Povìry spojené s tímto magickým veèerem u¾ jsou mnohdy zapomenuty. ©koda, proto¾e tato noc z 30. dubna na 1.kvìtna, rozhodnì není obyèejná.

Nahlédneme-li do minulosti na¹ich pøedkù o nìkolik století zpátky, mù¾eme si v¹imnout dvou zdrojù povìr. Jeden souvisel se strachem a èarodìjnými silami, které v tuto noc mají vládnout nejvy¹¹í mocí, zatímco druhý souvisel s láskou a odtajòováním vìcí s ní spojených.

Noc plná èarodìjnic

Èarodìjné ¾ivly mají v tuto noc zvlá¹tní sílu. Pomocí magických rituálù se sna¾í ¹kodit lidem, umí se promìòovat ve zvíøata a hlavnì létat na ko¹»atech.

Ze strachu vznikaly povìry, kterak lidé nejlépe ochrání sebe a svùj majetek pøed zlou mocí. Napø. se pøed dveøe dávaly rùzné drny se stébly, proto¾e se vìøilo, ¾e èarodìjnice pøed vstupem bude zapálená pro poèty a bude muset napøed v¹echna stébla spoèítat. Ti, co nevìøili v její nad¹ení pro poèty, radìji dávali pøed dveøí trní, aby se pøi vstupu bála poranìní, nebo spoléhali na klasiku a kropili v¹echno kolem domu svìcenou vodou. Za tmy patøilo ke spolehlivé ochranì rozdìlání ohnì. Èím vìt¹í vatra, tím vìt¹í ochrana.


Oheò mìl magickou moc. Slou¾il jako rituál pro ochranu celého hospodáøství do nadcházejícího období a mìl moc zajistit i úrodu. Dnes se v tomto ohni rituálnì pálí èarodìjnice, které v podobì panáka mají pøedstavovat bídu, nemoci a v¹e ¹patné, co se od zimy nahromadilo.

V hlavní roli láska

Filipojakubské povìry ale byly zasvìceny i lásce. S tou souviselo napøíklad stavìní Máje. Hlídání Májky bylo pomìrnì veselé, proto¾e se kolem májky tancovalo a navíc probíhaly je¹tì rùzné milostné realizace povìr v zákulisí, kdy patøilo k tradicím stavìní malých májek, napøíklad z bøízy, pøed domem dívky, na kterou si ten který chlapec myslel.

To ale nebylo v¹e! Vysypávaly se tzv. chodníèky lásky. Byly to pì¹inky z písku, vápna, pilin, otrub nebo jiného výrazného sypání, které spojovaly domy zamilovaných dvojic. A to mnohdy i dvojic tajných. Tak¾e s rozbøeskem pak bylo odhaleno obci mnohem více, ne¾ obvykle kdo èekal.


A pokud bychom nahlédli je¹tì dále do minulosti, a¾ do doby Keltù, tak ti tuto magickou noc uctívali pøedev¹ím jako oslavu ¾enství a plodnosti, kdy ¾eny podle starých vyprávìní neváhaly poddat se po boku svého milého vìcem milostným. Dokonce v tuto dobu padala i tabu ohlednì nevìry a láska kvetla doslova na ka¾dém rohu. Navíc dìti zplozené o této noci patøily k nej¹»astnìj¹ím.

Láska, která se oslavovala, byla i vùèi svìtlu a teplu. Plápolající ohnì zde byly pøedev¹ím jako rituál, který mìl zajistit plodný následující pùlrok svìtla, který byl v opozici k pùlroku tmy. Pálilo se proto v¹echno staré, co se nahromadilo od zimy. Lidé si vzájemnì dávali pøed pøíbytky jarní kvìtiny pro pøivolání ¹tìstí. Ti, kteøí mìli pøed svatbou, se vydávali do lesù, aby si zde po následující mìsíc v soukromí vyzkou¹eli, zda se k sobì hodí.