Kdo byl ten host - Astrohled - Kartáøi a Astrologové jen pro Vás!

Kdo byl ten host

Pamatujete na Smr»áka z pùvabné filmové pohádky Daøbuján a Pandrhola v podání Václava Lohnického? Na vyhublého, tro¹ku shrbeného mu¾e s holou hlavou pod obno¹eným slamáèkem a kosou pøes rameno? Máte ho pøed oèima? Tak takový hrdinu dne¹ního pøíbìhu nenav¹tívil...



Libor Landa sedìl v kanceláøi své nedávno otevøené kavárny. Vybudoval ji v objektu na rohu dvou frekventovaných ulic v centru mìsta. Rekonstrukce stála hodnì, nájem vysoký, a tak nesl s jistou dávkou nelibosti, ¾e pøes vytrvalý dé¹» venku i pùl hodiny po otevøení zela provozovna prázdnotou.

V prázdné kavárnì

Libor sedìl za stolem se zapnutým poèítaèem, usrkával kávu od baristy Milana a èekal, a¾ mu z kuchynì cukráøka Rù¾ena pøinese kousek nového dortu. Pomyslel si, ¾e udìlal moc dobøe, ¾e tu postar¹í paní do mladièkého kolektivu pøijal. Sna¾ila se pøicházet poøád s nìèím novým a to se cenilo. Dvì mladièké servírky pøipomínaly spí¹e dlouhonohé modelky a Milan? Barista s figurou z fitka...

Co vlastnì dìlají, kdy¾ nedìlají? Na plo¹e monitoru kliknul na ikonu kamery a pøipojil se tak na vnitøní kamerový okruh. Jednoduchým klikáním my¹í pøepínal obraz, zprostøedkovaný nìkolika prùmyslovými kamerami. V sále mìl ètyøi, pátou nad barem, ¹está byla v pøípravnì, sedmá nad hlavním vstupem a osmá zvenèí snímala dveøe jeho kanceláøe. Rychle tak zjistil, ¾e provozovna je poøád bez hostù, servírky a i Milan si hrají se svými mobily, jen paní Rù¾ena se toèí nad èímsi v kuchyni.



Nikdo si jí nev¹ímá

Náhle na monitoru zaznamenal pohyb. Zvìt¹il obraz a podivil se. Uprostøed kavárny stála dívka a dívala se pøímo do kamery. Její pohled byl tak nìjak divný. Chladný. Nebyl to vùbec pohled èlovìka, který netrpìlivì èeká, a¾ si ho nìkdo v¹imne. Pøesto se Libor tak trochu na¹tval. Kde jsou jeho manekýny, co ty holky dìlají? V zábìru kamery je nena¹el. U¾ u¾ chtìl vstát a vydat se na plac, ale nìco ho zarazilo. Podíval se lépe na dívku.

V podstatì obyèejná mladá ¾ena. Del¹í nazrzlé vlasy na ramena, v bílém triku s nìjakým anglickým nápisem a bé¾ových balerínách. Bez kabelky a...Teï mu ta podivnost do¹la! Venku lilo jak z konve a ta dívka byla úplnì suchá a bez de¹tníku!

Copak se v¹e zbláznilo?

Bylo to divné. Skuteèný ¹ok pøi¹el záhy. Uprostøed kavárny stojící dívka byla v zábìru v¹ech ètyø kamer, jen¾e ne tak, jak by mìla. Nevìøícnì zíral na monitor, kdy¾ si uvìdomil, ¾e ke v¹em ètyøem kamerám je ten zvlá¹tní host ve stejný èas otoèen tváøí a upøenì se do ka¾dé kamery dívá. Nemo¾né a pøesto skuteèné! V tu chvíli jakoby dívka zaznamenala Liborùv údiv. Rty se jí pohnuly a v její tváøi se objevil úsmìv. Byl divný, jako sama dívka. Zlý a mrazivý.

Na Libora toho u¾ bylo moc. Zaèal zbìsile pøepínat na dal¹í kamery, hledal nìkoho ze zamìstnancù. ®ádný z nich v zábìru kamer ale nebyl. Dokonce jindy plný chodník pøed vchodem byl prázdný. Kam v¹ichni zmizeli? Dobrá, zamìstnanci si udìlali nìjakou schùzi v ¹atnì, kde kamera chybìla, kde jsou ale lidé z ulice? Zmatenì zaèal pøepínat kamery v opaèném sledu. Dìlat to nemìl. ©ok byl stále vìt¹í.



Byla v¹ude

Záhadná dívka stála ve v¹ech zábìrech. V¹ude se dívala upøenì do kamery, dokonce venku na chodníku a také pøed dveømi do jeho kanceláøe... Libor nemohl uvìøit tomu, co vidí. Na zábìru poslední kamery zaèala dívka otevírat dveøe. Ty, které je dìlily. S jistou a nepochopitelnou hrùzou se na nì podíval. Ani se nehnuly. Na monitoru v¹ak u¾ byla dívka u nìj v kanceláøi. Jen¾e v ní byl poøád sám. Oèima tìkal z monitoru na zavøené dveøe a ¹okovanì sledoval dva rozdílné dìje. V poèítaèi kráèela dívka k jeho stolu, ve skuteènosti ale nikoho nevidìl. Cítil jen, ¾e se stane nìco stra¹livého. Ale nestalo se nic.

Do toho se ozvalo zaklepání! Leknutím naskoèil. Ve¹la paní Rù¾ena s kouskem dortu na talíøi a polo¾ila ho ¹éfovi na stùl. „Stalo se nìco, pane Lando? Vypadáte, jako byste vidìl pøízrak!“ Libor odpovìdìl, ¾e asi na chvilku usnul a mìl nepøíjemný sen. Jen to doøekl, otoèil hlavu k monitoru. Za dal¹í okam¾ik byl mrtvý!

* * *
Doktorùm ze záchranky poté paní Rù¾ena øekla: „Co na tom monitoru vidìl, nevím. Vím jen, ¾e najednou vykulil oèi. Nepøirozenì. Moc. Jakoby mu mìly vyskoèit u dùlkù. Prsty se chytil okraje stolu tak silnì, ¾e mu a¾ zbìlely. Hlavu stáhl mezi ramena a potom, potom celý zvadl a zhroutil se na zem. Kdy¾ jsem se nad ním sklonila, u¾ nedýchal...“

®ijí knihy po svém, mají své vlastní osudy a svùj svìt? Zjistìte to v na¹em èlánku: Kudy chodí knihy...