Bo¾ský pùvod léèivek

Druidové vìøili, ¾e v¹echny léèivé byliny jsou èásti tìla bo¾ího syna Miacha. Jeho otec, bùh Diancecht, jej zabil ze ¾árlivosti, proto¾e Miach ho pøedèil v mistrovství uzdravování. Diancecht rozsekal jeho zelené tìlo na 365 kusù, rozmetal je po svìtì a z nich vze¹ly byliny. Miachova sestra Airmid byliny sebrala a poskládala do tvaru lidského tìla. Tím lidem ukázala, která bylina léèí který orgán. Rozzlobený Diancecht je v¹ak znovu rozmetal. Od tìch èasù se lidé sna¾í znovu poznat léèivou sílu rostlin.

Paracelsovo tajemství

Bo¾ský lékaø Paracelsus, astrolog a alchymista, musel tuhle legendu znát. Za svého mládí se vydal do svìta, toulal se po vesnicích a èerpal rozumy od babek koøenáøek a lidových léèitelù. Na zku¹ené prochodil hodnì bot, vydr¾el brouzdat svìtem patnáct let. Poznatky pak ovìøoval experimenty na úrovni tehdej¹í vìdy. Tím zpùsobem se mu povedlo dosáhnout neobvyklého úspìchu v léèitelství. Byliny zakresloval, vymý¹lel jim nové názvy a podrobnì popsal receptury, jak je u¾ívat. Vyslovil my¹lenku, ¾e pùvab alchymie není v ní samé, ale v tom, jak ji pou¾ít k uzdravování.


Pochopil také, ¾e na svìtì nejsou rostliny „zlé“ a „hodné“, ale ¾e „rozdíl mezi lékem a jedem je pouze v dávkování“. Jeho kolegové nebyli vìt¹inou majiteli tak bystrého ducha, ani tak buldoèí vùle, a proto nemìli tolik úspìchù jako on. Zaèalo se povídat, ¾e Paracelsus objevil legendární „Elixír ¾ivota“. Ov¹em na to nemohl staèit sám, a tak bylo jasné, ¾e se musel upsat ïáblu! Nutno podotknout, ¾e Paracelsus na takové povídaèky zvysoka ka¹lal, staral se jen o výzkum, tak¾e se je nepokou¹el ani vyvracet. Kromì toho byl ke svým kolegùm alchymistùm dost kritický a jejich schopnosti popisoval na pøedná¹kách hrubými slovy. Dá se bez nadsázky prohlásit, ¾e byl mezi elitou své doby neoblíben.

Velký otazník za jeho ¾ivot polo¾ila jeho smrt roku 1541. Byl nalezen vsedì na lavici v salcburském hostinci U bílého konì. Legendy se v tomto bodì rozcházejí: Jedna øíká, ¾e Paracelsa otrávil jeho pomocník, aby mu zcizil Elixír ¾ivota. Druhá, ¾e si k nìmu pøisedl ïábel a koneènì si vybral svùj dluh. No a tøetí, ¾e geniální lékaø zemøel na cirhózu jater.


Pøírodní lékárna v¹ude kolem

Poslední objevy dokladují, ¾e základní ingrediencí Elixíru mládí bylo skuteènì 77 bylin, které rostou bì¾nì kolem nás, macerovaných v roztoku alkoholu a opia. Pozùstatek elixíru byl objeven v druhém nejstar¹ím domì v Praze – na ®idovském starém mìstì. Nechybìly zde byliny jako hloh, máta, skoøice, ¾en¹en, stopové mno¾ství jmelí (jak jistì víte, je jedovaté, ale vzpomeòme na Paracelsa – jed od léku li¹í pouze dávkování), dále rozmarýn, meduòka, zázvor, ostropestøec, kopøiva, jalovec, lichoøeøi¹nice, vøes, brusinka, jinan, kustovnice, topol, vrba, kotvièník…

O kustovnici se vypráví po svìtì hodnì legend, napøíklad o tom, jak v Èínì ¹el krajem poutník a vidìl, jak dívka bije starce holí. „Proè ho bijete, nemáte úctu k jeho ¹edinám?“ „Biju ho, proto¾e si odmítá vzít elixír z kustovnice!“ øekla zlostnì dívka. „Kolik vám je a – kolik je jemu!“ sna¾il se jí umravnit poutník. „Mnì je 325 a jemu je jen 80 a nemù¾u se dívat, jak si ¹lape po ¹tìstí,“ øekla dívka a opìt starce pra¹tila.

Stejné legendy se vyprávìjí o bylinì jménem kozinec blanitý. Mnoho druhù kozincù roste ve v¹ech zemìpisných pásmech a také u nás v Èechách je jich hojnost. Kozinec blanitý významným zpùsobem podporuje imunitu a obranyschopnost organismu a øíká se, ¾e skuteènì pøidává roky a ubírá vrásky. V alchymii se mu øíkávalo Astragalus a jeho u¾ívání je dokladováno u¾ 4000 let. Jedna èínská vìdma prý zakázala své praprapravnuèce pøidávat jí do jídla koøen kozince, proto¾e si u¾ chtìla odpoèinout od bìhu svìta a kozinec jí stále nutil ¾ít.