Jen¾e stalo se. Olga se vdala. Neèekanì a pro okolí pøekvapivì. Vzala si Láïu, víc ne¾ pohledného chlapce. Navíc dobøe zaji¹tìného. Klapalo jim to i po narození potomka. Stáòa byla u nich jako doma. Nezi¹tnì Olze pomáhala, trávila s ní a její malou dcerkou témìø svùj celý volný èas. Za sestrou chodívala i Dá¹a a byla to ona, kdo si jako první v¹iml, ¾e Láïa na Stánì mù¾e oèi nechat. A kdyby ¹lo jen o ty pohledy. V konverzaci s ní Láïa ne¹etøil komplimenty a ti kdo chtìli, mohli ze strany pozorovat, ¾e se ji napohled nahodile alespoò letmo dotýkal. Také polibky na uvítanou byly z jeho strany víc, ne¾ spoleèenské.

Olga si toho nev¹ímala. Man¾elovi i kamarádce vìøila. A Stáòa? Jasnì, ¾e ji pozornost hezkého mu¾e, jakým Láïa skuteènì byl, tì¹ila. Ale nic víc! Kdy¾ jí star¹í sestra upozornila, ¾e Láïovo nadbíhání je víc ne¾ zjevné, zasmála se tomu a odvìtila, ¾e z její strany o ¾ádný flirt nejde, nato¾ aby dávné pøítelkyni mu¾e odloudila.



Kdo ví èím by vcelku banální a dnes i nijak vzácná historka skonèila, kdyby nedo¹lo k tragedii. Láïa umøel. Pøes relativní mládí a zdraví podlehl silnému infarktu. Pro v¹echny to byl ¹ok a trvalo mìsíce, ne¾ se s tím ti, co ho znali, dokázali alespoò trochu vyrovnat. Je¹tì ¹tìstí, ¾e Olga a její holèièka byly finanènì zaji¹tìné a nemusely se tak budoucnosti tolik bát.

Hor¹í to mìla Stáòa. Ne¹lo o to, ¾e jí zaèala chybìt Láïova náklonnost. Potí¾ byla jinde. Láïa se zaèal vkrádat do jejich snù. Pøicházel k ní pravidelnì. A v tìch snech byl stále dùvìrnìj¹í. V jednom z nich Stánì vyznal lásku. Øekl ji, ¾e svoji Olgu a malou má rovnì¾ rád, ale opravdovou láskou pro nìj byla od první chvíle právì Stáòa. „Jsi pro mne v¹ím,“ sly¹ela jeho slova.



Pokraèovalo to rok. Mo¾ná déle. Potom pøi¹el sen, ve kterém se spolu milovali. Láïa, kdy¾ bylo po v¹em, Stánì povìdìl: „Tak. A je to. Èekej, brzy budu s tebou. U¾ nav¾dy!“ Ze Stániných snù se ztratil. Zmizel. Zùstala jen vzpomínka.

Èas bì¾el a Stáòa nakonec na¹la prince svých pøedstav. Otìhotnìla a kdy¾ se jí narodil kluk, chlapíka, ani¾ po¾ádal Stáòu alespoò formálnì o ruku, kamsi odvál vítr. Zùstala s dítìtem sama. V¹imla si, ¾e klouèek se èímsi podobá na Láïu. Navíc. Láïa si kdysi nechal na levém rameni vytetovat srdce. A malièký mìl právì na tom místì mateøské znaménko, pøipomínající srdíèko! Stánì u¾ potom nikdo nikdy nevyvrátil, ¾e se k ní Láïa vrátil v podobì jejího syna!