Malý Matýsek poznal dùvìrnì strejdy a tety v bílých plá¹tích, kdy¾ mu byli ètyøi. Zákeøná nemoc zaútoèila neèekanì a prvnì ho upoutala na lù¾ko bìhem léta. Rychlý postup nemoci se tehdy podaøilo zpomalit a alespoò na nìjakou dobu se mohl vrátit domù. Rodièe se sna¾ili dohnat, co se dá. Byli v ZOO, svezli se parníkem a máma Matýska zavedla také do kostela Panny Marie Vítìzné na Malé Stranì k so¹ce Jezulátka. Sama se ti¹e pomodlila za uzdravení svého synka a pak u¾ odpovídala jen na jeho v¹eteèná co a proè. Pøisvìdèila také, ¾e to je so¹ka právì toho Je¾í¹ka, co hodným dìtem o Vánocích nosí dárky. Na otázku, jak tolik dárkù pro v¹echny dìti pobere, kdy¾ je tak malièký, odpovìdìla, ¾e to svede díky tomu, ¾e je kouzelný.

„A mami, umí také uzdravovat, jako doktoøi v nemocnici?“ zeptal se Matýsek bezelstnì a tak, jak to jen dìti umí.
Co na to mìla øíct? „Umí a je¹tì líp,“ slíbila a honem se otoèila, aby syn nevidìl, ¾e pláèe.

Nemoc je tu zase

Na podzim byla rakovina zpátky. Zaútoèila s je¹tì vìt¹í intenzitou. Matýsek se vrátil do známého prostøedí Motola a lékaøi byli k rodièùm upøimní. Øekli, ¾e udìlají v¹e, co umí, ale ¹patný konec se vylouèit nedá. Sna¾ili se vlastnì jen utrpìní malého kluka zmen¹it.



Utrápená Matýskova maminka, která se k nìmu na pokoj pøestìhovala, se na poèátku adventu osmìlila o¹etøujícího lékaøe zeptat: „Budeme si moci Matýska alespoò na Vánoce odvést domù? Stále vìøím, ale ony pøece jen mohou být v jeho ¾ivotì..,“ nedoøekla. „Uvidíme, co napoví následná vy¹etøení. Ale paní Nováková, nic neslibuji. Matýsek je bojovník, pere se, co jen mù¾e, jen¾e, budu upøímný, odchází. Je mi líto,“ odpovìdìl mu¾ v bílém.

Do ©tìdrého dne zbýval týden. Matýsek napojený na pøístrojích a s kanylami s trubièkami, le¾el na posteli a svìt okolo vnímal stále ménì. Vìøil máminì slovu, ¾e do Vánoc se mu udìlá líp a dárky pod stromeèkem si rozbalí doma.

„Máma nikdy nel¾e, ale mo¾ná se tentokrát spletla,“ øíkal si. Po tváøi mu pøitom sjela velká slza. Náhle si vzpomnìl na Je¾í¹ka. „Maminka pøeci øíkala, ¾e umí léèit líp ne¾ v¹ichni doktoøi svìta! Na mne mo¾ná jen malièko zapomnìl... Mo¾ná neví, ¾e jsem tady... Je¾í¹ku! Je¾í¹ku!“ volal ti¹e.

Najednou tu byl

Pøi¹lo to neèekanì. Pokoj zatopilo intenzivní svìtlo a poté Matýsek uvidìl pøed sebou Jezulátko v krásných zlatých ¹atièkách. Tentokrát ale hýbalo ruèièkami i no¾ièkami. Jasnì. Byl to on! Je¾í¹ek! Opravdový.



„Volal jsi mne Matýsku?“ ozvalo se klouèkovi v hlavì. Nìmì pøikývl. Potom ne nahlas, jen my¹lenkou povìdìl: „Moc bych si pøál být na Vánoce s maminkou a tatínkem doma.“
„A proè bys si to pøál?“ zaznìla otázka v jeho hlavì.
„Proto¾e by jim bylo beze mne smutno,“ odpovìdìl.
„Stani¾ se!“ usly¹el hlas a aèkoliv to slovo neznal a nikdy ho nesly¹el, vìdìl, ¾e znamenalo nìco jako slib, ¾e v¹e dopadne dobøe. „Je¾í¹ek urèitì nikdy nel¾e, ale co, kdy¾ se také splete, jako maminka?“ lekl se.
„Proè nespí¹, Matýsku?“ zeptala se maminka a laskavì ho pohladila po hlavì. „Mami, mù¾e se Je¾í¹ek splést?“ zeptal se jí a dokonale ji svou otázkou zaskoèil. „To nevím,“ odpovìdìla po pravdì. „Ví¹, je docela mo¾né, ¾e nìkdy nìjaký ten dárek poplete a dá ho jinému, ne¾ tomu, co na nìj èeká.“
„Ale sliby plní, viï!“ doufal v uji¹tìní Matýsek.
Doèkal se ho: „Kdy¾ Je¾í¹ek nìco slíbí, tak to také dodr¾í! A teï u¾ spi.“

Vysvìtlení není

Nazítøí bylo Matýskovi líp. Mnohem líp. Jeho zdravotní stav se rapidnì zlep¹oval. Testy, a to i ty opakované, ukazovaly, ¾e do¹lo ke zvratu. Nemoc ustupovala. Dùvod doktoøi neznali. Racionální vysvìtlení neexistovalo. Mluvilo se o zázraku. Rodièe Matýska záøili ¹tìstím. Hezèí dárek k Vánocùm pøece existovat nemù¾e!

V té záplavì pozitivních emocí si ani neuvìdomovali, proè Matýsek neustále opakuje: „Je¾í¹ek nikdy nel¾e!“ Nevysvìtlil to a nikdy o tom nevyprávìl. Dlouho, pøedlouho to zùstalo jeho pøísnì støe¾eným tajemstvím.

Kdo by nesnil o perfektních prarodièích? V¾dy» jsou na¹imi nejbli¾¹ími a pomáhají v nouzi. Jací budete v roli dìdeèkù a babièek podle hvìzd? Pøeètìte si více ZDE...