Láska skrytá v køoví
Láska skrytá v køoví
Ty nejlep¹í vìci se v¾dy stanou, kdy¾ je vùbec neèekáme. Tak tøeba hledáme ¾ivotní lásku, ale ona nepøichází. Av¹ak jdeme se sami schovat a hle. JE TAM! A to se stalo i Jiøímu. Ke v¹emu v den, kdy mìl svátek. Tak v¹echno nejlep¹í, Jiøí!
Jiøí sedìl pøed hostincem a m¾oural do sluníèka. Udìlá si radost, má pøece svátek! Chystal se vylézt nahoru na hrad, jako ka¾dý rok. Posílen vyrazil k úpatí kopce. ©plhal lesem po svahu a hlavou se mu honily my¹lenky na ¾enské. ®il sám.
Prvnì potøeba, potom pomoc
Dorazil ke zøíceninì a vdechoval èerstvý vzduch. Nikdo tu na jaøe nebýval. Vzduchem se ale nesl jakýsi vysoký tón. Na druhém nádvoøí nìkdo stál. Jiøí si nutnì potøeboval odskoèit. Støet dvou protichùdných my¹lenek mu vyvolal v hlavì zmatek.
U¾ to nemohl vydr¾et, musel si najít vhodné místo. Koukal na pìknou ¾enu, která stojí v divné póze na kameni a jeèí. Ten zvuk vydávala nepøetr¾itì, bez pauzy k nádechu. Koukala dolù pod nohy, mìla je zamotané do sebe a ruce pøitisknuté k tìlu. Musel, jinak to ¹patnì dopadne. Odklusal za nejbli¾¹í zeï.
Hrdinou je milován
Sotva si ulevil, do¹lo mu to. Na¹el klacek a vesele s ním zamával nad hlavou. V tu chvíli dorazila skupina turistù. Uvidìli mávající hùlku a vrhli se ke zdi, laèni odborného výkladu. Rád by jim vysvìtlil, ¾e není prùvodce, ale neøíkal nic. Vzduchem se nesl vysoký tón.
Vzpamatoval se a rychle se vrátil ke kvílící ¾enì. Klackem prohrabal zbytky loòského listí. Uvìdomil si, ¾e zvuk ustal. Popadl ji a odnesl v náruèí a¾ dolù. Byl rád, kdy¾ ji mohl postavit. Koneènì se zmohla na slovo. „Mìlo to oèièka jako je¹tìrka, ale mo¾ná to byl had!“ Mírnì se usmála. „Dìkuju.“ „Rádo se stalo“, odpovìdìl. Po zádech mu pøebìhlo mrazení. „Jsem Jirka“, vysoukal ze sebe. Dobìhla je skupina turistù. Zaèali tleskat a skandovat: „Jirka, Jirka!“
Kdy¾ v¹ichni zasedli v hospodì k pøípitku, dostal pusu. Událost se roznesla. U¾ se z toho nevyvlékl. Jirka je teï hrdina! A» u¾ to bylo cokoliv, povídá se, ¾e krásku zachránil pøed nebezpeèným zvíøetem. Od té doby se ¾enami nechává nosit na rukou. A dobøe se mu vede.
296 202 303
296 202 020
