Ukazuje se v¹ak (mo¾ná èím dál více), ¾e oznaèení léèitel má svou váhu a nemusí být bráno pouze negativnì. Ba právì naopak…mrknìte na nìkolik takových pøípadù.

Na tuberkulózu se skoøápkami

První pøíbìh se odehrál pøed pár desítkami let, v dobì kdy se stále èekalo na svìtlé zítøky a plnily se plány, v kterých sice tuberkulóza nemìla co dìlat, ale bohu¾el se stále vyskytovala a patøila k nemocím ohro¾ujícím ¾ivot. Proto není divu, ¾e jistá mladá ¾ena, které tuberkulóza pozvolna nièila plíce, a konvenèní léky nezabíraly, hledala spásu, kde se dalo a obrátila se tak na jednoho z místních léèitelù.

Léèitel byl pøezdívaný trochu nelibozvuènì – chcánkaø, za to o nìm ¹la velmi dobrá povìst, co se týkalo poètu vyléèených pacientù. Tento léèitel zji¹»oval, kdo trpí jakou chorobou, podobnì jako lékaøi ze vzorku moèi, a daná ¾ena si tak i u nìj vyslechla diagnózu tuberkulóza.


Jako lék na ni v¹ak pøekvapivì nedostala ¾ádnou zázraènou tinkturu, ale kombinaci obyèejných skoøápek, rozmaèkaných spolu s medem, a na jaøe dorùstajícími smrkovými výhonky, ze kterých se napøíklad dnes dìlají èasto sirupy. Tuto smìs mìla u¾ívat v prùbìhu dne po l¾ièkách.

Medikament po nìkolika týdnech zpùsobil, ¾e se stále se zvìt¹ující díry na plicích, laicky øeèeno, zavápnili a tuberkulóza nejen¾e pøestala postupovat, ale doslova se vytratila. Lékaøi byli z rentgenových snímkù o nìkolik týdnù pozdìji pomìrnì rozpaèití, nicménì zavápnìní po¹kozených míst, kde mìla tuberkulóza ohnisko, bylo patrné, stejnì jako vymizení této nemoci.

Místo kouzelného proutku tøezalka

Dal¹í pøíbìh má více hrdinù, tìch, co se ji¾ pro samou bolest kloubu èi svalù mohli pohybovat jen s obtí¾emi, èi tìch, kterým radost ze ¾ivota kalily bolesti kostí po ¹patnì srostlých zlomeninách, i tìch, co si pøivodili jen drobné, zato velmi bolestivé pohmo¾dìniny.

O zázrak se v tomto pøípadì postarala tøezalka, léèivo, na které nedala dopustit léèitelka, známá nejenom ve své domovinì, ale i svými knihami. Medikament, který zafungoval, jak na bolesti kloubù, svalù, tak i kostí nebo pohmo¾dìnin, se jmenuje tøezalkový olej.


Tøezalka teèkovaná patøí k pøedním svatojánským bylinám, které by se mìly ideálnì sbírat na den svatého Jána kolem poledne a za sluneèního svitu, kdy jsou ¾luté kvìty otevøené a obsahují nejvíce léèivých látek.

Ty bychom pak mìli podle pokynù léèitelky napìchovat do velké sklenice a zalít po okraj rostlinným olejem. Lék se pak nechá stát na slunci zhruba 14 dní. Pak musíme daný medikament pøecedit pøes sítko do nìjaké tmavé sklenice a na celý rok mù¾eme tento rostlinný kouzelný proutek mít pøipraven ve spi¾írnì.

Jediné, na co je tøeba dát pozor pøi u¾ívání tohoto léku, je paradoxnì sluníèko, látky z bylinky jsou toti¾ natolik aktivní, ¾e by na slunci mohly zpùsobit ko¾ní potí¾e, proto by mìla mezi mazáním a vystavením se slunci ubìhnout urèitá doba.

A co øíkají doktoøi na toto mazadlo, které má mezi léèiteli pøezdívku Janova krev? Pøekvapivì ho nejenom znají, ale dokonce mu sami pøiznávají velké úèinky. Najdou se dokonce i tací, kteøí ho doporuèují jako alternativu k mastím s antibiotiky, proto¾e jeho úèinky jsou nesporné.

Tak co? Léèitelé zùstanou záhadní, ale…