Co nám øekl starý jalovec?

Ve velké vý¹ce a pøi znaèné øídkosti vzduchu je ponechán mnohem více vlivùm kosmických záøení, ne¾ je mo¾né pozorovat u rostlin rostoucích ní¾e. Jalovcový kmet svými letokruhy svìdèí o jediném: Kdykoliv v kosmu vybuchla supernova a bývalá hvìzda zemøela v ohòostroji vodíku, jalovec na Zerav¹an pøestal na 15 let rùst. Není sám. Takto reagují v¹echny rostliny na zemském povrchu, od nejvìt¹ích sekvojí po nejmen¹í výhonky. Jalovec na vysoké hoøe nám to jen umo¾nil prokázat.

Tanec stromù

Svìtem zní rytmus. Zpomalte své smysly na úroveò starých Entù z Tolkienova Pána prstenù a uvidíte! Lesy tanèí. Nadechují se a vydechují. Napuèí a splasknou, a to i v období vegetativního klidu. Je to mìøitelné a je to také mnohokrát zmìøené. Mù¾eme se dohadovat o pøíèinách, ale nikoli o tom, jestli tento úkaz existuje.

Jakmile pøejde Slunovrat, mù¾eme pozorovat, jak pupence urèitých stromù napuèí a opìt se zatáhnou. Je to jakoby ra¹ení naneèisto, které probíhá bez pøítomnosti vody. Ta je sta¾ena pøes zimu v koøenech. Pøesto se pupence v dvoutýdenních cyklech zvìt¹í a opìt zatáhnou. Cykly nabývání pupenù se opakují zhruba ka¾dé dva týdny, v¾dy kdy¾ jsou tøi nebeská tìlesa, slunce, mìsíc a urèitá tøetí planeta v zákrytu. Na jisté planety reagují konkrétní døeviny, napøíklad dub reaguje na linku Mìsíc – Mars, buk na linii Mìsíc – Saturn, jilm reaguje na planetu Merkur, jasan na Slunce, bøíza na Venu¹i.


©amanské rituály

Pradávní ¹amani na kterémkoli kontinentì mìli mnoho technik, jak dosáhnout spojení s bohy. Ve vìt¹inì kultur rozeznávali síly typu jin a jang, ¾enskou a mu¾skou, Zemi a vesmír. Co znamenalo napojit se? Nebylo tøeba uèit se nový jazyk kosmu, ale vzpomenout si na jazyk prastarý, jeho¾ jsme souèástí, a který stále pøebývá v na¹em vìdomí. A» u¾ se ¹amani dostávali do transu tancem, pùstem, nedostatkem spánku èi pøírodními halucinogeny, nesna¾ili se protknout svoje já s rytmem Zemì a Nebe, ale naopak uprázdnit svou bytost, rozpustit svoje ego v nesmírnosti svìta. Dovednost tìchto osvícených mu¾ù a ¾en byla (a je¹tì je) tak velká, ¾e rytmus Zemì sly¹eli velmi zøetelnì. Na to, abychom se napojili tam, kam nále¾íme, v¹ak nemusíme být ¹amani.

Základní rytmus je tep a dech. Pokud odpoèíváte na bøehu potoka, naslouchejte mu. Po chvíli pøidejte ¹umìní stromù, které pøichází v poryvech. ©plouchání vlnek o bøeh nebo o kámen. Nic není náhodné - vy se v¹ak nesna¾te rozpoznat rytmy násilnì. Nechte se uná¹et a spolehnìte se, ¾e va¹e dávné já ty rytmy pozná.


Umìní je esperanto pøírody

Ka¾dý umìlec se vyjadøuje vlastním, velmi osobitým jazykem. Od barokních mistrù k moderním jazzmannùm, od Vinciho k Dalímu, ka¾dý sdìluje to své. Tajemství je v¹ak v hloubce pohrou¾ení do tvorby – a tu mají v¹ichni umìlci, dokonce i ti neuznávaní, spoleènou. Je mo¾né, ba dokonce pravdìpodobné, ¾e Botticelli, Tizian nebo Michelangelo pøi tvorbì svých veledìl vystrkovali ¹pièku jazyka, zapomínali na jídlo a spánek a nereagovali na oslovení, stejnì jako va¹e tøíleté batole pøi stavbì píseèného hradu. A co se v tento magický moment stane, vá¾ení?

Umìlec se ocitá ve zmìnìném stavu vìdomí. V transu. Ano, právì hostuje, a mo¾ná se dokonce vesele roztahuje na území, které ¹amani dobývají s takovým respektem, pro který nejedí, nespí, ne…po¾ívají ani jiných po¾itkù a týrají své tìlo køepèením kolem ohnì.

Tvorba budi¾ pochválena! V¹ak i v tomhle jsme nejspí¹ nápodobou Boha Stvoøitele. Jednou z nejvìt¹ích vá¹ní èlovìka je tvoøit. Malovat, hrát, sestrojovat, rýsovat, stavìt, ¹ít, nafukovat, vzlétat, potápìt se a putovat v udìlátkách tak umných, ¾e aby je lidský mozek vytvoøil, musí se ponoøit do tvùrèího transu. Tolik pøemý¹líme a tolik se sna¾íme, a¾ se mysl vyprázdní a – máme to! Pokud patøíte k tvùrèímu pronárodu, zkuste si to.