Jozef Murín usedal za volant linkového autobusu u¾ 15 let. Tra» z Brezna do Ro¾òavy na Slovensku znal jako vlastní boty. Sto kilometrù Murárskou planinou a Slovenským rájem, zastávky v partyzánských obcích. A taky ¾eleznièní tra» soubì¾ná se silnicí èíslo 66. Na ní jen jedno køí¾ení, necelých pìt kilometrù za Heµpou. A právì o tom místì mìl ¾ivý sen. Závory nahoøe, výstra¾ná svìtla slepá. Zpomalí. Pøejezd je hrbolatý. Pomalu na nìj vjede. A potom. Obrovskou silou do autobusu, který je plný lidí, vrazí rozjetá lokomotiva...

07:30
Jo¾o klepe na dveøe dispeèera autobusového nádra¾í v Breznì. Michalák je starý øidiè, který to u¾ do penze doklepe v kanceláøi. Povídaèce o ¹patném snu, ale nevìøí. „Kdybych já v¾dy po ¹patném snu neusedl za volant, nenajezdil bych ty tisíce kilometrù,“ øíká.
Jen¾e Jozef se nedá. Ne, dnes do Ro¾òavy autobus nepoveze! „Je to tvoje volba,“ pokrèí Michalák rameny, zvedne telefon a ze zálohy povolá mladého Laca Jurkemika. Ten bydlí jen kousek od nádra¾í a bìhem pár minut u¾ chystá autobus k odjezdu.

08:00
S Lacem za volantem se zpola zaplnìný autobus vydává pøesnì podle jízdního øádu na cestu. Kola se sotva párkrát protoèí, kdy¾ Jurkemik ¹lápne prudce na brzdu. Pøed vozem mu stojí Jo¾o Murín.



„O co jde?“ houkne Laco. A Jo¾o mu vypráví svùj sen. Na místo pøibíhá udýchaný Michalák. Èervený ve tváøi, na¹tvaný. „Co to tu vyvádíte?“ chce vìdìt. Murín zarputile mlèí a Jurkemik starého mu¾e svou odpovìdí ¹okuje. „Nepojedu! Co kdy¾ má Jo¾o pravdu?“ ptá se.

08:10
Dva øidièi a dispeèer jsou u Michaláka v kanceláøi. Ten volá øediteli. Nejvy¹¹í ¹éf chce ke sluchátku nejdøíve Murína, potom Jurkemika. Ani jeden nemíní ustoupit. Øeditel na nì øve tak silnì, ¾e to sly¹í i ne¹»astný Michalák. Ruka se mu tøese, kdy¾ se k nìmu sluchátko vrací.
„Ano...Jistì...Ano...Povím jim to,“ slibuje. Pak øidièùm poví: „Kdy¾ ani jeden z vás nepojede, máte oba padáka! Hned teï a na fleku.“
Chlapi se na sebe podívají. Jo¾o mlèí, ale Laco vycouvá: „Irenka je na mateøské, Ferkovi jsou sotva tøi mìsíce. Nemù¾u pøijít o práci,“ omlouvá se. Otoèí se na podpatku a odchází.

08:20
S dvacetiminutovým zpo¾dìním se autobus plný na¹tvaných cestujících koneènì dává na cestu. Laco za volantem ví, ¾e ztrátu nedo¾ene. V¹ude plno snìhu, navíc mráz. Lidé na zastávkách po cestì mu urèitì dají co proto...

09:05
Cestujících je ale málo, na nìkterých zastávkách vùbec nikdo. Z manka srá¾í minutku po minutì. Pøijí¾dí do Heµpy. Tady ale jeho cesta znenadání konèí. K autobusu pøibíhá tamní dispeèer a velí: „V¹ichni ven a do tepla nádra¾ní budovy. Dál se nejede. Cesta je neprùjezdná.“



Nikdo nic nechápe. Otázky proè a co se stalo se sypou ze v¹ech stran. Malý mu¾ík v uniformì ÈSAD ale jen zmatenì mává rukama. Odchází. Pøes rameno pøeci ale prohodí, ¾e se stalo ne¹tìstí.

09:22
Laco Jurkemik se koneènì dozvídá, co se stalo. Silný mráz vyøadil elektrickou signalizaci i automatickou obsluhu závor. Nane¹tìstí právì ve chvíli, kdy na pøejezd u Pohorelé vjela zelená vétøieska s dvacítkou vojákù. Mo¾ná prý pøe¾il jeden, snad dva.

©okovaný Laco chce vìdìt, kdy se to pøesnì stalo. Zdá se, ¾e nikdo nic neví. Potom odkudsi zazní, ¾e to mohlo být tak nìjak deset minut po pùl deváté. O Laca se pokou¹ejí mdloby. Cpe se k telefonu. Volá Brezno. Jo¾o Murín je je¹tì v kanceláøi u Michaláka. Vychrlí na nìj k èemu do¹lo. „Èlovìèe, v¾dy» ty jsi mìl pravdu. Tedy tvùj sen mìl pravdu! Pokud bychom vyjeli podle jízdního øádu, byli bychom na tom pøejezdu místo vétøiesky my...“
Mohl Jozef Murín vìdìt, ¾e se stane ne¹tìstí…a» tak èi onak, nikomu v autobuse se nic nestalo. Na¹tìstí!

V na¹í minulosti se skrývají dùvody souèasných problémù a zdánlivì neøe¹itelných situací. Pomocí regrese v¹ak mù¾eme odkrýt jejich souvislosti a zbavit se svých omezujících programù. Více ZDE...