Magie jmelí

Druidové snímali jmelí ze stromu tak opatrnì, aby se nedotklo zemì. Poté ho pou¾ívali k obøadùm nebo ho zavì¹ovali do místností. Stálezelené, pøes zimu nemrznoucí jmelí se pro Kelty stalo symbolem vìèného ¾ivota, který pøemáhá smrt. Na Vánoce, co¾ byl pro Kelty svátek Yule, zdobili jmelím kuchynì nad stoly, vì¹eli svazeèky jmelí na postele a dìtské postýlky a dávali je i do chléva, aby se dobytku daøilo. Vìtévka ze jmelí, které viselo na vánoèním stolem, se na jaøe zaorávala do první brázdy, aby bylo pole úrodné.

Jméno rostliny se nesmìlo vyslovit. Zajímavé je, ¾e poèáteèní písmeno „Y“, jím¾ ho nazývali, je té¾ prvním písmenem svátku Yule a první hláskou názvu posvátného stromu ¾ivota Ydgrassilu. Jmelí chránilo pøed zlými duchy a èarodìjnicemi, bylo pøivolávaèem ¹tìstí a zdraví. Jmelí, které druid usekl zlatým srpem, pøivolávalo bohatství. Podle této tradice se dodnes barví svazky jmelí zlatou barvou. A pozor – bylo také magickým ochráncem lásky a plodnosti ¾en i mu¾ù.


V kmeni bylo podstatné, aby na svìt pøicházely stále nové dìti, mu¾i jako bojovníci, ochránci a zemìdìlci, ¾eny jako matky, zahradnice a opatrovnice hospodáøských zvíøat. Èím víc mladých lidí, tím byl kmen silnìj¹í. Proto se u¾ staøí Keltové líbali pod jmelím. Tím posilovali magické pùsobení na lidskou plodnost. Kterýkoli mu¾ mohl políbit jakoukoliv ¾enu, i ¾enu souseda, nic nebylo tabu. Plodnost na prvním místì! Mù¾eme se odvá¾it pomý¹let i na to, ¾e jmelí nad lù¾kem dospìlých bylo svìdkem daleko odvá¾nìj¹ích kontaktù ne¾ jen polibku! I u Keltù platilo stejnì jako dnes, ¾e toto v¹e vám pøinese jmelí darované, které se nedotklo zemì. Smysl má tedy trhat, pøípadnì kupovat jmelí nikoli pro sebe, ale v¾dy jako dar.

Jmelí v køes»anství

Stálezelené jmelí je v køes»anství symbolem Kristova vítìzství nad smrtí a zlem. Symbolem zmrtvýchvstání a vykoupení nás v¹ech. V prvotním køes»anství se vìøilo, ¾e jmelí bylo pùvodnì velkým stromem. Z jeho vìtve prý Josef vytesal kolébku pro malého Je¾í¹ka.


Strom byl za tøiatøicet let pora¾en a byl z nìho vyroben køí¾ pro Kristovo ukøi¾ování. Stal se tedy „druhou kolébkou“, proto¾e Kristus se ze døeva køí¾e zrodil do vìèného ¾ivota, aby ho dal i nám. Strom jmelí pak prý hanbou seschl do té podoby, jak ho dnes známe. A je¹tì jedno podobenství se v køes»anství traduje: Jako lidé ¾ijí z víry v Krista a jeho síly, tak jmelí ¾ije ze síly stromù. A ¾ije nav¾dy.

Praktikování zvyku líbat se pod jmelím se roz¹íøilo nejprve mezi slu¾ebnictvem v Anglii, poté ho pøejaly vy¹¹í vrstvy – bylo to pøece tak zábavné! V prudérním støedovìku to byl jediný záblesk svìtla a dovádivosti, kterým se lidé mohli projevit bez strachu z trestu, v¹e se omlouvalo tradicí. Mu¾ mohl políbit jakoukoli dívku stojící pod jmelím. ®ena nesmìla odmítnout, nebo» by to pøineslo smùlu. A tak byl dobrý dùvod tu hru s mu¾i hrát. Bílé kulièky jmelí jsou lepkavé, tak¾e se vìøilo, ¾e pár, který se políbí a utrhne si kulièku, zùstane spolu nav¾dy. Jedna kulièka musela v¾dy na svazku jmelí zùstat, aby se ¹tìstí, láska a plodnost lepily na dùm po celý rok.