Kdy¾ mrtví odcházejí - Astrohled - Kartáøi a Astrologové jen pro Vás!

Kdy¾ mrtví odcházejí

Pokud v domì nìkdo zemøel, otvírala se okna, aby du¹e mohla lépe odejít. Zastírala se zrcadla, aby si je duch zemøelého nespletl s oknem a neode¹el jinam. Mrtvý se vyná¹el nohama napøed, aby vìdìl, ¾e jeho cesta míøí dál a vpøed, nikoli zpátky. Proè?



Kdy¾ zemøel dlouholetý pøítel mých rodièù, soused pøes ulici, prasklo okno v balkonových dveøích. Hned jsme si uvìdomili, ¾e je zasklíval právì on. Podobnì v den smrti dìdeèka jistého pøítele spadly ze zdi hodiny, které mu daroval. Kdy¾ zemøel mladinký bratr mého mu¾e, sotva po vojnì, pøi¹el za mnou ve snu. „Uka¾ mi bráchy,“ øekl. Ve snu jsem mu ukázala fotku. Smutnì na ni koukal a pak øekl: „Moc je pozdravuj.“ Budu, slíbila jsem.

Pøíprava v ¾ivotì je dùle¾itá

Mnohokrát jste také sly¹eli o tom, kdy¾ nìkdo tragicky zemøel pøi nehodì a pøi¹el to svým blízkým øíct je¹tì døív, ne¾ se to dozvìdìli oficiální cestou. Pokud jsme ochotni pøipustit, ¾e zmínìné události se dìjí aktivitou tìch, kteøí odcházejí, vidíme dva typy reakcí: panické a vìdomé. Je mo¾né pøedpokládat, ¾e ten kdo není na odchod pøipraven, nevìøí v pokraèování ¾ivota du¹e nebo se mu stane náhlá nehoda, panikaøí, nechce odejít, nebo ani nechápe, co se mu stalo. Naopak ten, kdo se smrtí poèítal a pøipraven je, lépe se zorientuje, ví, o co kráèí, a vìdomì osloví své blízké, aby se rozlouèil. Duchovní síla èlovìka se projeví poka¾dé jinak.



Nejde to bez ní

V¹echny staré kultury a tradièní vìrouky øíkají, ¾e v ¾ivotì èlovìka jsou dva dùle¾ité body: narození a smrt. Tvrdí, ¾e tyto zá¾itky mohou být velmi duchovní a krásné, nebo také traumatizující. Porodní traumata lze vystopovat v regresních terapiích nebo v hypnóze, o nich tøeba pøí¹tì. Podívejme se na to, naè se nikdo dívat nechce: na smrt.

Pokud vìøíme, ¾e smrt je pøechodem do dal¹ího ¾ivota a ¾e lidská du¹e je vìèná, není to jen dùvod k radosti, ale také dùvod k tomu, abychom se pøipravili, co dìlat, a¾ ten moment nastane.

Kdy¾ jedeme na dovolenou do exotické zemì, také se pøipravujeme: Studujeme mapy, pøírodu, zvyky, kuchyni, øeè, jak zdravit, jak dìkovat, jak se louèit a naè si dát pozor. A to tam jedeme jen na chvilku! Do dal¹í sféry lidského ¾ití jdeme mo¾ná na vìènost a pøipravit se, to nás vìt¹inou ani nenapadne! Pravda, v knihkupectví si nelze koupit pøíruèku, která by nám pøesnì prozradila, co nás èeká krok za krokem (mo¾ná se vydání nìjaké chystá, pokud ne, tak se do sepsání urèitì pustím). Pøesto je mo¾né sehnat prùvodce v kni¾ní podobì, napøíklad Bibli nebo Tibetskou knihu mrtvých. Také tento fenomén zkoumá mnoho souèasných filozofù, psychologù a esoterikù. Vìt¹inou se shodují v jedné vìci: Na druhou stranu se dostaneme tak jako tak. Pokud v¹ak chceme, aby to ¹lo hladce, je dùle¾ité být pøipraven.



Pohøeb a kar

Dítì se prý vtìluje do embrya nìkdy kolem tøetího mìsíce a du¹e èlovìka se pøipravuje na pøechod do svìta. Pøedpokládejme paralelu s tímhle pøechodem i v pøípadì odcházení. Je dobré se o problematiku zajímat a zkoumat rùzné mo¾nosti, a pokud jim nevìøíme, nechat jim alespoò prostor. Co kdyby? Dùle¾itá je kvalita ¾ivota, jestli jsme se sna¾ili ne¹kodit a pomáhat, nebo naopak. Pøes na¹e viny se podle v¹ech nauk budeme jen svízelnì protahovat na onen svìt. Roli prý hraje i zpùsob pohøbu.

Tak jako dítì v matèinì lùnì se tvoøí postupnì, tak prý i du¹e èlovìka se postupnì odpojuje od tìla, nebo by aspoò ráda. Proto se pokládá za nejpøirozenìj¹í pohøeb do zemì, po kterém se zemøelý pomalu uèí od tìla vzdalovat, louèí se s lidmi a místy, které miloval, a pomalu nenásilnì chápe, ¾e u¾ není cesty zpìt, pouze vpøed. Tolik populární ¾eh je èistým øezem, rychlou akcí, jako tøeba vytr¾ení zubu, které chceme mít rychle za sebou. Tomu, který nás opou¹tí, v¹ak mù¾e zpùsobit jistý ¹ok, s kterým se musí potom vyrovnávat.

Koèka je dokonale vybavena pro ¾ivot v tomto svìtì. Její sluch, zrak, èich, orientaèní schopnost - av¹ak tyto schopnosti jsou jen èást jejího daru. Pøeètìtì si ná¹ èlánek: Koèky – náv¹tìvníci z jiných svìtù a dozvíte se jejich tajemství!