Rodièe mi bydlí ve vsi pùl hodiny cesty autem od mého mìstského bytu. Nejezdím tudy jednou za týden, ale èasto ano. Na té silnici znám tedy ka¾dý hrbol. Vede vìt¹inou lesem a s mnoha stromy se zdravím, jako s pøáteli.

Onoho veèera jsem se u rodièù zdr¾el. Vrátili se z dovolené u moøe. Byli plní dojmù, ukazovali fotky a videa. Venku se mezitím setmìlo. Proto¾e bylo pod mrakem, byla tma je¹tì hust¹í. Nijak mi to nevadilo. Alespoò jsem si to myslel. A bylo to v pohodì a¾ do chvíle, kdy se mi znenadání zaèala klí¾it víèka a brada padat na hrudník. Spánek na mne zaútoèil takovou silou, ¾e jsem radìji zastavil. Vypnul jsem motor, na èerstvý vzduch vy¹el s plechovkou Red Bullu, napil jsem se a ano, také si zakouøil. Pomohlo to. Cítil jsem se líp a vrátil se za volant.



Jen¾e dobré to nebylo. Spaní po mì sice nesahalo, ale únavu jsem cítil. Poøádnou. Také jsem si v¹iml jedné zvlá¹tnosti. Míjející auta jsem vidìl, ale nesly¹el. Dokonce ani tu silnou motorku, která mne pøedjela.

A hned potom se to stalo. V reflektorech jsem uvidìl ¾enu. Kráèela v dlouhých, ramínkových letních ¹atech s rozpu¹tìnými havraními vlasy. Pomyslel jsem si, ¾e kdy¾ je jen tak nalehko, musí jí být zima. Také mi do¹lo, ¾e k mìstu to má je¹tì víc, ne¾ dvacet kilometrù. Zkrátka, dùvodù, abych zastavil a nabídl jí svezení, mraky!

Pustil jsem nohu z plynu, podrá¾ku boty pøesunul na brzdový pedál. Jen¾e jsem nezpomalil! Navíc ta ¾enská udìlala krok do vozovky a já u¾ tu¹il, ¾e to prostì dopadne zle. Srazím ji! S brzdou se¹lápnutou k podlaze jsem se k ní rychle blí¾il. Zbývalo pár metrù, sna¾il jsem se postavì vyhnout, ale jakoby chtìla, abych ji pøejel! Zoufalstvím i hrùzou jsem zakøièel. A ona zmizela. Metr pøed kapotou byla najednou pryè. Rozplynula se. Vypaøila. Auto zaèalo prudce zpomalovat, tak jsem brzdu pustil a ¹lápl na plyn. Byl jsem pøesvìdèen, ¾e se mi to prostì zdálo. Mikrospánek a hloupý sen! Co jiného?



Jen¾e...
Za chvíli se ta ¾ena na silnici pøede mnou objevila znovu. Byla to stoprocentnì ona, by» pro tentokráte na sobì mìla tmavý plá¹» a vlasy jí kryla kapuce. Ale ty páskové støevíèky mìla stejné. Blí¾il jsem se k ní sotva krokem. Kráèela vzornì podél krajnice, do vozovky nevstupovala. Ale byl jsem pøipraven na v¹echno. Alespoò jsem si to myslel. Mýlil jsem se! Docela dost. Ne, neskoèila mi pod kola. Jen kdy¾ jsem ji pomalouèku míjel, otoèila se ke mnì tváøí. Ta v té kapuci ale chybìla! Takovou hrùzu jsem v ¾ivotì neza¾il! To nic se dívalo do mého boèního okénka. Znovu jsem zaøval. Strachem, dìsem, a tedy mnohem silnìji. ©lápl jsem na plyn a ¹ílenou jízdou tomu zjevení ujel. Spát mi to ale nedá. Co to bylo? Halucinace? Mo¾ná. Ale co kdy¾ ne? po té silnici za tmy nejezdím.