Hodnì nesmlouvavá diagnóza pro osmadvacetiletou svobodnou programátorku z jednoho lázeòského mìsteèka v západních Èechách. Byla ale bojovnice a vedle lékaøské vìdy hledala nadìji i u rùzných léèitelù. Kdy¾ se vlakem vracela z jedné takové náv¹tìvy s prázdnou penì¾enkou a úsporami témìø na nule, v¹imla si v kupé mladíka zahloubaného do pomìrnì tlusté knihy.

Zápasil s únavou. Prohrál, oèi se mu zavøely, kniha spadla na podlahu. Zvedla ji. Vzpomnìla si na doktory, kteøí ji kategoricky zakázali èíst pøi ¹patném osvìtlení, navíc v kymácejícím se dopravním prostøedku. Cosi ji ale pøinutilo, aby objemnou knihu pøesto otevøela. Náhoda, nebo èísi zámìr, faktem je, ¾e ji zrak padl na kapitolu o cestách ¹amanù do „Podzemního království“. Netu¹ila proè, ale cosi ji øeklo, ¾e tou cestou se i ona vydat musí. Poutí za ¹ancí!



Doma zaèala s pøípravami. Autor kní¾ky psal, ¾e si na magnetofonovou pásku má nahrát deset minut zøetelného bubnového rytmu, který ji pomù¾e na cestu „tam“, potom ètyøi silné údery, co¾ bude signál k návratu, dále dvì minuty zrychleného rytmu na cestu „zpátky“ a nakonec dal¹í dva hlasité údery do bubnu k ukonèení celé „cesty“. ®ádný bubínek, nato¾ buben doma nemìla, vypomohla si ale prázdnou plechovkou otoèenou dnem vzhùru a místo palièek pou¾ila dvì obyèejné tu¾ky.

Druhý den, kdy¾ se vrátila z práce, zatáhla záclony, nasadila si sluchátka a ulehla na pohovku. V knize stálo, ¾e má zavøít oèi a pøedstavovat si nìjaký otvor, nejlépe vchod do jeskynì. Uèinila tak.

Prostor, do kterého se v pøedstavách záhy dostala, byl úzký a tìsný, vedl ji prudce dolù. Cítila to naprosto reálnì a dostala strach, ¾e se nìkde zaklíní. Na¹tìstí se chodba zaèala pozvolna roz¹iøovat a hned se ji dýchalo líp. Kráèela dál. Pøesnì v rytmu, udávaného bubnováním. Tunel neoèekávanì skonèil. Ocitla se v jeskyni obrovských rozmìrù. Ta se koupala v jasném sluneèním svìtle. Opatrnì ¹la svì¾e zelenou trávou, v dálce se pásly srnky. Na bøehu jezera s prùzraènou vodou stál veliký výstavní dùm. Z nìho vy¹el hezký mu¾. Zamával ji a, kdy¾ se pøiblí¾il, øekl: „U¾ na tebe dávno èekáme.“



Sedla si vedle nìj do trávy a svìøila se mu se v¹emi svými potí¾emi. Umìl naslouchat a kdy¾ mu popsala svoje problémy se zrakem, ukázal na jezírko a pøikázal ji, aby si oèi vymyla tamní vodou. Udìlala to! Vtom se ozvaly ètyøi silné údery. „Musí¹ zpátky. Jdi, v¹e bude dobré!“ øekl ji.

Cesta zpìt probìhla rychle. Probrala se a pøitom vìdìla, ¾e urèitì nespala. Zá¾itek byl ale naprosto reálný. Sen? Ne, bylo to nìco daleko víc.
Zázrak se dostavil pøi dal¹í lékaøské kontrole. Specialisté nevìøícnì kroutili hlavou. Nemoc ustupovala. Netrvalo mìsíc a zmizela úplnì!