Na¹i pøedkové si zaèali zaznamenávat prùbìh poèasí a jejich potomci z tìchto poznatkù zaèali poèasí do jisté míry pøedpovídat.

Pranostiku o Martinovi, který pøijí¾dí na bílém koni, známe v¹ichni. Ménì známá je ale ta, která øíká: „Nepøijde-li sníh na V¹e svaté v noci, pøijde o Martinu se v¹í mocí“. A málokdo z nás si pøitom uvìdomuje, ¾e se v této pranostice mysticky spojuje sedm jednièek, které jsou obsa¾eny v datu - 1. 11. a 11. 11.

Listopadové pranostiky se ale netoèí jen kolem svatého Martina. Obecnì o poèasí v listopadu pranostiky øíkaly:

• Teplý øíjen - studený listopad.
• Stromy-li v listopadu kvetou, sahá zima a¾ k létu.
• Jaký listopad, takový bøezen.
• Kdy¾ dlouho listí nepadá, tuhá zima se pøikrádá.
• Kdy¾ napadá sníh na zelené listí, bude tuhá zima.

Je zøejmé, ¾e zemìdìlci nedali dopustit na listopadové bouøky a snì¾ení. Podle nich právì takové poèasí dobøe pøipraví oziminy na pøíchod té opravdové zimy, tak¾e s pøíchodem jara zaène obilí rychle rùst. Podle toho zní i nìkteré pranostiky:

• V listopadu hømí - sedlák vesnou sní.
• Listopadové hømìní p¹enici ve zlato mìní.
• Listopadové snì¾ení ne¹kodí vùbec osení.
• Sníh na svatou Kateøinu vì¹tí vysoké obilí.
• Jestli¾e sníh listopadový dlouho zùstane, více ne¾ hnùj polím prospìje.
• Kdy¾ je¹tì v listopadu hømívá, úrodný rok nato bývá.

Podle zku¹eností rolníkù obilí ¹kodí naopak dé¹» na svatého Martina, který je následovaný snìhem a mrazem na svatého Ondøeje. Pranostiky se sice k jejich svátku obsahem témìø shodují, ale na druhou stranu naprosto vyvrací pøedchozí pøedpovìdi o úrodì obilí:

• Má-li Martin dé¹» a potom mrazy, osení se èasto kazí.
• Sníh svatého Ondøeje obilíèku nepøeje.

Èeské pranostiky jsou ale v otázce úrody jiných plodin zcela jednotné a spoléhají na klidné a de¹tivé poèasí v den svátku svatého Ondøeje, který pøipadá na 30. listopadu:

• Má-li Ondøej na stromech kapky, bude pøí¹tí rok hodnì ovoce.
• Svatý Ondøej tichý - nebude len lichý.

Kdy¾ u¾ jsme u toho Ondøeje, tak dcery sedlákù daleko víc ne¾ pranostiky zajímal jiný fakt. O pùlnoci pøed svatým Ondøejem dìvèata vstávala a chodila klepat na kurník. Øíkala pøitom: „Kohoutku, kohoutku, zakokrhej, mu¾e-li dostanu, vìdìt mi dej! Slepièky vy nechte kdákání, nekazte mi, nekazte mi vdávání!“ Ozval-li se dívce kohout, mìla nadìji, ¾e se do roku vdá. Ozvala-li se ale døíve slepice, tak to znamenalo, ¾e bude na kurník za rok »ukat znova.

Není zrovna tento zvyk kouzelný? Kolik dìvèat se následujícího roku po zakokrhání kohoutka opravdu vdalo? Nebo jestli fakticky listopadové hømìní p¹enici ve zlato mìní? Urèitì ale víme, ¾e pranostiky jsou provìøeny zku¹enostmi na¹ich pøedkù, tak by bylo dobré na nì nahlí¾et i trochu jinak ne¾ s úsmìvem.