Aèkoli je v dne¹ní dobì spí¹e zdrojem zábavy, mocná je stále. I jen pár tónù nás doká¾e velmi rychle naladit, a to buï pozitivnì nebo negativnì.

Hudba uvolòuje stres a napìtí, ovlivòuje na¹e emoce a náladu. Pro ka¾dého èlovìka je pøíjemný jiný druh hudby. V psychologii a psychoterapii se hudba èasto vyu¾ívá, v rámci tzv. muzikoterapie, jako¾to prostøedek, který mù¾e pomoct zmìnit psychický stav. Jako léèebný prostøedek se hudba èasto pou¾ívá také ke zmírnìní bolesti, úzkosti a strachu. V psychoterapii se pomocí hudby podporuje adaptabilita, komunikace a dal¹í oblasti. Jednotlivé slo¾ky hudby mohou pùsobit odli¹nì. Hudební rytmus má vliv na ná¹ fyzický stav (ovlivòuje srdeèní èinnost a na¹í aktivitu). Melodie pùsobí na na¹e emoce a city. Harmonie odrá¾í harmonii na¹í du¹e. Dále na nás pùsobí barva, síla, délka a vý¹ka.

Jaká hudba, takové momentální nitro?

Spí¹e ne¾ by hudba ovlivòovala lidskou psychiku z dlouhodobého hlediska, pùsobí na na¹í momentální náladu a emoèní stav. Výsledky øady výzkumù zamìøených na vliv hudby na èlovìka ukazují, ¾e druh hudby mù¾e pùsobit na náladu a pøístup k aktivitì. Pomalej¹í a ti¹¹í hudba doká¾e èlovìka uvolnit a povzbudit ho k relaxaci. Nìkdy v¹ak naopak pro relaxaci a uvolnìní mù¾eme potøebovat rychlou a svì¾í hudbu. Je tomu tak vìt¹inou poté, co jsme se museli dlouho soustøedit na jednu vìc a chceme se od toho odpoutat a odreagovat. Rychlej¹í a drsnìj¹í hudba podporuje na¹í aktivitu a chu» k interakci s dal¹ími lidmi. To je také dùvodem, proè èasto sly¹íme rychlej¹í a hluènìj¹í hudbu v obchodech - aby zvý¹ila na¹í nákupní aktivitu.


V hudebních skladbách se obvykle støídá konsonance a disonance. Konsonance - jemné tóny a zvuky - pøeva¾uje napøíklad u klasické hudby a mìla by mít zklidòující úèinky na lidskou psychiku. Naproti tomu disonance - drsnìj¹í tóny, rychlej¹í tempo a disharmonické prvky - má za úkol zvý¹it napìtí a vzru¹ení a tím je typická napøíklad pro hard rockovou èi heavy metalovou hudbu. Proto si tento typ hudby obvykle nepou¹tíme, pokud chceme relaxovat. Disonance se vyskytuje i u té klasické hudby, av¹ak v¾dy je rychle støídána opìt konsonancí a klidné a jemné prvky v ní pøeva¾ují. Proto nás doká¾e tento hudební styl zklidnit a povzbudit pozitivní emoce. Klasická hudba má mnoho prokazatelných pozitivních úèinkù. Povzbuzuje kreativitu, pùsobí proti poruchám spánku apod.

Je otázkou, zda spolu souvisí typ hudby a osobnostní typ èlovìka. Dosud byla provedena øada výzkumù sledujících tuto souvislost. Aèkoli se pøímá souvislost nedá jednoznaènì stanovit, øada tìchto výzkumù poukázala na to, ¾e napøíklad energiètí lidé dávají pøednost rytmické a drsnìj¹í hudbì, konvenèní hudbu volí èastìji lidé s konzervativním pohledem na ¾ivot nebo napøíklad slo¾itou hudbu upøednostòují právì slo¾itìj¹í osobnosti.


Hudba jako emoèní ventilátor

Mohlo by se zdát, ¾e tvrdá, agresivní hudba (hard rock èi heavy metal) má na psychiku negativní vliv. Je pova¾ována za hudební styl, který mù¾e v èlovìku vyvolávat agresivitu. Ono se toti¾ nabízí, ¾e agresivní obsahy, a» u¾ v hudbì, filmu èi v jiné oblasti, generují agresivní chování a postoje. Nemusí to tak ale být. Øada odborníkù tvrdí, ¾e agresivní hudba èi jiný obsah právì pomáhají zbavit se agrese, pùsobí jako oèi¹»ující a ventilující prvek pro negativní emoce. Názory jsou na to rùzné, pøímá souvislost dosud prokázána nebyla. Zùstává tak otázkou, zda je to tvrdá hudba, která inspiruje k agresi (èi dokonce k sebevra¾edným my¹lenkám) nebo naopak jsou to lidé agresivního ra¾ení (a lidé se sebevra¾ednými my¹lenkami), kteøí vyhledávají tento typ hudby. Upøednostòování urèitého typu hudby mù¾e ovlivòovat i sociální subkultura, ve které se èlovìk vyskytuje. Dá se proto tì¾ko posoudit, zda èlovìka více ovlivòuje kultura, ve které ¾ije nebo samotná hudba.

A» je to jak chce, hudba ka¾dopádnì na lidskou psychiku pùsobí. Odpradávna. Zále¾í v¹ak na mnoha faktorech, které nás souèasnì ovlivòují. Zále¾í na na¹em citovém zalo¾ení, na na¹em momentálním psychickém rozpolo¾ení a jak ho chceme zmìnit a zda vùbec. Je na nás jakou hudbu si vybereme, kdy¾ po nìjaké zatou¾íme. A je na nás, nakolik ji necháme vniknout do na¹eho nitra.