Kousíèek od Krvavého rybníka na Jindøichohradecku, smìrem na jihovýchod, le¾í soustava pìti malých rybníkù. Seshora dolù se jmenují Komora, Láska, Hrùza, Nalezený a Námìtek. Dnes u¾ nemají valného u¾itku a péèe o nì tomu odpovídá. V minulosti, vèetnì té nedávné, tomu tak nebylo. Byly plné ryb, èas od èasu do¹lo i na podzimní výlovy a jednou za nìkolik let se vypou¹tìl i rybník Hrùza...

Táta to sly¹el od svého táty

Sám o poslední tragédii nevím nic. Také mùj táta o ni sly¹el od svého otce. Ten u toho ale pøed padesáti roky pøímo byl. Koncem neobvykle chladného listopadu toho roku na¹li v rybníce Hrùza dìdova kamaráda Milana Nebeského z Kun¾aku. Ve mìstì se brzy rozneslo, ¾e umrzl. Na celé tragédii bylo divných nìkolik vìcí. ©okovaly nejvíc dvì. Rybník byl vypu¹tìný, místo vody hluboké bahno. Milana mazlavá hmota uvìznila pár metrù od bøehu v pozici, jako by se v ní sna¾il plavat. A nejpodivnìj¹í na tom bylo, ¾e byl jen v trenkách, zbytek odìvu a také boty s pono¾kami le¾ely poházené u odlo¾eného kola! Pøitom venku bylo jen tìsnì nad nulou.

©etøení nevedlo nikam. Cizí zavinìní prokázáno nebylo a tak byl pøípad uzavøen, jako ne¹»astná nehoda. Okolí tragédie se nakonec spokojilo s vysvìtlením, ¾e se chudák mladý kluk poøádnì opil a nevìda, co dìlá, se ¹el v tom chladu vykoupat do nádr¾e bez vody!



Jen dìda vìdìl své

Jen mùj dìda si vzpomnìl na to, co mu v den oslav jeho patnáctin vyprávìl jeho táta a co se v na¹em rodì vypráví dospívajícím synùm od pradávna.

Dìda mého pradìdy se vracel ze zábavy v sousední vsi a¾ poté, co ponocný vytroubil pùlnoc. Co ho pøivedlo k rybníku, øíct pozdìji nemohl. Srpek mìsíce a hvìzdy mu svítily na cestu, kdy¾ tu na hrázi rybníka zùstal pøekvapením stát. Pøed pár dny byl sám u toho, jak rybník vypustili a prakticky v¹echny rybu vylovili. Zùstalo jen bahno. Teï se ale nebeské svìtlo odrá¾elo v nefal¹ovaných vlnkách. Rybník byl plný a rozhodnì nebyl pustý. Kousek od bøehu se cákaly, vesele výskaly a ¹vitoøily dvì dívky. Moc hezké a úplnì nahé dívky! Najednou se jedna z nich otoèila a zvolala: „Hej, mládenèe, pojï k nám!“

Zùstal stát, jako by zkamenìl. Ne proto, ¾e mo¾ná prvnì ve svém ¾ivotì vidìl nahá krásná dìvèata, bylo v tom i cosi víc.

„Copak se ti nelíbíme?“ ozvala se znova první z dívek a zaèala pomalu vystupovat z vody smìrem k nìmu. Sledoval ji jako hypnotizovaný, odtrhnout oèi od té krásy nemohl. Zároveò mu v¹ak cosi uvnitø porouèelo - Uteè, honem, uteè, bì¾, co ti síly staèí! Pohnout se ale nemohl! Jen cítil blí¾ící se nebezpeèí.
„Pojï, nestyï se,“ ¹eptala druhá z dívek. Zvala ho ti¹e, ale on ji sly¹el. Moc dobøe ji sly¹el. Z toho milého ¹epotu mu ale bì¾el mráz po zádech. Poklesla mu kolena a neupadl jen proto, ¾e toho nebyl schopen.
„Já...já...to nejde...èekají mne doma...máma èeká,“ podaøilo se mu vykoktat. Síla, co ho dr¾ela na místì, najednou povolila a on se svalil do bláta.



„Dobrá, tak si bì¾! Ale pamatuj, nikomu ani slovo o tom, co jsi tady vidìl!“ spí¹e zlobnì rozkázala ta z dívek, co u¾ vy¹la z vody. Jako by uhodil blesk, náhlé svìtlo ho oslepilo, a¾ musel zavøít oèi. Kdy¾ je otevøel, dívky zmizely, pryè byla i voda a mìl pøed sebou jen bahnité dno. Roztøásla ním hrùza i zima. Zdálo se mu, ¾e kdesi se ozval sýèek...

Nesvìøil se, ale...

S tím, co se mu stalo a co tehdy vidìl, se mùj pøedek nesvìøil. A¾ kdy¾ byl sám táta a jeho syn dosáhl patnácti let vìku, vyprávìl mu svùj pøíbìh a zapøísahal ho, aby v èase, kdy bude Hrùza vypu¹tìný, kolem za noci nikdy nechodil a a¾ bude mít sám syna, pøevyprávìl mu celou historku. Tak se i stalo. Výstraha se v na¹em rodu pøená¹í dál a dál. Za ten èas se v rybníce stalo nìkolik nehod a ne¹»astný Milan Nebeský nebyl zdaleka první a mo¾ná ani poslední!

* * *

Teï mne napadá. Rybník letos opìt vypustili a mému klukovi bude zítra patnáct...

CHCETE VÌDÌT, CO SI MYSLÍ? Vyu¾ijte mé telepatické schopnosti a zavolejte mi na tel.: 906 701 701 nebo mi po¹lete SMS ve tvaru SMS HEDVIKA na 904 30 44! Va¹e èarodìjka Hedvika