pramenù, studní a studánek jako podìkování za ¾ivotodárnou sílu, kterou voda v¹emu ¾ivému dává. Posvátné kolo roku, na nìm¾ byly vyznaèeny v¹echny ohòové svátky, obtoèili Keltové slámou, zapálili a pustili z kopce dolù do vody. Pokud kolo dobìhlo a¾ dolù a uhasilo se ve vodì, bylo to dobré znamení, ¾e voda se spojila s ohnìm a bohové budou rodu nápomocni. Také voda mohla vyplnit lidská pøání, tak¾e i do ní bylo mo¾né házet oblázky a mince.

Víly a skøítci

Keltská tradice øíká, ¾e krátká noc zastihne pøírodní bytosti nepøipravené a èlovìk se tak mù¾e s nimi setkat. Mo¾ná proto prý vznikly kamenné kruhy stonehenge, aby lidé mohli sedìt chránìni v posvátném kruhu a klást skøítkùm a vílám otázky. Ochrana byla nutná, proto¾e pøírodní bytosti dovedly být zlomyslné. Proto bylo vhodné obìtovat jim na posvátném místì nìjakou pochoutku – med, mléko, koláèky, jeèmen a pivo. Je také nutné oslovovat je uctivì a o v¹e, co se chcete dozvìdìt, pìknì poprosit. Pøesto¾e jsou skøítci malého vzrùstu, doporuèuje se oslovovat je „Ǒ velký“ a víly „Ǒ mocná“ èi „Ǒ krásná“. Nevadí, ¾e na na¹em území nemáme kamenné kruhy, klidnì si udìlejte svùj, z drobných kamenù, a uprostøed nìho svùj malý posvátný oheò. Hlavnì v¹ak v pøípadì setkání s duchy nezapomeòte na keltský bonton :-)