Karma je zdarma

No ano, uèení karmy øíká, ¾e jakmile byla du¹e stvoøena, to jest oddìlena od nejvy¹¹ího zdroje, materializuje se zde na Zemi v podobì lidí, ale i zvíøat a nìkdy i vìcí. To zále¾í, jak moc lásky v sobì bytost nalezne, anebo naopak, jak moc egoistická zùstává navzdory bo¾ímu hlasu, který v nás promlouvá. Podle toho, jak bytost zlobí, nebo poznává Boha, zdroj Lásky, a pøibli¾uje se k nìmu, vede její cesta po smrti – a¾ se tìlo amortizuje – buï do hor¹í nebo lep¹í existence zde na Zemi. A tak se mù¾eme stát ¾ebrákem nebo vrahem, princeznou nebo vílou, slonem nebo pavoukem. Je to tedy lopota, takový duchovní vývoj, to vám povím!

Zapomeòte na v¹echny popsané úrovnì bytí, na jména dobrých èi zlých bytostí, které nás posunují nahoru nebo dolù. Vesmír nechce, abychom z duchovních nauk dìlali vìdu, duchovní postup je dán ka¾dé bytosti, i kdyby mìla nejni¾¹í IQ na Zemi. To vytýkal i Kristus rabínùm, ¾e si udìlali z duchovního vedení ®idù byznys, proto¾e si bez jejich rad nikdo netroufne ani obout boty. Ka¾dý èlovìk má své spojení a svùj dialog s vesmírem. Tam je ulo¾ena v¹echna moudrost, nekoneèný bo¾ský cloud s odpovìïmi na v¹echny na¹e otázky. Pøipojte se!


Kouzelné sluchátko

… máme v¹ichni pøímo v sobì. V srdci, v hlavì, v¹ude. Kdopak tu mluví? Odnikud se tam neproboural, ani nás neobsadil, jsme to pøece my sami! Kdyby se kousek bo¾ství neoddìlil a nestal se na¹í du¹í, vùbec bychom tu nebyli. Je to tak, my jsme On a On je námi. Pokud se nauèíme umlèet ego, anebo, co¾ je daleko jednodu¹¹í, nechat ho ¾vanit a neposlouchat ho, mù¾eme sly¹et tento hlas. Staèí prostì rozpoznat ego od Bo¾ství v nás. Jak to poznáme? Ego se hodnì bojí, tak¾e nás stra¹í, vydírá a manipuluje: „Co kdy¾ nebudu nejlep¹í ze tøídy? Co kdy¾ nese¾enu práci? Co kdy¾ v¹ichni poznají, jak jsem neschopný? Co kdy¾ moje man¾elství nevydr¾í?“ Bo¾ství je klidné a má smysl pro humor, vá¾í si nás i svìta. Bavit se s ním je zábava, radost a klid. Uèí nás, mít se rádi tak, jak nás má On. Mù¾eme mu pokládat otázky a on nám v¾dy odpoví. Máme od Zdroje takový servis a nevyu¾íváme ho! ®e by nás stvoøil hloupé? Nene, pøíèinou jsou vzorce, které jsme sami sobì namluvili a podle nich myslíme a jednáme. Vytvoøila je racionální mysl, která vychází z ega. Av¹ak intuice vycházející z Bo¾ství ví své: Jsme dokonalí a milovaní. Proè jsme si namluvili tolik hrùz, pokud nebudeme „dobøí“?

Bylo by nejspí¹ moc jednoduché myslet si, ¾e máme v sobì zdroj informací, kde najdeme ihned odpovìï na v¹echny své otázky. Jsme zvyklí sna¾it se, pídit se, klopýtat, chybovat, plazit se z posledních sil, nabít si èumák a veskrze si duchovní posun vydøít. Bez práce to nejde! Nebo ano?

Sisyfovská práce

Ten povìstný Sisyfos valil kámen na kopec a na vrcholu mu ¹utrák v¾dy sklouzl zpátky. Prý ho tak potrestal Zeus. Dnes u¾ ale víme, ¾e Sisyfos potrestal sám sebe. Jeho ego se Boha bálo a vymyslelo si, ¾e dostává trest. A¾ Sisyfos pochopí, ¾e celé vìky lidských dìjin valil balvan zbyteènì, bude jistì dost na¹tvaný. My, jeden ka¾dý z nás, si mù¾eme vybrat: Buï pùjdeme Sisyfovou cestou, anebo najdeme toho Boha v sobì: Kuk! Je tam! Celou dobu èeká, aby si s námi mohl popovídat. Má v¹echen èas svìta (resp. On ví, ¾e èas ve skuteènosti neexistuje), a tak na nás nespìchá. Èeká, a¾ pøijdeme na to, ¾e Sisyfos se zbyteènì døe, ¾e ani ¾ádné peklo není, ¾e si ho vymysleli lidé a Dante to jen stvrdil svým literárním dílem. Vesmír, ten nejvy¹¹í zdroj tvoøivé lásky, pro nás ¾ádné peklo nestvoøil, proto¾e nás má rád a chce pro nás jen dobro, lásku a krásu. Pokud se Ho zeptáte (Zkuste si to!), øekne vám, ¾e u¾ nám v¹e dobré dal a u¾ to máme. Dávno.


Jsme pøece kousek Boha a v tom kousku je obsa¾en On celý. Je to zákon vesmíru, ¾e je to tak zaøízeno. Ale co je nám to platné, kdy¾ to nechceme vìdìt? Neøekl snad v Bibli Kristovými ústy: „Dá snad rodiè svým dìtem k jídlu hada? Ne, dá jim chléb. Pokud otec dává svým dìtem dobré dary, jaké dary dávám asi svým dìtem já, Hospodin?“

Pochopení v jednom okam¾iku

Nemusíme od¾ít 500 ¾ivotù, abychom pochopili, jak je správné ¾ít. Staèí, pokud se napojíme na bo¾ství uvnitø nás. Není to nikdo druhý, jsme to my, jak jsme byli stvoøeni, nezatí¾eni povìrami, vzorci a systémy. Staèí pøimknout se k Lásce s velkým L, která je stvoøitelským prinicipem vesmíru. Staèí jen být poctivý a vzít si, co je nám dávno dáno. Otevøít oèi, uvidìt ten dar, dovolit svému vìdomí si ho vzít. Pokud udìláme chybu, pak si netvoøit pro sebe masochistické tresty, ale ani ji nehodit za hlavu. Jen si øíct: „Aha, to byla chyba a u¾ ji neudìlám.“ Máme shoda dar svobodné vùle, tak¾e pokud se rozhodneme karmicky se plazit k cíli, bude nám to dáno. A pokud se rozhodneme, ¾e na¹e du¹e bude ¾ít v láskyplném spojení s bo¾ským principem, je nám to dáno od poèátku vìkù. Staèí øíct ANO.