Du¹ièky jsou dnem liturgického roku øímskokatolické církve, kdy se modlíme za zemøelé. Liturgické m¹e probíhají v tuto dobu i v Církvi èeskoslovenské husitské, je¾ vznikla po první svìtové válce. Anglikánská církev velebení Du¹ièek zru¹ila, nato byla obnovena v zájmu anglo-katolického hnutí.

Jak to zaèalo?

Jen málokdo ví, ¾e se Du¹ièky spojují se svátkem V¹ech svatých. Právì v ten den oslavovali Keltové konec roku, kterému øíkali Samhain. Probíhal v noci z 31. øíjna na 1. listopadu. Tento èas byl urèen k vnímání spojení svìta ¾ivých i mrtvých. Tenkrát si mysleli, ¾e mohou mrtvé du¹e vstoupit na zem a ¾iví zase nav¹tívit podsvìtí. Na Samhain byly zapalovány ohnì a svíèky, tato tradice je dodr¾ována dodnes. Slované a Keltové vìøili, ¾e oheò oèi¹»uje a svìtlo zase chrání pøed vychytralými duchy. Pokud se zamyslíme nad prùbìhem svátku Samhain, nejvíce je mu podobný Halloween.


Nìkteøí vìdci si myslí, ¾e byl Samhain oslavován i u nás, ale pozdìji, s pøíchodem køes»anství, ho nahradil svátek V¹ech svatých. Za dal¹í mo¾nou pøíèinu vzniku Du¹ièek je pova¾ována oslava poèínající vysvìcením pùvodnì antického chrámu Pantheonu v Øímì v roce 609, a to jako vzpomínka na zemøelé. Faktem je, ¾e se Du¹ièky slaví od 10. století, k èemu¾ zavelel roku 998 clunyjský opat Odil.

Zvyky a tradice

Ve státech, kde vládne køes»anství, chodí lidé na høbitovy, zapalují na nìm svíèky, pokládají kvìtiny a vìnce. Rozsvìcená svíèka pøipomíná vìèný ¾ivot, smrtí pøece nic nekonèí.

Lidové povìry tvrdí, ¾e du¹e vystupovala jednou za rok v pøedveèer Du¹ièek z Oèistce, aby si oddechla od útrap a strastí. Rodiny høí¹níkù plnily lampu na olej máslem, aby si du¹e zesnulých potøely spáleniny. Veèer se blízcí høí¹níkù napili chladného mléka, du¹e se tak osvì¾ily.


Na svátek V¹ech svatých se pekly bochánky a rohlíèky ve tvaru kostí, rozdávaly se pocestným a chudým lidem. Pro zámo¾né majitele bylo peèivo ze svìtlé mouky a zamìstnanci se doèkali bochánkù z tmavé mouky. Je¹tì na zaèátku 20. let se na jihu Èech objevovali koledníci, kteøí prosili o peèivo. Dnes u¾ je to tabu.

U hrobu zesnulých se modlíme a zapalujeme svíèku. Pøemý¹líme nad tím, zda nám po sobì nezanechali odkaz a prosíme o jejich spasení.

Na du¹ièky pamatujme, z oèistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat, a¾ my budem umírat…
V du¹ièkový veèer, roz¾ehneme svíèky,
modlíme se ti¹e, pøi nich za du¹ièky.
Poslední ji¾ svíce, zvolna dohoøívá,
za du¹e, jich¾ nikdo, nikdo nevzpomíná.