Zahoïte snáøe

Ve snech potkáváme archetypy. Mù¾e to být tajemný milenec, vá¹nivá cikánka, doktor, co nám trhá zuby, pøí¹era nebo pohádková bytost. Pøípadnì také pøíbuzní a pøátelé, kteøí se najednou chovají jinak, ne¾ jsme zvyklí. Èasto si lámeme hlavu, kdo je kdo, proè v tom snu byl a co nám chce øíct. Tenhle hlavolam mù¾eme odhodit a vykládat sny nikoli podle snáøù, ale skuteènì efektivním zpùsobem. Návod nám dal kdosi, kdo o tìch vìcech vìdìl mo¾ná nejvíc na svìtì. A v¹ichni, kdo se psychologickým výkladem snù dodnes zabývají, vycházejí z nìho. Ten pán se jmenoval Carl Gustav Jung. A odpovìdìl jedním vrzem na to, kdo ty v¹echny postavy ze snù jsou: Jsme to my.

Seznamte se: já, já, já a opìt já

V¾dy» se nám zdá o tolika bytostech, dìlají tolik vìcí, a zcela protichùdných! Jak bychom to v¹e mohli být my? Podle Junga potkáváme ve snech podoby nás samých: JÁ – to je nìkdo, za koho se pokládám. Protìj¹kem JÁ je STÍN. Má vlastnosti, za které se stydím a které nechci pøiznat nikomu a ani sám sobì. Dále je v tom zástupu PERSONA. Kým je? Tím, jak nás vidí okolní svìt, nebo lépe, jak si myslíme, ¾e nás vidí druzí. Má svùj protiklad – ¾ivoèi¹ný ANIMUS nebo ANIMA.


Chlapi se v této podobì setkávají se svou ¾enskou tváøí ANIMOU, proto¾e i sebevìt¹í drsòák má svou citovou a intuitivní stránku. Pokud si ji nepøizná za bdìlého stavu, tím spí¹ se s ní setká ve snu. Protikladem ¾enské bytosti je ANIMUS, proto¾e i jemná princezna má v sobì rozhodnou bytost pøipravenou k èinu. Pokud jí nedopøává sluchu, pøipomíná se potlaèená bytost ve snech. No a ¾eny s povahou generála se s ANIMEM ve snech tolik nesetkávají, proto¾e se jím u¾ skoro staly. Ideálem je rovnová¾ný stav mezi na¹imi archetypálními bytostmi.

Sen je nejlep¹í psychoterapie

Máme tu ale je¹tì dal¹í frajery, napøíklad HRDINA, MÁG, MOUDRÝ STAØEC, BO®SKÉ DÍTÌ èi KEJKLÍØ. V¹e se nejlépe uká¾e na nìjakém snu! Napøíklad tenhle je zajímavý:

®ena, které se zdál tento sen, øíkejme jí Marie, chodila ve snu do ¹koly. Zapomnìla se tam déle, ne¾ mìla, proto¾e mìli se spolu¾áky mejdan. Kdy¾ pøi¹la po pavlaèi k proskleným dveøím svého bytu, s hrùzou si uvìdomila, ¾e její kocour ze¹ílel, proto¾e její nedbalostí nedostal nìkolik dní najíst! Pocítila vinu. ©la té situaci èelit, kocour byl nezvladatelný, a tak ho vyhodila oknem do øeky, která tekla pod domem. V tu chvíli si v¹imla, ¾e v jejím bytì bydlí dal¹í lidé: èarodìjnice a loupe¾ník. V první chvíli se jí to moc nelíbilo, ale sblí¾ila se s nimi. „On se vrátí,“ øekla jí èarodìjnice. Loupe¾ník kolem sebe støílel bambitkou. Ké¾ by pøestal, pomyslela si ¾ena. „Pøestaò“, øekla mu èarodìjnice. Poslechl. Vtom se ozval dupot na schodech. Kocour nezemøel a vrací se! ®enu polila hrùza. Jde si to se mnou vyøídit, pomyslela si. Vyrazil dveøe a vpadl dovnitø. Byl to kocour, ale mìl lidskou podobu. Pøistoupil k ní. Objal ji. Objala ho. Jsem doma, pocítila celou bytostí, koneènì!


Zde je výklad. Posvi»me si na vnitøní logiku snu, i kdy¾ se zdá, ¾e ¾ádnou nemá. Podle Junga má ètyøi fáze.

1. Uvedení snu: Øe¹íme Mariin pocit nezodpovìdnosti.

2. Komplikace: Prezentuje, co sen øe¹í. Kocour = jasný animus, mu¾ská pudová èást její bytosti, která je v praktickém ¾ivotì Marií potlaèena do té míry, ¾e hladoví a zahyne.

3. Zápletka: Mù¾e skonèit katastrofou nebo pozitivnì. Kocour (animus) je znièen. S ním i èást samotné Marie. Ale jsou tu pomocníci, èarodìjnice = mág (moudrá èást nevìdomí) a loupe¾ník = kejklíø (typický jungovský ètverák, který krade a l¾e). Zajímavé je, ¾e èarodìjka zde poruèila loupe¾níkovi, èili moudrost velí té nespolehlivé slo¾ce. A také moudrost pøedpoví návrat kocoura.

4. Závìr: Happyend. Nedochází k pomstì, ale ke splynutí archetypù, k míru. Marie si v jednom snu vyøe¹ila problém, který by jí stál tøeba rok terapií.

Ka¾dý jsme jiný. O stejné vìci se nám zdá z rùzných dùvodù. Sny nám pomáhají posunout se v ¾ivotì dopøedu, a to dokonce i tehdy, kdy¾ na nì vùbec nemyslíme. Není to skvìlé?