Mnoho vìdcù se serióznì zabývalo otázkou, odkud se vlastnì tyto povìsti vzaly a jejich teorie sahají od pøedèasného pohøbení po absenci rozkladných procesù krátce po smrti. Také existuje mnoho skuteèných biologických faktorù, je¾ mohou vést k upírskému vzhledu a chování. Upíøi jsou èasto také spojování s okultními rituály a paranormálními zá¾itky, v nich¾ hraje dùle¾itou roli krev.

Babylon a Lilith

Legendy o upírech jsou známy ji¾ z dob nejstar¹ích civilizací. Sumerové, Asyøané i Babylóòané upíry znali také, ale rozhodnì ne¹lo a kultivované aristokraty. Mezopotám¹tí upíøi byla èistì dìsivá monstra – v sumerské mytologii vystupuje krev sající duch Akhkharu a v babylónské démonologii jsou èasto zmiòováni zlí duchové zvaní Lilu. Tyto krvelaèné bytosti se toulaly po nocích a vra¾dily novorozence a tìhotné ¾eny. Jeden z tìchto ¾enských démonù jménem Lilitu byl pøevzat ¾idovskou mytologií, kde vystupuje jako Lilith, údajnì první Adamova ¾ena.


Upírka zachraòuje svìt pøed démony

Upírské stvoøení znali i Indové: Bhuta byla du¹e mu¾e, který zemøel násilnou smrtí, a nemohla najít pokoje. Obcházela lidská sídla, o¾ivovala mrtvé a podobnì jako ghúlové napadala lidi. V severní Indii bylo mo¾né potkat bytost jménem brahmaparusha, upírské stvoøení nosící kolem krku støeva svých obìtí, které bylo v¾dy vybaveno lidskou lebkou, ji¾ pou¾ívalo jako pohár na popíjení lidské krve. Tento netvor je údajnì pravzorem moderních evropských úpírù. Nejslavnìj¹í indickou upírkou je ale zajisté stra¹livá bohynì Kálí. Kdy¾ spoleènì s bohyní Durgou bojovala s démonickým stvoøením Raktavijou, z jeho¾ ka¾dé kapky krve dopadnuv¹í na zem, vznikla jeho kopie. Av¹ak Kálí mu v¹echnu krev vypila, a tak byl Raktavija pora¾en a svìt uchránìn od invaze démonù.

Církvi se upíøi hodili

Stvùry sající krev mù¾eme nalézt i v Homérovì Odysee, podobná monstra dìsila i staré Øímany, nicménì archetyp upíra, jak jej známe, pøichází a¾ se Slovany, kteøí ve støední a jihovýchodní Evropì kolem roku 800 formují silné státy. V 15. století pøichází do Evropy zhoubný dýmìjový mor, který zahubil 25 procent evropské populace. Vìøilo se, ¾e Èernou smrt pøená¹eli upíøi, èasto se toti¾ stávalo, ¾e obìtem této choroby vytékala z úst krev, proto si lidé mysleli, ¾e ji nìkomu sáli. Od toho byl u¾ jen krùèek k tomu, aby se stra¹idelné figury ujala církev a vytvoøila upírské stereotypy, jak je známe z hororových filmù. Proto¾e pouze církev (kdo jiný) doká¾e tyto zplozence pekel zastavit, je jasné, ¾e právì její symbol – køí¾, je to, z èeho mají upíøi strach. Køí¾ toti¾ symbolizuje protiklad k o¾ivnutí tìchto nemrtvých – zmrtvýchvstání Krista.


Také konzumace krve mìla své vysvìtlení – tìm, kteøí pøijímali krev Kristovu, koloval v ¾ilách vìèný ¾ivot. Oproti tomu upíøi se ¾ivili krví plnou høíchu a smrti, a proto byli neustále hladoví. Církev vyu¾ívala báchorky o upírech nejen k získávání vlivu a zastra¹ovaní lidu, ale také k majetkovým ziskùm. Její pøedstavitelé tvrdili, ¾e aby se va¹i blízcí po smrti nezmìnili v upíry, je tøeba pohøbít je na vysvìcené pùdì. V praxi to znamenalo svou pùdu darovat církvi. Také byly zcela bì¾né „hony na upíry“ – pøesto¾e nedosáhly takových extrémních rozmìrù jako nechvalnì proslulé hony na èarodìjnice – ¹el poèet obìtí tìchto procesù do stovek.

Drákula a ti druzí

Pøesto¾e nejznámìj¹ími upíry byl jistì hrabì Drákula a hrabìnka Báthoryová, skuteènou hysterii spustil zcela jiný upírský pøípad. V roce 1721, ve východním Prusku (dne¹ní Polsko), zemøel 62letý mu¾ jménem Peter Plogojowitz, av¹ak po smrti se nìkolikrát objevil ¾ivý a ¾ádal svého syna o jídlo. Jeho syn mu nevyhovìl a byl následující den nalezen mrtev. Krátce poté se Plogojowitz vrátil a napadal lidi ze své vsi, kteøí posléze umírali kvùli ztrátì krve. Druhý takový pøípad se odehrál v roce 1734 na území Habsburské monarchie. Sedlák Arnold Paole, který byl døíve údajnì napaden upírem, zemøel pøi senoseèi. Po jeho smrti zaèali v okolí záhadnì umírat lidé a vìøilo se, ¾e právì Arnold Paole se vrátil, aby se ¾ivil krví svých sousedù. Právì tyto dva pøípady, které byly dùkladnì vy¹etøovány, rozpoutaly v Evropì v¹eobecnou hysterii, kterou pøi¾ivovali církevní pøedstavitelé pomocí stereotypù, je¾ sami vytvoøili.

Dnes u¾ jen v hororech?

Byli upíøi skuteèní, nebo ¹lo jen stra¹idelné figury, které slou¾ily ke stra¹ení dìtí a jich¾ se pak dovednì zmocnila církev, aby získávala vliv a majetek? Je mo¾né, ¾e v dávných dobách existovaly bytosti laènící po krvi, nebo jde jen o výplod lidské fantazie, který ve¹el do mýtù? Urèitì nic nezkazíte, budete-li mít doma dostateèné zásoby èesneku. Je pøece zdravý.