Kdy¾ i humoristu pøejde smích - Astrohled - Kartáøi a Astrologové jen pro Vás!

Kdy¾ i humoristu pøejde smích

Jevgenije Petrova svìt zná jako známého spisovatele, skvìlého humoristu a pøedev¹ím spoluautora satirických románù Dvanáct køesel a Zlaté tele. Jen zasvìcení vìdí o jeho ne zcela v¹ední zálibì. Je¹tì ménì je tìch, co se seznámili s naprosto neuvìøitelným pøíbìhem, jeho¾ mìl být hrdinou...


Hobby, kterému se Petrov vìnoval celý ¾ivot, bylo opravdu neobvyklé. Stal se sbìratelem svých vlastnoruènì nadepsaných obálek! Èas od èasu usedal k atlasu, náhodnì v nìm vybral zemi a v té zemi mìsto. Ulici, èíslo popisné a pøedev¹ím jméno a pøíjmení adresáta si zcela vymyslel. To mìlo svùj dùvod. Následnì napsal smy¹lenému adresátovi osobní dopis. V¹e odeslal se zpáteèní adresou. Nu a potom u¾ jen èekal...

Obálky se vracely zpìt

Zpravidla za mìsíc pøiná¹el po¹»ák dopisy zpìt. V tom byla právì ta krása! Se psaním v ruce se pohodlnì usadil, vzal do rukou lupu a zaèal peèlivì vrácený dopis prohlí¾et. Nìkdy byly obálky opatøeny cizími známkami. O nì ale Petrovovi ne¹lo. Pøedmìtem jeho nev¹ední sbírky se toti¾ staly cizojazyèná razítka, které sdìlovaly, ¾e adresát neexistuje, èi nemohl být zasti¾en. Naprosto originální sbìratelský poèin!

Psaní na odvrácenou stranu svìta

V dubnu roku 1939 se Petrov rozhodl získat po¹tovní razítka Nového Zélandu. Chvíli váhal, kterému mìstu dát pøednost, a potom zvolil královsky znìjící Queenstown. Anglicky umìl a tak mu nedìlalo potí¾ napsat smy¹lený zbytek adresy: New Zealand, Queenstown, Byron street 7, Mrs. Meryl Waesley. Poté zaèal psát vymý¹let text:



„Drahá Meryl, pøijmi, prosím, mou hlubokou soustrast v souvislosti s úmrtím strýèka Pitta. Je to tì¾ké, ale ty se s tím za pomoci Tobyho vyrovná¹. Promiò mi také, ¾e jsem se na tak dlouho odmlèel. Pøedpokládám, ¾e Ingrid je po tom v¹em v poøádku. Svojí dceøi dej polibek i za mì. Je u¾ urèitì velká holka. Tvùj Jevgenij.“

Dlouho nic a potom...

Dopis, který mìl putovat na Nový Zéland, se dlouho nevracel. Nìkdy se to stávalo. Psaní se prostì nìkde v tom velkém svìtì ztratilo... Tajemná hádanka do jeho schránky dorazila v polovinì srpna. Vzala na sebe podobu dopisu z Queenstownu. Tvrdilo to i po¹tovní razítko na cizokrajné známce. Podíval se na adresu odesilatele a trochu mu zatrnulo – Meryl Waesley, Byron str.7, Queenstown. Poøád se je¹tì ale usmíval. Øíkal si, ¾e se i na druhé stranì svìta na¹el stejný smí¹ek a chlapík se smyslem pro humor. Nedoèkavì obálku roztrhl. Kromì dopisu z ní vypadla fotka, na tu se ale nepodíval a schoval ji zatím do kapsy. Èetl a úsmìv mu pomalu z tváøe mizel:

„Milý Jevgenii, díky za úèast. Docela zbyteèná strýèkova smrt nás na pùl roku dostala do kolen. Doufám, ¾e tím omluví¹ dobu, po kterou jsi byl nucen èekat na na¹i odpovìï. S Tobym a Ingrid na tebe èasto myslíme a poøád nemù¾eme zapomenout na ty dva dny, po které jsi byl na¹im hostem. Glorie chodí s medvídkem, kterého jsi ji pøivezl z Ruska, i spát. Roste jak z vody. U¾ chodí do druhé tøídy. Mìj se hezky a nezapomínej na nás! Meryl“

Jak se to mohlo stát

Obsah dopisu s Petrovem docela zamával. To nejhor¹í v¹ak mìlo teprve pøijít. Na Novém Zélandu nikdy nebyl, a tak celý zmatený sáhl po fotografii. Usmíval se na ní statný mu¾, který dr¾el kolem ramen…Petrova! Podíval se na rub fotky a na nìm na¹el razítko nìjaké fotolaboratoøe v Queenstown a rukou dopsané datum: 9. øíjna 1938.

Neblahé tu¹ení donutilo Jevgenije sáhnout po loòském zápisníku. Jistì. Bylo to tak. Pamì» mu nelhala! V ten den, 9. øíjna, ho pøece odvezla sanitka s tì¾kým zápalem plic do nemocnice, kde lékaøi nìkolik dnù bojovali o jeho ¾ivot!



Mystika neskonèila

Spisovatel se nemohl dlouho vzpamatovat. I kdyby obsah bral, jako vydaøený ¾ert, fotografii nijakým zpùsobem vysvìtlit nedokázal. Mu¾e, který ho objímal, nikdy døíve nevidìl. Byl to Pitt nebo Toby? Netu¹il. Chtìl na dopis odpovìdìt okam¾itì, potom si to rozmyslel a Meryl napsal a¾ na jaøe roku 1940.

Odpovìdi se u¾ ale nedoèkal. Zaèala válka. Z Jevgenije Petrova se stal váleèný dopisovatel. V té dobì pracoval v moskevské armádní redakci, odkud èasto vyjí¾dìl na frontu. V roce 1942 se letadlo, kterým letìl za dal¹í reportá¾í, ztratilo. Podle v¹eho bylo sestøeleno. A právì v den, kdy bylo oznámeno, ¾e je nezvìstný, dorazil na jeho moskevskou adresu dopis z Nového Zélandu. Meryl v nìm psala o válce i o tom, jakou má o Jevgenije starost.

Mimo jiné v dopise stálo: „Stra¹nì jsem se lekla, kdy¾ jsi u nás vlezl do studeného jezera. Øíkala jsem si, ¾e se to bez zápalu plic neobejde. Ty ses ale jen smál a øíkal nám, ¾e utopit se nemù¾e¹, proto¾e v osudu má¹ psáno, ¾e zahyne¹ v troskách letadla. Tak¾e buï, prosím opatrný a pokud mo¾no nelétej...“

Kdo by neznal romantické legendy o králi Artu¹ovi, kde se z mlh vynoøuje bájný Avalon. Pøeètìte si ná¹ èlánek: Mystické mlhy Avalonu a dozvíte se, proè staøí Keltové pova¾ovali tento ostrov za sídlo Bohynì.